Polský prezident Karol Nawrocki v neděli zřídil Radu pro novou ústavu s ambiciózním cílem: připravit základní zákon „nové generace“ pro rok 2030. Současná ústava z roku 1997 je podle něj zastaralá. Vláda premiéra Donalda Tuska však varuje, že otevírání ústavní debaty v době politického napětí může zemi oslabit. Co stojí za touto iniciativou a kam může Polsko směřovat?
Ústava z devadesátých let už nestačí?
Nawrocki argumentuje, že ústava přijatá v roce 1997 vznikla jako kompromis v období demokratické transformace, ale od té doby se podmínky fungování státu zásadně změnily. Polsko je dnes členem Evropské unie i NATO a na jeho východní hranici zuří válka. „Ústava z roku 1997 potřebuje modernizaci nebo změnu,“ prohlásil prezident při jmenování členů nové rady.
Právě tady začíná problém. Polská politická scéna je dnes hluboce rozdělená a konsenzus se hledá těžko i v běžných záležitostech, natož v otázce ústavy.
Prezidentský systém jako skrytý cíl?
Současná polská ústava přiznává prezidentovi širší pravomoci než například slovenská nebo česká. Hlava státu může vetovat zákony a parlament toto veto překoná jen ústavní většinou. To vede ke konfliktům, pokud prezident a vláda nejsou z jednoho politického tábora – což je přesně současná situace.
Někteří komentátoři se domnívají, že Nawrocki by rád zavedl prezidentský systém po vzoru USA. Marcin Mastalerek, vedoucí kanceláře bývalého prezidenta Andrzeje Dudy, dokonce prohlásil, že parlamentní volby v roce 2027 budou referendem o prezidentském versus parlamentním systému, protože současný model je podle něj nefunkční.
Debata o ústavě se tak může stát bojem o přerozdělení moci mezi prezidentem a parlamentem. A to v zemi, kde skončilo osm let vlády strany Právo a spravedlnost (PiS), která systematicky oslabovala nezávislost soudnictví a dostala se do konfliktu s Evropskou unií.
Vláda skeptická, EU ve střehu
Zástupci vlády Donalda Tuska prezidentovu iniciativu přijali chladně. Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz se ptal, zda problém spočívá v textu ústavy, nebo v jejím uplatňování – narážka na neustálé spory s Nawrockým. Ministr zahraničí Radosław Sikorski připomněl, že změna ústavy vyžaduje dvoutřetinovou většinu poslanců, což znamená široký politický konsenzus. Ten je podle něj v současnosti nedosažitelný.
V prosinci 2025 rozhodl Soudní dvůr EU, že polský Ústavní tribunál nesplňuje požadavky na nezávislý a nestranný soud. Tuskova vláda se snaží zrušit změny zavedené předchozí vládou PiS, ale prezident Nawrocki – který nastoupil do úřadu v srpnu 2025 – systematicky vetuje klíčové vládní iniciativy, včetně zákonů o obnově právního státu.
Otevření ústavní debaty v této situaci může působit jako pokus obejít vládu a prosadit vlastní vizi státu. Nebo jako snaha odvrátit pozornost od palčivějších problémů, jako je právě reforma soudnictví.
Ústava jako politické bojiště
Polsko má bohatou ústavní historii – Ústava z 3. května 1791 byla druhou nejstarší psanou ústavou na světě. Současný základní zákon z roku 1997 byl výsledkem dlouhých příprav a kompromisů po pádu komunismu. Přinejmenším symbolicky by měla být ústava dokumentem, který spojuje, ne rozděluje.
Nawrocki tvrdí, že nový základní zákon má jasněji zakotvit principy demokratické vlády. Otázka zní: čí demokracie? Prezidentské, parlamentní, nebo nějaké třetí cesty? A hlavně: je vůbec reálné, že se na odpovědi shodnou všechny politické tábory?
Reakce vlády i ministra zahraničí naznačují, že konsenzus není na obzoru. Spíše hrozí, že debata o ústavě se stane dalším polem politického boje, který Polsko nepotřebuje. Zvlášť ne v době, kdy za jeho východní hranicí probíhá válka a vztahy s EU jsou stále napjaté. Možná by stálo za to nejdříve vyřešit, jak fungovat podle ústavy současné – než začít psát novou.
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
