V České republice se na základě jednání vlády opět otevřela diskuze, jak snížit spotřebu cukru v nápojích, abychom ochránili od nadměrné spotřeby zejména děti, které přebírají nesprávné návyky od svých rodičů, vrstevníků a influencerů.
Premiér Andrej Babiš dokonce přirovnal přidaváný cukr k jedu a otevřel otázky ke zdanění cukrem slazených nápojů. Důležité pro je, že tento návrh podporují i opoziční strany, které o zdanění cukrem slazených nápojů hovořily v minulém volebním období.
Na NEWTON University řešíme i toto téma a tak vznikl návrh, který jsme s kolegy publikovali v prestižním vědeckém časopise Central European Journal of Public Health.
Světová zdravotnická organizace varuje
Cukrem slazené nápoje představují jeden z hlavních zdrojů takzvaných volných cukrů v našem jídelníčku. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by přitom příjem cukru neměl přesáhnout 10 % z celkového denního energetického příjmu.
Realita je však často mnohem „sladší“, což vede k závažným dopadům na veřejné zdraví – od nárůstu obezity, přes diabetes 2. typu, kazivost zubů až po kardiovaskulární onemocnění.
Může být zdanění efektivním řešením?
V našem článku Sugar-Sweetened Beverages: Taxation Evidence from Seven European Countries and Recommendations for Implementationin other EU Regions jsme na příkladu sedmi evropských zemí zjistili, že záleží na tom, jak je daň nastavena. Ukázali jsme, jaké modely fungují – kde by se mohla Česká republika inspirovat, a co může nastat ještě před zavedením a co se stane po zrušení daně.
V čem je rozdíl?
Zdanění limonád není jen o tom, že tyto nápoje o pár korun podraží. V praxi totiž existují dva hlavní přístupy – a ty mají zcela odlišné výsledky.
Ukazuje se, že zavedení plošné daně za každý litr nápoje není tak efektivní. Skutečnou změnu přináší až zdanění obsahu cukru ve 100 ml. nápoje. Pokud je totiž zdaněn objem, spotřebitel ani výrobce nemají příliš důvodů měnit recepturu – limonáda je prostě jen dražší.
Naopak země, které aplikovaly daň na základě obsahu cukru, zaznamenaly obrovský úspěch. Příkladem je Velká Británie.
V Británii se obsah cukru snížil už před zavedením daně
Britové představili model, kde jsou nápoje rozděleny do pásem podle toho, kolik gramů cukru na 100 ml obsahují. Na to reagovali samotní výrobci tím, že změnili složení nápojů, aby se vyhnuli zdanění. Jednoduše snížili obsah cukru. Spotřebitelé tak často pili své oblíbené značky dále, aniž by zaznamenali radikální změnu chuti, ale přijímali výrazně méně cukru. V Británii se tak podařilo snížit celkovou spotřebu cukru z těchto nápojů a zaznamenali pozitivní efekt na zpomalení nárůstu obezity, zejména u dětí.
V Maďarsku se to příliš nepodařilo
Opačné výsledky zaznamenalo Maďarsko. Tam se sice v prvních dvou letech po zavedení mírně snížila spotřeba slazených nápojů, následně se však křivka obrátila a prodeje opět vzrostly.
Důvodem bylo, že zatímco jiné státy stanovily pásma dle složení do 5 gramů cukru ve 100 ml., Maďarsko nastavilo první pásmo až do 8 g ve 100 ml. nápoje. To výrobce nemotivovalo ke komplexním změnám a spotřebitelé si na vyšší cenu zkrátka zvykli. Během deseti let od zavedení daně se tak spotřeba cukru v Maďarsku na obyvatele ve skutečnosti zvýšila.
Dánský paradox: Zrušení daně není správná cesta
Dánsko zavedlo daň z cukrem slazených nápojů jako jedna z prvních zemí už ve 30. letech 20. století. Protože ale okolní státy daň nezavedly, začali Dánové nakupovat levnější nápoje v zahraničí např. v Německu. Výsledkem byla administrativní zátěž, ztráta pracovních míst a nakonec kapitulace dánských politiků, kteří daň v roce 2014 zrušili. Následně došlo k nárůstu prodejů a spotřeby, což zvýšilo výskyt obezity u dánských občanů.
Jak by mohl vypadat model pro Česko?
V roce 2024 se v České republice přesunuly nealkoholické nápoje ze snížené sazby DPH do základní sazby, což je ale typický příklad opatření, které nemá výchovný efekt.
Zvýšení DPH dopadá stejně na přeslazenou coca colu (11,2 g cukru ve 100 ml. nápoje) i na obyčejnou balenou vodu bez kalorií. Takové plošné zdražení nemotivuje spotřebitele k výběru zdravější alternativy a nedonutí výrobce upravit receptury.
Na základě zkušeností ze zahraničí navrhujeme zavedení progresivní daně ve třech pásmech. To znamená, že čím více cukru nápoj obsahuje, tím vyšší daň by z něj byla odváděla.
Pro nápoje s obsahem cukru do 5 g ve 100 ml navrhujeme osvobození od daně a jejich převod do snížené sazby daně z přidané hodnoty. Pro nápoje v rozpětí 5-10 g ve 100 ml nápoje navrhujeme za každý přidaný gram odvádět 0,32 Kč/L (obdobně jako u piva) a převod do snížené sazby daně z přidané hodnoty.
Nejvyšší zatížení by bylo u nápojů s 10+ g ve 100 ml nápoje, kde kromě progresivního zdanění za každý přidaný gram cukru navrhujeme i jejich zdanění v základní sazbě daně z přidané hodnoty.
Celkem očekáváme, že tím dojde ke snížení spotřeby o 4 litry cukrem slazených nápojů na osobu za rok a daňový výnos 3,5-4 mld. Kč ročně. Lze předpokládat, že se naše odhady budou od reality lišit. Ale už jen to, že se o škodlivosti nadměrné spotřeby cukrem slazených nápojů bude hovořit, může to přinutit výrobce ke snížení obsahu cukru a spotřebitele k hledání zdravějších alternativ.
Pavel Semerád, prorektor a garant studia zaměřeného na Účetnictví a daně na NEWTON University Group
Autor: Pavel Semerád
Foto: Poskytnuto Pavlem Semerádem
<
