Ukrajinskými kolejemi projíždí každý den tisíce lidí — civilisté, humanitární pracovníci, diplomaté. Železnice je naprostou páteří země, která nemá vůbec otevřené nebe. Rusko to ví a systematicky tuto páteř láme. Měsíc co měsíc, lokomotivu za lokomotivou.
Čísla za čísly
Od února roku 2022 bylo poškozeno nebo zničeno více než pět set lokomotiv státní společnosti Ukrzaliznycja, ukrajinského železničního operátora. Samo o sobě jde o číslo, které by zcela jistě stačilo k vážné krizi v jakékoli zemi. Jenže víc než šedesát procent těchto ztrát připadá na posledních osm měsíců — tempo ničení se tedy nejenže nezpomaluje, naopak skutečně prudce roste.
Dnes přichází Ukrzaliznycja o třicet sedm až čtyřicet lokomotiv měsíčně. Každá nová přitom rozhodně není levná záležitost: podle dostupných odhadů se cena pohybuje v řádu milionů eur za kus, přičemž přesná čísla se pochopitelně liší podle typu a dodavatele.
Za tím vším stojí jasný záměr, který ruské ministerstvo obrany ani příliš neskrývá — přerušit dodávky zahraničních zbraní. Šéf Ukrzaliznycji Oleksandr Percovskyj ale popisuje cíl mnohem šířeji: „Rusové chtějí izolovat naše frontové komunity, zasévat paniku a strach mezi vyčerpané obyvatele a paralyzovat ekonomiku.“
Drony, které se naučily sledovat pohyblivé cíle
Klíčový zlom nastal někdy na přelomu loňského roku. Rusko tehdy podle dostupných zpráv začalo nasazovat drony vybavené anténami, jež umožňují vzájemnou komunikaci mezi stroji nebo propojení s pozemními vysílači — a to i přes opatření ukrajinského elektronického boje. Výsledkem je schopnost zasahovat pohyblivé cíle. Tedy jedoucí vlaky.
Přesné technické parametry těchto systémů zůstávají předmětem zpravodajských odhadů, ne veřejně ověřených dat. Percovskyj nicméně popisuje konkrétní důsledky: „Zasáhli vlak v Charkovské oblasti. Zahynulo šest lidí. Od té doby jsme zavedli evakuační protokoly. Lidi většinou zachráníme, ale Rusové dál ničí naše lokomotivy.“
Evakuační protokoly fungují: personál nařídí cestujícím opustit vagony a rozptýlit se co nejdál od soupravy. Julija Čykolbová z organizace Centre for Information Resilience (CIR), která cestovala z Kyjeva do polského města Chełm, zažila tento postup dvakrát během jediné cesty. „Pak jsme viděli přilétající dron. Ten samý, který pak zasáhl vlak blíže k hranici. I tak to bylo děsivé,“ popsala. Do cíle dorazila o dvanáct hodin později, než plánovala. Dvanáct hodin navíc — za jiných okolností banální zpoždění. Tady jen jasná připomínka, že válka se nevede jen na frontě.
Hranice přestala být hranicí
Původně se útoky soustředily na oblasti do dvou set kilometrů od frontové linie. To se však mění. Rusko nyní podle Ukrzaliznycji využívá vysílače na území Běloruska k zasahování i západních regionů. Nedávno byl dron vypuštěn poblíž polských hranic krátce poté, co ze stejného nádraží odjel vlak s evropskými bezpečnostními poradci a dalšími zahraničními hosty. Okolnosti tohoto incidentu nebyly nezávisle ověřeny, Percovskyj ale tvrdí, že cílem byl pravděpodobně právě jejich vlak — který odjel naštěstí dříve, než bylo plánováno.
Ať už šlo o záměr, nebo shodu okolností, vzkaz je naprosto zřejmý: nikde není bezpečno. A Moskva zjevně nesnáší, že Kyjev zůstává vůbec přístupný světu.
Problém, který peníze samy nevyřeší
Ukrzaliznycja spolupracuje s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj i Světovou bankou, ale tempo ničení finanční pomoc prostě nestíhá pokrývat. A je tu ještě jeden, méně viditelný problém: ukrajinská železnice jezdí na rozchodu jednoho tisíce pěti set dvaceti milimetrů, zatímco většina Evropy používá jeden tisíc čtyři sta třicet pět milimetrů. Kompatibilní lokomotivy tak mohou vlastně rychle poskytnout jen pobaltské státy a Finsko. Litva již přislíbila dodávky jako součást zimního podpůrného balíčku.
Ukrzaliznycja mezitím připravuje záložní dopravní model — když vlak zastaví nebo je zasažen, nastupují autobusy. Zastavení provozu jako takové ale vedení absolutně odmítá zvažovat. „Stejně jako naše země neuvažuje o vzdání se boje, železnice nepřemýšlí o zastavení provozu,“ říká Percovskyj.
Rusko útočí na vlaky s neustále rostoucí přesností a stále delším dosahem. Zatím to Ukrzaliznycja zvládá — ale jen tak tak, s improvizací, záložními autobusy a evakuačními protokoly, které se staly naprostou rutinou.
Otázka nezní, zda ukrajinští železničáři vydrží pracovat pod palbou. Otázka stojí tak, co se stane, až Ukrajině definitivně dojdou kompatibilní lokomotivy a tato evakuační rutina na udržení ukrajinské ekonomiky v chodu zkrátka přestane stačit.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
