Rozhovor s Helenou Langšádlovou, ministryní pro vědu, výzkum a inovace ČR.
Helena Langšádlová je ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Několik let působila v komunální politice, od roku 2010 je poslankyní PČR. V letech 2010-2013 působila jako místopředsedkyně rozpočtového výboru, členka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Od roku 2013 do roku 2017 působila jako místopředsedkyně ve výboru pro evropské záležitosti a od roku 2014 byla členkou podvýboru pro evropské fondy a přeshraniční spolupráci. V roce 2014 se stala členkou meziparlamentní skupiny ČR – Izrael a ČR – Spojené státy americké. V letech 2017 až 2021 byla členkou hospodářského výboru a výboru pro evropské záležitosti.
„Vyjednávání o rozpočtu stále probíhají. Věřím, že se podaří vyjednat úroveň rozpočtu jako byla letos, tedy 40 miliard a 190 milionů. Zároveň se mi podařilo vyjednat další prostředky z Národního plánu obnovy, které směřují do výzkumu. Celkově je to přes 5 miliard korun na rok 2024,“ říká Helena Langšádlová
Jaký je váš názor na současnou českou vědu a výzkum?
Česká věda má velký potenciál a ve vybraných oblastech i skutečně světové výsledky. Já se zabývám zejména systémem řízení a financování české vědy, a právě o tento systém je potřeba se aktivně starat. Proto jsem nedávno představila novelu zákona o veřejných výzkumných institucích a na podzim představím rekodifikaci zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Zároveň se chystám představit reformu transferu – přenosu vědeckých výsledků do praxe, která pomůže rozvíjet ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou a pozitivně ovlivní i bohatství naší společnosti. V neposlední řadě společně s MŠMT pracujeme na koncepci podpory excelentního výzkumu a zaměřuji se také na situaci samotných vědců. Vědci jsou totiž to nejcennější, co náš systém má.
Jaký potenciál má Česká republika v oblasti vědy, výzkumu a inovací? V čem nejvíce?
Špičková věda je věda internacionální, proto je potřeba podporovat také mezinárodní spolupráci a motivovat české vědce, aby se zapojovaly do těch nejprestižnějších výzev, jako jsou např. ERC granty. Například Rakousko jich podává několikrát více. Proto dlouhodobě podporuji program ERC CZ, což je program zaměřený na ty vědecké projekty, které v soutěži ERC byly velmi dobře hodnoceny, ale na podporu nedosáhly.
Velký potenciál má také již zmiňovaný přenos poznatků do praxe, protože je to způsob, jak mohou vědci přímo ovlivnit ekonomiku a pomoci budovat bohatší společnost. Více transferovatelých výsledků přinese také další prostředky do systému vědy. Komplexní změna transferu, na které pracuji, pomůže proces zjednodušit. Zároveň je však potřeba pracovat také na kultuře transferu, je důležité, aby začínající vědci již od začátku přemýšleli nad tím, jak bude jejich výstup možné využít.
Při založení nového klastru Prague.bio jste řekla, že v oblasti biotechnologií máme v Česku mimořádný potenciál, a že patří mezi strategické pilíře rozvoje ČR a mezi hlavní inovační oblasti, na které bychom se měli soustředit. Jaké jsou další hlavní pilíře českých inovací?
Jako Česká republika musí mít v oblasti výzkumu jasné priority. V současnosti nám po minulých vládách zbylo 170 priorit orientovaného výzkumu. To se ale vylučuje s pojmem priority. Nyní jsme ve fázi, že priority definujeme. Konkrétní priority pak budou reagovat na globální výzvy, před kterými stojíme. Těmi jsou energetická transformace, technologická a digitální transformace, adaptace na změny klimatu, připravenost na demografické změny ale také bezpečnost, obrana a odolnost naší společnosti
Ministr financí chce v rámci snižování schodku v rozpočtu snížit finance vědě, výzkumu a inovacím o 12 miliard korun. Není to cesta do pekel?
Vyjednávání o rozpočtu stále probíhají. Věřím, že se podaří vyjednat úroveň rozpočtu jako byla letos, tedy 40 miliard a 190 milionů. Zároveň se mi podařilo vyjednat další prostředky z Národního plánu obnovy, které směřují do výzkumu. Celkově je to přes 5 miliard korun na rok 2024.
Řekla jste, že peníze na vědu chcete udržet. Jak to konkrétně uděláte?
