Americký prezident Donald Trump nazval saúdského korunního prince Mohammeda bin Salmána „fantastickým klukem“. Dnes mu vzkazuje: „Měl by být ke mně raději milý.“ Válka v Íránu, která vypukla koncem února 2026, odhaluje, že i desetiletí staré aliance mají své hranice – a že Rijád už není ochoten automaticky přikyvovat každému americkému tahu.
Když se spojenec vzepře
Začátkem května chtěl Trump demonstrovat sílu. Spustil „Projekt Svoboda“ – ambiciózní misi na znovuotevření Hormuzského průlivu, který Írán od začátku války fakticky uzavřel. Pak přišla studená sprcha. Saúdská Arábie zakázala Spojeným státům využívat leteckou základnu Prince Sultána i vlastní vzdušný prostor.
Bez saúdských přístavů a základen je americká přítomnost v regionu výrazně oslabena. Ne kvůli íránskému odporu – kvůli odporu nejbližšího spojence. Podle Wall Street Journal jde o největší roztržku ve vojenských vztazích obou zemí za poslední roky.
Partnerství postavené na ropě a raketách
Od setkání Roosevelta s Ibn Saúdem v roce 1945 to fungovalo jednoduše: my vám dáme zbraně, vy nám ropné jistoty. Klasický deal. Na největší základně Prince Sultána je dnes dislokováno kolem 2 000 amerických vojáků.
Jenže válka v Íránu tento model postavila na hlavu. Írán opakovaně útočil na americké základny v Saúdské Arábii – a Rijád si uvědomil, že se stal terčem kvůli americké přítomnosti, ne díky ní. Když vám spojenec přináší rakety místo bezpečí, začnete přemýšlet jinak.
„Saudi First“ versus americké zájmy
Korunní princ Mohammed bin Salmán sleduje vlastní agendu. Jeho „Vize 2030″ má transformovat království z ropné ekonomiky na moderní stát. A do toho nezapadá regionální požár, který Rijád vnímá jako americkou provokaci.
Saúdové dnes jednají pragmatičtěji. Hledají zprostředkovatele – od Pákistánu po Čínu – aby našli cestu z eskalační spirály s Íránem. Zatímco Washington sází na vojenskou sílu, Rijád chce neutralitu. Není to zrada, je to sebezáchova.
Pár telefonátů mezi Trumpem a bin Salmánem nakonec situaci urovnalo – restrikce padly. Ale co bude příště?
Konec automatického souhlasu
Časy slepé loajality jsou pryč. Rijád už nebude přikyvovat každému americkému nápadu. Místo závislosti na Washingtonu hledá víc partnerů.
Pro Spojené státy to znamená nepříjemné zjištění: jejich hegemonii v regionu už nelze brát jako samozřejmost. Partneři chtějí být u stolu, když se rozhoduje o operacích, které je mohou stát životy a stabilitu.
Trumpova slova o tom, že bin Salmán „se mu nebude donekonečna podřizovat“, dnes znějí jako echo z jiné éry. Realita května 2026 je jiná: spojenec, který řekne ne, není nepřítel. Je to prostě partner, který si uvědomil, že má vlastní zájmy.
A možná právě to je největší poučení z této krize. Aliance fungují, dokud slouží oběma stranám. Když jedna strana začne brát druhou jako samozřejmost, přichází probuzení. Naučí se Washington jednat s partnery jako s rovnými, nebo bude muset hledat nové základny?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
