Do drahých hypoték se v současnosti chce jen málokomu. Úrokové sazby jsou vysoko a o návratu do původních hodnot se mluvit nedá. Podle Martina Podoláka, zástupce generálního ředitele české mBank, si ale lidé na vyšší ceny časem zvyknou. „To, co je teď, totiž není nezájem, ale odložená poptávka,“ říká bankéř v rozhovoru pro Aktuálně.cz. A popisuje i to, jak je to s úvěry na bydlení za hranicemi.
Polská mBank má v Česku lehce pod 750 tisíc klientů a jen minimum kamenných poboček. Zaměřuje se tak na lidi, kteří si chtějí bankovní služby vyřizovat především digitálně.
Uspět na českém bankovním trhu přitom není podle Martina Podoláka úplně jednoduché. „Bank je v Česku hodně, je tu silná konkurence, na rozdíl třeba od Slovenska, kde je menší. Vytváří to tlak – musíme se nějak odlišit, abychom uspěli,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
mBank působí na českém trhu 15 let. Jakým způsobem bojujete o klienty? Každý rok vám jich pár tisíc přibude.
Lidé k nám většinou přecházejí z jiné banky, protože je něčím naštvala. A dali na radu někoho, kdo má s námi dobré zkušenosti. To znamená, že si musíme neustále hýčkat naše současné klienty, aby ve chvíli, když přijde na doporučení, řekli: „Jdi k mBank.“
Všechny produkty na bankovním trhu jsou do určité míry komodita – ať už se bavíme o účtu, spoření, či půjčce. Musíme klienty oslovit zajímavou službou, kterou jiné banky nemají. A často si o ni sami řeknou. Měli například strach z plateb na internetu, tak jsme jim nabídli virtuální kartu určenou jen pro platby na internetu, která je od běžného účtu oddělená. Loni jsme virtualizovali všechny naše platební karty. Nyní stále častěji zase slyšíme, že nám chybí nějaký investiční nástroj, do kterého by posílali peníze. Intenzivně na tom tedy teď pracujeme.
Co výhodné nabídky typu vysoká úroková sazba na spořicím účtu nebo naopak nízká u hypoték – nepřiláká to lidi snadněji?
Spousta bank využívá taktická proma – tedy klient za nějakou transakci dostane peníze nebo benefit. I my k tomu občas přikročíme, ale v tu chvíli nevznikne vztah mezi bankou a klientem, o který stojíme. U promo akcí je riziko, že klient zase odejde, až mu jiná banka nabídne něco výhodnějšího. Před dvěma lety takto probíhala například soutěž o klienty právě u hypoték, ale podle mě to bylo už na úkor profitability produktu.
Právě u hypoték si teď banky stěžují na velký propad. Meziročně trh poklesl o 80 procent. Vysoké úrokové sazby prodražují úvěry na bydlení. Budou sazby podle vás v dohledné době konečně klesat, dočkáme se znovu levných hypoték?
U hypoték došlo k určitému šoku. Sazby rostly velmi rychle a ekonomika byla nejistá. Pokud se teď podaří trh nějak stabilizovat, tak věřím, že by mohly v následujících měsících lehce klesat. To by opět nastartovalo zájem. Společnost si zvykne na určitou cenovou hladinu, i když to zdaleka nebude u dvouprocentní hranice. To, co je teď, totiž není nezájem, ale odložená poptávka. Lidé, kteří měli potřebu vlastního bydlení, se neztratili, ale čekají na stabilnější a o něco výhodnější prostředí.
Autor fotografie: mBank
Martin Podolák
- V mBance působí 15 let, za tu dobu vystřídal několik pozic – od řízení úvěrových rizik přes produktový management a vývoj se přesunul do obchodní části banky.
- Nyní působí na pozici zástupce generálního ředitele mBank pro Českou republiku a je zodpovědný za produktový a segmentový management, tedy za všechny produkty, procesy a segmenty jak v Čechách, tak na Slovensku.
- Má na starosti akvizice nových klientů, denní bankovnictví, úvěry, hypotéky, investice, pojištění, rozvoj mobilního a internetového bankovnictví, e-commerce a další.
- Vystudoval Vysokou školu finanční a správní.
Jak je to s hypotékami na zahraničních trzích, kde mBank působí, tedy v Polsku a na Slovensku?
Když se podíváme na polský trh, tak tam je téměř každá hypotéka s variabilní sazbou, která se mění i po měsíci. Až donedávna se vyhýbali fixním sazbám. Pokud sazby klesají, je to pro klienty super výhodné, ale ve chvíli, kdy rostou, je to velký problém. V době, kdy vylétla inflace v celé Evropě a s ní i sazby, mělo to na Poláky nepříjemný dopad.
Slovenský trh se dívá hodně na ten český a čeká, zda ho bude kopírovat. Jsou ale v eurozóně, tam se sazby pohybují pomaleji. Takže v současné době úroky dál rostou a po nemovitostech – a tedy i hypotékách – je stále poptávka.
Jak to vypadá se spotřebitelskými úvěry, půjčují si teď lidé peníze? A mají vůbec na jejich splácení?
U spotřebitelských úvěrů je ochlazení menší než u hypoték. A zatím se nepotvrdily pesimistické výhledy, že lidé nebudou mít kvůli vysoké inflaci a energetické krizi dostatek peněz na splácení úvěrů. U nás v bance je hladina nesplácených úvěrů stabilní a věřím, že pokud na trhu nedojde k výrazným výkyvům, tak to tak i zůstane.