Jak jsem již zmiňovala, jednání stále probíhají.
Je podle vás správné řešení stanovení nového vládního výboru pro strategické investice, který by měl mimo jiné také koordinovat podmínky pro zajištění investic včetně těch do vědy?
Tento výbor má především usnadnit koordinovaný postup napříč jednotlivými rezorty a soukromoprávními partnery v klíčových tématech, do nichž potřebujeme napřít společné reformní a investiční úsilí. Výzkum a inovace se u nás musí výrazněji opřít i o financování ze soukromých zdrojů, takže v tomto smyslu se moje agenda s agendou tohoto vládního výboru opravdu do značné míry překrývá, a věřím, že mi pomůže prosadit podstatné reformy, které připravuji, ať se jedná o rekodifikaci zákona o podpoře VaVaI (vědy, výzkumu a inovací), transfer technologií nebo strategie rozvoje nejnovějších technologií.
Je lepší se z krize proškrtat nebo proinvestovat?
V současné době je nutné konsolidovat veřejné rozpočty a k tomu naše vláda přistupuje odpovědně. To ale neznamená, že není potřeba myslet na strategické investice – naopak v době, kdy není peněz nazbyt, je potřeba investovat opravdu chytře a cíleně.
Jak je podle vás propojeno školství s vědou a výzkumem? Jaký je váš názor na současné české školství?
Potřebujeme silnější výchovu k podnikavosti, což mimo jiné obnáší i schopnost jít do rizika, mít ambiciózní plány. České školství dlouhodobě vychází z přístupu, kdy je žák v podstatě trestán za chybu – to jde samozřejmě zcela proti výchově k podnikavosti a odrazuje to od toho jít do rizika. Na druhou stranu myslím, že se to posouvá. Na svých cestách se vídám se skvělými studenty středních i vysokých škol, kteří mají dobré zázemí jak na svých školách, tak například v inovačních centrech.
Jsou inovace a invence lidí závislé pouze na financích?
Vždy jde o protnutí kultury a zázemí, které ale nemusí být pouze finanční. V případě přenosu vědeckých výsledků do praxe je nutné pracovat i na změně kultury transferu. Podporuji proto profesní doktoráty a spolupráci s firmami, aby mladí vědci mohli již od počátku své kariéry uvažovat nad tím, jakým způsobem budou jejich výsledky zhodnoceny. Navštívila jsem univerzitu v Lovani, výzkumné instituce v USA nebo také Weizmann Institute v Izraeli, kde jsou mnohem více zvyklí jít do rizika. A je potřeba říci, že třeba zakládání spin-offů je jisté riziko. Bez změny myšlení to ale nepůjde.
Výzkum by měly víc také financovat firmy. Jak se na to firmy tváří?
V tuzemsku je mnoho firem, které do výzkumu investují a spolupracují s vysokými školami. Například v Brně je několik firem, které vyvíjejí a vyrábějí elektronové mikroskopy a při vývoji úspěšně zapojují akademiky a studenty. Těch příkladů je samozřejmé více. Nicméně je nutné tyto firmy více podpořit i nepřímými pobídkami jako jsou daňové dopočty. Na tom aktivně spolupracujeme s ministerstvem financí.
Jednou z cest propojení výzkumu s univerzitami a výzkumnými organizacemi je také zakládání spin-off firem. Může nám to více přiblížit? Jsou ještě i jiné možnosti?
Těch možností je mnoho a řada výzkumných organizací nebo vysokých škol je již využívá. Nutné je každopádně propojit akademiky se světem byznysu, který o jejich výsledky stojí. Proto vznikají inovační centra a transferové kanceláře. Jejich práce ale není vždy optimální. I proto pracuji se svým týmem na komplexní reformě transferu, kterou představím na podzim letošního roku.
Co vy sama si představujete pod pojmem inovace?
Inovace obecně znamená přidávání hodnoty, ať už prostřednictvím zvyšování efektivity nebo vytvářením nové hodnoty. To je samo o sobě dobrým důvodem k inovacím. Význam skutečně významných inovací je však jinde: nejsou to izolovaná zlepšení. Inovace se přelévají. Pokud se vám podaří prorazit v nějaké oblasti, může to mít dalekosáhlé důsledky i v jiných oblastech. Takto vzniká konkurenceschopná ekonomika zaměřená na vysokou přidanou hodnotu.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Helenou Langšádlovou
Autor: Renáta Lucková
<
