Moldavská prezidentka Maia Sanduová v posledních měsících stále častěji zmiňuje možnost, která ještě nedávno patřila spíš do kategorie historických snů než reálné politiky: sjednocení s Rumunskem. Když letos na jaře obdržela v Evropském parlamentu Řád za zásluhy po boku Angely Merkelové, otevřeně řekla, že pokud by přístupový proces do EU uvízl na mrtvém bodě, Kišiněv „zváží jiné možnosti“. Přeloženo do češtiny: pokud nás Brusel nechce, zkusíme to přes zadní vrátka.
Když se sen o EU 2030 vzdaluje
Sanduová svou kampaň postavila na slibu členství v Evropské unii do roku 2030. Brusel jí vyšel vstříc – Moldavsko získalo status kandidátské země v červnu 2022, přístupová jednání začala v prosinci 2023 a letos v září Evropská komise dokončila screening moldavského práva. Na papíře to vypadá slibně. V praxi je ale situace mnohem komplikovanější.
Referendum o vstupu do EU v roce 2024 prošlo jen velmi těsně – s podporou pouhých 50,46 procenta hlasů. To není zrovna přesvědčivý mandát. Zatímco Moldavané váhají, podpora pro sjednocení s Rumunskem roste. Dnes ji podporuje kolem čtyřiceti procent obyvatel, přičemž značná část z 2,4 milionu Moldavanů už rumunský pas vlastní. V Rumunsku je nadšení ještě větší – tam by sjednocení podpořilo asi sedmdesát procent lidí.
Iulian Fota, bývalý rumunský náměstek ministra zahraničí, to vidí pragmaticky: „Mezinárodní právo umožňuje mírovou změnu hranic, pokud s tím obě země souhlasí.“ Technicky vzato by to tedy šlo. Ale politicky?
Peníze, identity a ruské tanky
Sjednocení by přineslo hned několik komplikací. Tou první jsou zcela prozaicky peníze. Moldavané očekávají, že po sloučení dostanou rumunské platy a důchody okamžitě. Rumunsko by ale muselo dotovat rozvoj chudšího souseda ze státní pokladny – a není jasné, jestli na to má prostředky. A už vůbec ne, zda k tomu má politickou vůli.
Druhou komplikací je otázka identity. Přestože úředním jazykem Moldavska je rumunština a obě země sdílejí kulturní kořeny, dvě století pod carským a sovětským vlivem zanechaly hluboké stopy. Část společnosti se cítí být Moldavany, nikoliv Rumuny. A pak je tu Podněstří – separatistická enkláva s ruskými vojáky, která by se po sjednocení ocitla fakticky na území EU nebo NATO. Moskva by si takový scénář rozhodně nenechala líbit. Ostatně před dvěma týdny Rusko usnadnilo přístup k ruskému občanství pro obyvatele Podněstří – což je jasný signál, že chce region držet pevně v rukou.
Tlak na Brusel, nebo záchranný plán?
Dionis Cenușa z Centre for European Policy Analysis se nedomnívá, že by Sanduová skutečně usilovala o sjednocení; spíše tento argument využívá jako páku na Brusel. Tím, že veřejně zmiňuje rumunskou variantu, se snaží přimět EU k rychlejšímu jednání. A zároveň si kryje záda před voliči pro případ, že by se termín 2030 ukázal jako nereálný.
Valeriu Pașa z moldavského think-tanku WatchDog jde ještě dál: „Sanduová hledá způsob, jak ochránit své dosavadní úspěchy, místo aby sledovala, jak se jí rozpadá životní dílo.“ Nedávný návrh německého kancléře Friedricha Merze na „asociované členství“ pro Ukrajinu vyvolal mezi kandidátskými zeměmi nervozitu. Co když Brusel místo plného členství nabídne jen polovičatý kompromis?
Co z toho plyne?
Moldavsko se ocitlo v paradoxní situaci. Má otevřená přístupová jednání, zavádí reformy, přibližuje se k EU – a přesto jeho prezidentka nahlas mluví o plánu B. Sanduová ví, že čas hraje proti ní. Ruská propaganda ji už teď obviňuje z vlastizrady, moldavská společnost je rozdělená a únava z rozšiřování v rámci EU roste.
Mohlo by se tedy Moldavsko stát členem EU sloučením s Rumunskem? Technicky ano. Prakticky? Jen těžko. Ale samotná skutečnost, že se o tom vůbec mluví nahlas, vypovídá o stavu evropského projektu víc než stovky diplomatických proklamací.
Zdroj info: Euractiv
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
