Kdyby tisíc měst a obcí stačilo ke správě českých zemí, ušetřili bychom ročně kolem 10 miliard korun. Česko je totiž světovým unikátem, když má na necelých 11 milionů obyvatel přes 6 200 samostatných obcí. To představuje více než 60 tisíc zastupitelů a přes 6 000 starostů. Jen na odměnách těchto lidí a na povinném úředním aparátu – od pověřenců GDPR až po účetní – ročně zaplatíme minimálně 8 až 10 miliard korun.
Tito lidé by přitom mohli pracovat v soukromém sektoru a zvyšovat výkony firem nebo podnikat, platit daně, vydělávat a zaměstnávat další.
Ušetřené veřejné peníze by se ovšem slily s těmi více než 420 miliardami korun, které leží na účtech českých obcí, měst a krajů a slouží pouze k výdělkům bank a relativně malým výnosům na úrocích pro obce. Těžko se dohledávají přesná čísla, ale přes 50 % státního dluhu drží domácí banky. Stát platí úrok kolem 4–5 %, obce dostávají 2–3 %. Dá se z toho odhadnout, že banky na tomto kolečku vydělají ročně úrokovu marži kolem 5 miliard korun a obce získají na úrocích zhruba 10 miliard. Ceny ve stavebnictví ale rostou dlouhodobě rozhodně rychleji, takže obce mají v konečním součtu reálnou ztrátu.
Sloučení všech dnešních obcí do pouhé tisícovky by zároveň zvýšilo jejich investiční sílu a kapacitu: místo šesti malých vesniček, z nichž žádná nemá peníze ani odvahu postavit třeba čistírnu odpadních vod, by vznikl jeden silný celek, který by měl rozpočet, odborný aparát i schopnost reálně měnit věci k lepšímu.
Ještě horší je ale samotná podstata – tedy fakt, že obce napřed šetří, a až pak investují. Pro zastupitele by bylo velmi obtížné prosadit projekt, na který by si obec půjčila a pak úvěr roky splácela. Z hlediska jejich vlastního přežití je chování starostů a zastupitelů zcela racionální. Vede je k tomu celý systém:
- Když obec postaví školu nebo chodník za sto milionů, nepřinese jí to do rozpočtu ani korunu navíc. Naopak, vzrostou jí provozní náklady na údržbu a energie.
- Zákon o rozpočtové odpovědnosti také hlídá, aby dluh obce nepřekročil 60 % jejích průměrných příjmů za poslední 4 roky. Jakmile tuto hranici překročí, stát začne obci krátit příděly daní.
- No a v neposlední řadě – půjčit si jménem obce desítky milionů znamená čelit kritice opozice a hrozbě trestního stíhání za porušení povinnosti při správě cizího majetku.
Pro starostu a celé zastupitelstvo je tedy tisíckrát bezpečnější nechat peníze ležet na účtu a čekat na dotační výzvu.
Kdyby během deseti let proběhla naznačená reforma samospráv a ke slovu se dostaly rozumné, aktuálně potřebné investiční záměry, měli bychom v obcích moderní vodovody, kanalizace, energetické sítě, dostupné školky, byty a kvalitní silnice – tedy infrastrukturu, která je nezbytná pro rozvoj podnikání v regionech, pro vznik nových pracovních příležitostí, pro bydlení a dobrý život nás všech. Místo toho si koncem října zvolíme přes 6 000 starostů a přes 60 tisíc zastupitelů a život půjde dál.
Jiří Suchý, s jehož písní jsme se v názvu textu trochu zasnili, slaví v těchto dnech nádherné 95. narozeniny. Z jeho laskavých moudrostí lze čerpat jednu i na závěr: Život sice půjde dál v zajetých kolejích, ale to není důvod ke skepsi. Nemusí to být „obnošená vesta“, která nás už nebaví. Mnoho věcí se určitě podaří, zejména šikovným lidem, a určitě platí, že “ten, kdo se řehce, mračit se nechce, ten bude lehce s životem se prát.” Takže… berme to s úsměvem a třeba i s trochu suchým humorem.
Autor: Martin Švehla
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
