Zatímco část Evropy tiše vyjednává o tom, zda vyškrtnout Putinovy oligarchy ze sankčních seznamů, Austrálie jde opačným směrem. Na okraj Valného shromáždění OSN v New Yorku podepsali prezident Zelenskyj a australský premiér Albanese desetiletou bilaterální bezpečnostní dohodu.
Canberra zároveň oznámila nový balíček pomoci v hodnotě 60 milionů australských dolarů. Symbolika načasování není náhodná — a stojí za to se nad ní zastavit.
Šedesát milionů s konkrétní adresou
Nový balíček má jasnou strukturu. Největší část — 45 milionů australských dolarů — půjde na vybavení z výzbroje australských obranných sil. Deset milionů zamíří do Fondu na podporu ukrajinské energetiky, který pomáhá opravovat infrastrukturu ničenou ruskými útoky. Zbývajících pět milionů je určeno na humanitární pomoc.
Celková australská podpora Ukrajině tak od začátku plnohodnotné ruské invaze dosáhla téměř 1,9 miliardy australských dolarů. Pro srovnání: Německo, největší evropská ekonomika, sice poskytlo více v absolutních číslech, ale v přepočtu na HDP Austrálie obstojí velmi slušně — a to přesto, že s Ukrajinou nesdílí ani kontinent…
Drony za zkušenosti
Jenže dohoda není jen o penězích. Albanese otevřeně připustil, že Ukrajina vybudovala „jednu z nejinovativnějších a nejpružnějších bojových sil na světě“ a že její zkušenosti jsou pro australský obranný sektor cenné. Austrálie tedy nejen dává — také se učí. A to je přinejmenším stejně důležité jako samotný finanční příspěvek.
Zelenskyj na oplátku nabídl sdílení válečných inovací: námořních dronů, pozemních platforem nebo systémů umělé inteligence. „To vše není omezeno výhradně na bojové využití a může výrazně pomoci posílit národní bezpečnost,“ řekl ukrajinský prezident. Oba lídři se dohodli, že jejich týmy začnou připravovat takzvaný „Drone Deal“ — samostatnou dohodu o technologické výměně. Austrálie zároveň potvrdila vstup do Maritime Capability Coalition for Ukraine, koalice vedené Spojeným královstvím a Norskem, jejímž cílem je přebudovat a posílit ukrajinské námořní síly.
Sankce jako vzkaz
Souběžně s podpisem dohody Canberra oznámila 68 nových cílených sankcí proti osobám a subjektům spojeným mimo jiné s únosy ukrajinských dětí, porušováním práv válečných zajatců a podporou ruského finančního a obranného sektoru. Na sankční seznam zároveň přibylo dalších 38 plavidel ruské stínové flotily, která pomáhá obcházet dosavadní omezení.
Zelenskyj ocenil načasování s přímým odkazem na dění v Bruselu: „To je velmi vhodný signál právě teď, kdy se v Evropě objevují snahy vyřadit Putinovy oligarchy ze sankčních seznamů.“
Narážel přitom na konkrétní případ — členské státy EU se dohodly na vyřazení ruských miliardářů Alishera Usmanova a Michaila Fridmana ze sankčního seznamu, a to po tlaku Francie a Lucemburska. Lotyšsko nakonec ustoupilo a zdrželo se hlasování. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha označil tento krok za „ostudný“ ústupek Moskvě.
Na pozadí tohoto evropského váhání působí australský postup jako věcná připomínka, že odhodlání není samozřejmostí — a že někdy musí přijít z druhého konce světa. Pokud stát vzdálený tisíce kilometrů od fronty dokáže udržet jasnou linii, je to méně otázka geografie a více otázka politické vůle. A té se Bruselu v posledních týdnech nedostává.
Zdroj info: united24media
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
