Chcete postavit dům, ale cihly, cement i dřevo musíte dovážet od jediného dodavatele. A ten vám může kdykoliv zavřít kohoutek. Přesně v takové situaci se nachází Evropská unie, když mluví o zelené transformaci a strategické autonomii.
Zpráva Evropského účetního dvora z února 2026 to říká na rovinu: bez kritických surovin žádná energetická revoluce, žádná konkurenceschopnost, žádná nezávislost. A ty suroviny? Z 97 procent z dovozu.
Čína drží karty
Čísla mluví jasně. Evropská unie dováží 97 % hořčíku z Číny, 71 % galia, 31 % wolframu. U vzácných zemin, bez nichž se neobejdou větrné turbíny ani elektrická auta, kontroluje Peking mezi 69 a 74 procenty dodávek šesti klíčových prvků. Turecko pokrývá 99 % boru pro solární panely, Jihoafrická republika 71 % platiny. Z 26 sledovaných minerálů EU plně dováží deset, ze 17 vzácných zemin netěží ani jednu.
Zelená Evropa stojí na dodavatelských řetězcích vedoucích přes Šanghaj, Ankaru a Johannesburg. To není jen ekonomický problém – je to geopolitická zranitelnost. Čína svou dominanci ve zpracování a těžbě už několikrát využila jako nástroj tlaku.
Dvacet let od nápadu k lopatě
Evropská unie si riziko uvědomuje. V roce 2024 přijala Akt o kritických surovinách, který má do roku 2030 posílit domácí těžbu, rafinaci a recyklaci. Cíl: 42,5 % energie z obnovitelných zdrojů. Realita? Podle auditorů „nedosažitelná“.
Těžba v Evropě je nedostatečně rozvinutá. Když se najde nové ložisko – jako v lednu 2023 ložisko Per Geijer v Kiruně ve Švédsku – trvá dvacet let, než se z něj stane fungující důl. Do roku 2030 zbývají čtyři roky.
Ze 16 kritických surovin se v EU recykluje jen zlomek. Partnerství se sedmi zeměmi, které měly diverzifikovat dodávky, selhalo – mezi lety 2020 a 2024 dovozy z těchto států klesly. Evropský účetní dvůr to shrnuje suše: „Úsilí o diverzifikaci zatím nepřineslo hmatatelné výsledky.“
Začarovaný kruh
Keit Pentus-Rosimannus, členka účetního dvora odpovědná za audit, mluví o „začarovaném kruhu“: bez surovin není transformace, bez transformace není konkurenceschopnost, bez konkurenceschopnosti není autonomie. A bez autonomie? Jsme „jen hřištěm pro naše konkurenty“, varuje eurokomisař Stéphane Séjourné.
Přinejmenším si Evropa začíná uvědomovat, že rétorika o zelené budoucnosti nestačí. Mezinárodní koordinace sice probíhá, ale tempo je pomalé a výsledky nejisté.
A Česko?
Česká republika v tomto příběhu hraje spíše statistickou roli. Z 34 kritických surovin těžíme dvě: živec a koksovatelné uhlí. Nejsme Švédsko s jeho vzácnými zeminami, nejsme ani Polsko s mědí. Jsme závislí stejně jako zbytek unie – možná víc.
Zelená transformace je nutná, o tom není sporu. Ale pokud má stát na dodávkách z režimů, které mohou kdykoliv otočit kohoutkem, není to transformace – je to jen přesun závislosti z ropy na neodym. A to není budoucnost, kterou si Evropa malovala.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
