Ruský prezident si nenechal ujít příležitost. Vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku, kde strana získala 43,8 procenta hlasů, označil za přirozený důsledek selhání Západu. Jenže kdo vlastně selhal — a komu výsledek skutečně hraje do karet?
Čísla, která mluví za sebe
Volby v Sasku-Anhaltsku konané 6. září 2026 přinesly výsledek, který německá média označila za „politické zemětřesení“. AfD získala 39 z 83 křesel v zemském sněmu a stala se zdaleka nejsilnější stranou. CDU skončila druhá s pouhými 17,2 procenta — historicky nejhorším výsledkem v této spolkové zemi. Výsledek vyvolal ostré reakce ve vedení CDU i mezi bývalými představiteli strany.
Oproti roku 2021 AfD svůj výsledek více než zdvojnásobila. Sasko-Anhaltsko přitom patří k ekonomicky slabším spolkovým zemím Německa — nezaměstnanost zde v červenci 2026 dosahovala 8,1 procenta, zatímco německý průměr činil 6,4 procenta. Nejde přitom jen o čísla. V regionu, kde průmyslová restrukturalizace po sjednocení nebyla nikdy zcela dokončena, se frustrace hromadí po celé generace. Protestní hlasování tu není výkřikem do tmy — je odpovědí na pocit, že Berlín prostě neposlouchá.
Putin v roli analytika
Výsledek se Kremlu hodí. Putin prohlásil, že za vítězství AfD mohou „západní globalistické elity“ a jejich systémové chyby v politice, bezpečnosti a ekonomice. Západ prý „straší své občany vymyšlenou hrozbou ze strany Ruska, která neexistuje a nikdy neexistovala“.
Přinejmenším odvážné tvrzení od muže, jehož armáda v únoru 2022 zahájila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu — a jehož síly anektovaly Krym už v roce 2014. Hybridní působení Ruska proti Evropě přitom dokládají konkrétní případy: německý ministr vnitra Alexander Dobrindt 1. září oznámil, že za zmařený útok dronem na letišti Lipsko/Halle nese odpovědnost Moskva.
Putinova interpretace je tedy přesně tím, čím bývá: selektivní, účelová a načasovaná s chirurgickou přesností. Úspěch AfD mu slouží jako důkaz, že Západ se hroutí zevnitř — a že Rusko jen trpělivě přihlíží. Jako divák. Jako nevinný komentátor.
Zeď, která praská
Situace po volbách je skutečně komplikovaná. AfD absolutní většinu nezískala, ostatní strany s ní odmítají spolupracovat a drží takzvanou politickou hráz. Lídrem sasko-anhaltské AfD je Ulrich Siegmund, který usiluje o post zemského premiéra — jenže bez koaličního partnera je to zatím spíše přání než realita. BSW, která získala pět mandátů, se stala klíčovým hráčem a nevyloučila, že se při hlasování o premiérovi zdrží.
Zemská organizace AfD je přitom tamním úřadem na ochranu ústavy klasifikována jako „prokazatelně pravicově extremistická“. To je fakt, který v Putinově analýze chybí — stejně jako zmínka o tom, že strana byla v roce 2013 původně založena jako euroskeptická reakce na krizi eurozóny a teprve postupně se posunula k nacionalistickým a protiimigračním postojům.
Výsledek v Sasku-Anhaltsku je příznakem hlubokých problémů — ekonomické nerovnosti, migračních tlaků a ztráty důvěry v tradiční strany. To je diagnóza, s níž lze souhlasit. Ale přijímat ji z úst Vladimira Putina? To je trochu jako věřit, že požár vyšetřuje ten, kdo přinesl zápalky.
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
