Přehlídky elegance v automobilovém světě většinou znamenají defilé těch nejvzácnějších a nejluxusnějších aut. Stačí se podívat na sraz Concorso d’Eleganza Villa d’Este u italského jezera Como. Letos se tam třeba objevil jediný kus supersportu Volkswagen W12, který může na běžné silnice. O plejádě vzácných Ferrari nebo Porsche nemluvě.
Související
Na zámku Grimsthorpe v britském hrabství Lincolnshire se to poslední červencovou sobotu vlastně také hemžilo vzácnými auty. Jen ne proto, že by jich vzniklo tak málo, ale proto, že jich tak málo do dnešních dnů vydrželo v provozu. Většina majitelů nepovažovala za nutné udržovat je v provozuschopném stavu, a tak při větších problémech rovnou zamířila do šrotu. V důsledku toho se z mnoha běžných aut staly „vzácné“ kousky, které mají pro některé nadšence cenu zlata.
Takové lidi už podvanácté spojil dohromady Festival běžných, v originále Festival of the Unexceptional. Rok od roku láká mnohem více nadšenců a rok od roku je na něm viditelnější i česká stopa. Loni se třeba vítězem lokální variace na přehlídku elegance, pojmenované Přehlídka normálních, v originále Concours d’Ordinaire, stala Škoda Favorit Prima.
I letos o korunku krále festivalu, kterého odborná porota (v ní byla řada známých novinářů, mimo jiné třeba Steve Cropley z Autocaru) vybírá z 50 předem vybraných aut, soutěžilo několik škodovek. Felicia Combi ve verzi „s novou tváří“ ani Estelle Two – britská verze v tomto případě 120 L – ale nakonec u poroty neuspěly.
Pohár si odvezl Gordon McNeill s modrým Volkswagenem Polo z roku 2001. Jeho obyčejnost podtrhuje nájezd přes 283 tisíc kilometrů i fakt, že je to první a doposud jediné auto, které McNeill vlastní. Zažil v něm vlastní svatbu a objel s ním kolo na Nürburgringu. Je docela možné, že letité Polo jeho majitel nikdy neprodá.
Druhou příčku vybojovala Toyota Previa z roku 1992 – ano, ta s motorem uprostřed a pohonem zadních kol. Podobně jako Polo je používaná dodnes na běžné denní ježdění. Třetí skončil první Ford Focus z roku 2001, který porotu zaujal příběhem. Současný majitel jím vzpomíná na svého dědu, který vínový hatchback kdysi koupil. Následně auto prošlo renovací a v rámci přehlídky bojovalo o hlasy i mnoha vzpomínkovými fotografiemi na původního majitele.
Zaujala i další vozidla, třeba Kia Clarus Combi z roku 2000 původně prodaná v Nizozemsku. Na model střední třídy si už dneska vzpomene jen málokdo, ostatně do paměti se nedokázal vrýt nejspíše, ani když stál před čtvrt stoletím nový v showroomu značky. Jenže dodnes jich zbylo tak málo, že vidět korejský model v takovém stavu, je rarita.
Ostatně tento popis platí na spoustu aut, která na sraz přijela povětšinou po vlastní ose. Tu je Audi A2, tady první Ford Sierra a támhle zase Daewoo Matiz. O autech z dob socialismu, která se do Velké Británie kdysi dovážela, včetně žigulíků nebo maluchů, stejně tak modelech neslavně proslulého koncernu British Leyland jako třeba Princess nebo Austin Metro, nemluvě.
Dohromady přilákal dvanáctý ročník akce pořádaný pojišťovnou Hagerty 2,5 tisíce aut a 4,5 tisíce návštěvníků. Vstupenky byly vyprodané dlouho dopředu. Zmíněný Steve Cropley pak ve svém sloupku pro Autocar označil letošní ročník za doposud nejlepší – nejen kvůli rekordní účasti, ale i příběhu vítězného Pola nebo stále rostoucímu počtu dvacátníků a třicátníků, kteří si na pohled nezajímavá auta kupují a šlechtí do nejlepší možné podoby.
