Přezkum rozmístění amerických sil v Evropě, který oznámil ministr obrany Pete Hegseth, není jen byrokratickým cvičením. Je to jasný signál: Washington mění pravidla hry a Evropa si musí zvyknout nést větší díl odpovědnosti za vlastní obranu.
Brusel jako jeviště pro tvrdý vzkaz
Místo bylo symbolické, sdělení ještě víc. Hegseth vystoupil přímo na jednání ministrů obrany NATO v Bruselu a oznámil komplexní přezkum americké vojenské přítomnosti na kontinentu. Na stole jsou počty vojáků, vojenské základny i přístupová práva.
„Toto bude skutečný přezkum,“ řekl Hegseth kolegům. Věta krátká, ale těžká. Nikdo v sále si ji pravděpodobně nevyložil jako pouhou zdvořilostní frázi.
Celý krok zapadá do konceptu, který Trumpova administrativa označuje jako „NATO 3.0“ – vize aliance, v níž Evropa přebírá primární odpovědnost za vlastní konvenční obranu, zatímco Washington přesouvá pozornost jinam. Hegseth dokonce naznačil, že pokud američtí vojáci nebudou do deseti let z Evropy staženi ve významných počtech, „celý proces selhal“.
Čísla, která mluví za vše
USA již oznámily stažení přibližně 5 000 vojáků z Německa – krok, který by americkou přítomnost vrátil přibližně na úroveň před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022.
Plánuje se také výrazná redukce leteckých kapacit: počet stíhaček F-16 a F-15E má klesnout o třetinu, z Evropy mají odejít všechny tankovací letouny a omezeny budou i námořní průzkumné letouny.
Kontext je přitom důležitý. Na vrcholu studené války měly USA v Evropě přes 475 000 vojáků. Po roce 1991 začal dlouhý ústup – do roku 2000 klesl počet vojáků v Německu na necelých 70 000, k dubnu 2025 bylo v celé Evropě rozmístěno zhruba 80 000 amerických vojáků. Trend je dlouhodobý. Hegseth ho jen výrazně zrychluje.
Spojenci: nervozita za diplomatickými slovy
Evropští spojenci se obávají vzniku nebezpečných mezer v kapacitách – zejména tam, kde je americká přítomnost těžko nahraditelná: vzdušné tankování, námořní průzkum nebo špičkové letectvo.
Diplomatické reakce z Bruselu zní klidně, za zavřenými dveřmi je to však jiný příběh.
Hegseth přidal ještě jeden nástroj tlaku: budoucí americké příspěvky do společného rozpočtu NATO budou podmíněny tím, zda spojenci plní výdajové cíle. Kdo neinvestuje do vlastní obrany, nemůže automaticky počítat se stejnou úrovní americké podpory jako dosud.
Spojenci přitom nejsou zcela nečinní – výdaje na obranu v roce 2025 vzrostly o více než 90 miliard dolarů, tedy téměř o pětinu oproti předchozímu roku. Zda to bude stačit, ukáže právě probíhající přezkum.
Hegseth byl při hodnocení spojenců přímočarý: „Některé země neuspějí. Jiné projdou s výbornou.“
Evropské státy dostaly čas na to, aby zjistily, do které skupiny patří. Otázka je, jestli ho využijí – nebo jen přečkají.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
