Pět procent. Možná osm, pokud počítáme jen rozhodnuté voliče. Tolik bodů ztrácí Viktor Orbán v průzkumech před dubnovou volbou na svého rivala Pétera Magyara. Pro muže, který vládne Maďarsku patnáct let, to není jen nepříjemné číslo – je to existenční hrozba. A tak se Orbán obrací tam, kam se v nouzi obracejí všichni autoritářští populisté: k Donaldu Trumpovi.
Zlatý věk, nebo zlatá klec?
Vztah mezi Trumpem a Orbánem? Ten není nový. Maďarský premiér byl jedním z prvních evropských lídrů, kdo v roce 2016 otevřeně podpořil Trumpovu kampaň. Od té doby se oba vzájemně opěvují jako strážci národních zájmů proti globalistickým elitám. Trump Orbána nazývá „tvrdým a uznávaným politikem“, Orbán zase hovoří o „zlatém věku americko-maďarských vztahů“.
Teď jde ale do tuhého. Volby 12. dubna budou nejtvrdším soubojem, kterému Orbán čelil od svého návratu k moci. Strana TISZA, kterou vede bývalý insiderský politik Magyar, nabízí středopravou proevropskou alternativu – a voliči ji zatím kupují. Fidesz sice může čerpat ze státních zdrojů a ovládat mediální prostor, jenže to nestačí. Potřebuje něco víc: symbolickou munici.
Pozvánka, která nepřišla
Na lednovém sjezdu Fideszu se promítala série videí s podporou zahraničních lídrů – od Giorgie Meloniové přes Benjamina Netanjahua po Mattea Salviniho. Chyběl však jeden klíčový hlas: Trumpův. Orbán se snažil situaci zachránit zveřejněním měsíc starého Trumpova dopisu, v němž americký prezident „uznává pozvání“ do Budapešti. Při bližším čtení ale jde jen o zdvořilostní frázi bez konkrétního závazku. Trump má jiné starosti – vnitřní nepokoje, destabilizaci zahraničí a desítky dalších priorit. Maďarsko je pro něj momentálně spíš okrajová záležitost.
Spekulace přesto pokračují. Nejpravděpodobnějším datem pro případnou Trumpovu návštěvu je 21. březen – den konání pátého ročníku CPAC v Budapešti, pravicové konference spojující americké a evropské radikály. Termín je výmluvně posunutý oproti předchozím rokům – vychází tři týdny před volby. Náhoda?
Když rétorika neladí s praxí
Pikantní je, že zatímco Fidesz obviňuje Magyara z toho, že je loutkou Bruselu a Kyjeva, sám aktivně shání zahraniční podporu. Ministr zahraničí Péter Szijjártó dokonce varoval ukrajinské představitele, že pokud zasáhnou do volebního procesu, budou mít v Budapešti „velmi, velmi těžké časy“.
Dvojí metr? Určitě. Ale v Orbánově světě je to logické: zahraniční podpora je legitimní, pokud přichází od „správných“ lídrů. Tedy těch, kteří sdílejí jeho vizi „éry národů“ proti bruselským technokratům.
Co z toho plyne?
Trumpova administrativa sice ve své nové Národní bezpečnostní strategii hovoří o podpoře „vlasteneckých evropských stran“ a „kultivování odporu vůči současné trajektorii Evropy“, konkrétní pomoc Orbánovi zatím chybí. Výjimky ze sankcí a energetická bezpečnost, o které Orbán žádal při listopadové návštěvě Washingtonu? Trump se k nim zatím nevyjádřil. Investiční balíček pro maďarskou ekonomiku? Nepřišel.
Možná je to tím, že Trump prostě nemá čas. Možná tím, že Orbán pro něj není až tak důležitý. Nebo možná – a to je nejzajímavější varianta – si Trump nechává karty v ruce pro případ sporného výsledku voleb. Jak upozorňuje analytik Garvan Walshe: „Pokud bude výsledek sporný, Američané pravděpodobně buď podpoří Orbána, nebo budou požadovat obrovskou cenu za to, že ho nechají odejít.“
Pět až osm procent. To je propast, kterou ani Trump nemusí dokázat překlenout. Ale pokud se Orbán udrží u moci navzdory průzkumům, bude zajímavé sledovat, kolik z toho bude díky MAGA – a kolik díky starému dobrému maďarskému MEGA: manipulaci, excesům a geopolitickým aliancím.
Zdroj info: Balkan Insight
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