Co se týká národních rozdílů, větší apetit k půjčování mají lidé na Slovensku, kteří si půjčky berou i na věci, které neslouží k nutné spotřebě, ale dělají jim radost a něco jim dopřávají. My jsme uprostřed, polský trh je pak ještě konzervativnější.
Česko patří k zemím, kde je podle statistik procento nesplácených úvěrů nejnižší…
Ano. Domácnosti stále těží z finančních polštářů, které si vytvořily v covidové době. Ačkoliv jde krize za krizí, tak v té první si vytvořily rezervu kvůli odložené spotřebě v uzavřené ekonomice. A v té současné krizi je tato rezerva zčásti spotřebována ne na podporu ekonomiky, ale na udržení chodu domácností.
Řada průzkumů z posledních týdnů ovšem naznačuje, že se do finančních problémů už dostává i střední vrstva. Vnímáte to na objemu peněz na účtech klientů?
Stalo se něco, co vyvolalo změnu chování klientů. U nás nyní přesouvají peníze z běžných účtů na spořicí. A připravují se na vyšší výdaje – snižují útratu na položkách, které nejsou nezbytně nutné. Pokud se ale podívám na celek, je stabilní, nevidím velký pokles objemu peněz.
Krize se určitě dotkne části populace, ale to, jak velká skupina to bude, uvidíme až za nějakou dobu. Úspory v ekonomice ještě jsou, bude ale záležet, jak dlouho budeme v době vysoké inflace, vysokých energetických cen, války na Ukrajině a omezených investic.
Jak tedy situaci na trhu dál odhadujete?
V této době je tolik neznámých, že je těžká jakákoliv predikce. Nevíme, jak dlouho bude trvat válka na Ukrajině, nevíme, jaké bude uspořádání s Ruskem, které bylo velkým dodavatelem do Evropy, nevíme, jaké budou americko-čínské vztahy, které mají velký vliv na ekonomiku.
Nevíme, zda si klienti zvyknou na cenovou hladinu úrokových sazeb u hypoték, protože od toho se odvíjejí ceny nemovitostí. Když budou vysoké, lidé je nebudou kupovat a porostou nájmy. A do jaké výše můžou nájmy růst, než si lidé zase raději vezmou hypotéku?
Naštěstí pořád zůstává v české ekonomice spousta volných míst, takže máme možnost si vydělat peníze. Průměrné mzdy rostou. Pokud se tyto faktory podaří udržet, tak si myslím, že můžeme v příštím roce očekávat stabilizaci a návrat k „normálnějším“ hodnotám hlavních ukazatelů, jako je inflace či základní sazby.
Banky i jejich klienty teď trápí stále častější útoky na účty. Například teď pátrá pražská policie po falešném bankéři, který přes dvě stě lidí obral o mnoho milionů korun.
Kyberkriminalita je skutečně využívána čím dál víc s tím, jak se lidé čím dál víc přesouvají do digitálního světa. Už to není o tom, že vás někdo s kuklou na hlavě v parku přepadne a vezme vám peněženku. Ale přepadne vás doma na internetu. Můžete být pojištění, můžete spoléhat, že za vás banka nějaké útoky zachytí, ale nemusí zachytit všechno.
Na prvním místě se vždy každý musí starat o své bezpečí a být obezřetný. Kabelku přece také nenecháte ležet na vedlejším sedadle v tramvaji. Stejně tak nepošlete nikomu SMS s přístupovými kódy ani je nesdělíte volajícímu, který se představí jako pracovník banky. Útoky budou stále sofistikovanější. Když vám zavolá člověk, který mluví spisovně, používá odbornou terminologii a říká, že se něco stalo s vaším účtem, je těžké zachovat chladnou hlavu a dodržet principy bezpečnosti. Musíme se to ale stále učit.
Říkáte, že je na českém bankovním trhu silná konkurence. Letos má vzniknout další nová banka společnosti Partners. Má podle vás šanci?
U Partners bych očekával, že budou těžit ze svého portfolia klientů z consultingu, a bude záležet, zda je přesvědčí k transakčnímu bankovnictví, tedy zda najdou nějaký motiv, proč by měli klienti přejít zrovna k nim. Musím říct, že jsem zvědavý, s čím přijdou a čím budou chtít trh oslovit. Budeme se na to bedlivě dívat, koneckonců stejně jako na ostatní konkurenci.
Jaké novinky letos připravujete, abyste v konkurenci obstáli?
Intenzivně připravujeme připojení k bankovní identitě. První fázi spouštíme v prvním pololetí, druhou fázi ve druhém. Je to velmi náročné z pohledu technologií. Transport dat klienta, ověření klienta a vytvoření neprůstřelné identity – to vše musí splňovat všechny bezpečnostní požadavky. A je to i finančně náročné. Pracujeme také na vylepšování virtuálních karet a chystáme novou nabídku pro živnostníky, pro něž mnoho nabídek na trhu není.
Loni měly banky enormní zisky. Česká vláda uvalila na šest největších bank takzvanou windfall tax, tedy daň z mimořádných zisků. Vaší banky se to ale netýká, protože není tak velká. Nicméně stejně by mě zajímalo, jaký na toto opatření máte názor?
Ztotožňuji se s názorem České bankovní asociace, že vytahovat nečekané a nesystémové daně je nešťastné řešení. To, co udržuje ekonomiku stabilní, je předvídatelnost. Pokud provedete něco, co sice zalepí díru v rozpočtu, ale zasáhne do předvídatelnosti, tak to jakýkoliv sektor může nehezky rozhoupat. Banky můžou třeba změnit poplatkovou politiku, úrokovou politiku. Byly i jiné, více systémové cesty, kterými se vláda mohla vydat.