„Klidně zdrtím ekonomiku“. Takto drsný boj vyhlásil guvernér České národní banky inflaci. Hrozí totiž, že opět poroste, protože Babišova vláda chce znovu zvyšovat dluhy. Aleš Michl byl přitom považován za spojence současného premiéra, dokonce mu na čas dělal poradce. Proč je nyní k němu tak tvrdý?
Že by s ním nechtěl být v jednom pytli? A proč jsou Dluhopisy republiky dobré, ale lepší by bylo nemuset je vydávat?
„Budeme tak tvrdí. Mně to vůbec nebude vadit. Uděláme všechno pro to, aby inflace byla nízká,“ prohlásil guvernér v rozhovoru pro podcast Insider. Předseda vlády se zdá být přístupem ČNB zaskočen. „Michl, můj bývalý poradce, mě neskutečně rozčiluje“. Důvod je zřejmý. Hnutí ANO před volbami neprozřetelně tvrdilo, že lidem zlevní hypotéky. Ony ale zdražují, a to právě kvůli měnové politice centrální banky. „Proč drží základní sazbu o procentní bod vyšší než euro? To si rovnou můžeme vzít euro“, stěžuje si Babiš.
Na tomhle vidíme dvě věci. Jednak že nejmocnější český politik je tak do morku kostí populista, že chce donutit nejen voliče, ale i ekonomy, aby věřili v jeho „kulaté čtverce“ a jednak to, že Michlovi je košile odborníka milejší, než vládní dluhový kabát. Můžete lidem slíbit bezuzdné rozhazování. Můžete jim slíbit nízkou inflaci a tím i dostupnější úvěry na bydlení. Nemůže to však slibovat najednou. Protože roztáčení dluhové spirály neodvratně zaviní zdražování všeho, včetně peněz…
Premiér trefil hřebíček na hlavičku, když prohlásil, že to už bychom mohli přijmout euro. Přesně. Úroky nastavené Evropskou centrální bankou (ECB) jsou nižší, protože v eurozóně panuje v průměru nižší inflace. Problém je ale v tom, že právě země, ve kterých vinou špatného vládního hospodaření rostou ceny o hodně rychleji, na euro silně doplácejí. Vzpomeňme si na osud Řecka. Tomu společná měna nakonec nepomohla, ale rychleji a jistěji ho přivedla k bankrotu.
Pro země s vysokou fiskální disciplínou, jakou mají například Němci, je euro požehnáním. Ty méně zodpovědné může skrze Pakt stability vést k pořádku. Ale když máte kabinety, jaké vládly v Řecku, nebo jaký máme momentálně u nás, směřujete ke katastrofě. Když totiž nemůžete na dluhy a hospodářské potíže reagovat devalvací měny, nastupují jiné mechanismy „vyrovnávání“: snížení reálných mezd a penzí, odchod schopných pracovníků a kapitálu do ciziny a nakonec drastická restrukturalizace ekonomiky a rozpočtu.
Na to všechno v Řecku došlo, přičemž drastické reformy vedly dokonce ke strukturálnímu přebytku, ovšem obyvatelstvo hodně trpělo… Takže ne, euro vás před „vládou národního dluhu“ nezachrání, spíše urychlí váš pád. A už úplně absurdně pak vyznává premiérův implicitní požadavek, aby ČNB držela úrokové sazby stejně nízko jako ECB, vzdor tomu, že nemáme společnou měnu a kabinet se (už zase) chystá na jízdu po toboganu do deficitního pekla. Tohle přece po svém bývalé poradci opravdu nemůže Babiš chtít…
Michl dokázal zkrotit inflaci před čtyřmi lety, kdy ji do rekordní výše vyhnalo předchozí šíleně nezodpovědné utrácení kabinetu vedeného ANO a následně Putinova agrese. První faktor zvedl meziroční zdražování ze 2 % na na 10 %, druhý pak až přes 17 %. Tehdy čerstvě nastoupivší guvernér dobře splnil roli „nového koštěte“. Mimochodem, Petr Fiala ani slovem nekritizoval ČNB za vysoké úroky, přestože jeho vláda byla objektivně v nesrovnatelně těžší situaci, než je dnes ta Babišova.
Premiér zuří, ale sotva mu to bude co platné. Centrální banka je na něm zcela nezávislá (naštěstí) a evidentně si muž v jejím čele nechce nechat zničit pověst, jako se to děje ostatním, kteří se pustili do spolupráce s předsedou ANO, riskovali své dobré jméno – a také o něj obvykle přišli. To ministryně financí byla před svým nástupem k Babišovi zcela neznámá a za svůj vzestup vděčí jen a jen jemu, takže s její loajalitou může počítat. Což se projevilo i ve sporu s Michlem.
Alena Schillerová varovala, že vysoké sazby jsou špatně pro ekonomiku. Jistě. Ale musíme si uvědomit, co je příčinou a co důsledkem. Protože centrální bankéři jen reagují na špatnou politiku vlády. Strážkyně státní kasy tvrdila, že i kabinet může bojovat s inflací. To ano. Ale pouze tím, že přestane „sypat prachy z vrtulníku“. Nikoli skrze dotace energií a regulaci cen paliv. Což možná funguje krátkodobě, ale dlouhodobě vše zhoršuje. Babišův vzor Orbán to udělal. Výsledkem byl rozvrat a daleko větší zdražování, než u nás.
Nicméně jeden nástroj, který ministryně financí použila, opravdu může pomoci. A to prodej státních dluhopisů občanům. Tím se poněkud sníží vnější zadlužení (právě tohle položilo Řeky) a kromě toho jde de facto o odložení spotřeby, tedy se tlumí inflační tlaky zaviněné tím, že stát naopak plýtvá. Tomuto kroku by vlastně nebylo co vytknout. Přesto však má v podání našeho kabinetu podstatnou vadu: jde pouze o kosmetické vylepšení. Bylo by daleko přínosnější, kdyby se nemusely vydávat vůbec žádné dluhopisy.
To poslední je v moderním „státě blahobytu“ sci-fi. Ale jistěže nejlepší dluh je ten, který vláda neudělá. Že se v rozsahu několika desítek miliard stanou věřiteli státu občané místo cizích bank, to je určitě dobře. Daleko více by však pomohlo osekat deficit aspoň o dvě stě miliard. Pak by zmizela i hrozba ČNB, že zdusí hospodářství vysokými úrokovými sazbami. Vláda se však naopak chystá na další mejdan. Což způsobí, že si tak jako tak budeme půjčovat dráž, a to v zahraničí i doma. Tak to dopadá, když si národ volí bankrotáře.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
