Na prvních místech žebříčku je Dánsko následované Nizozemskem a Rakouskem. Naopak poslední příčka patří Řecku a Chorvatsku, nad nimi se umístilo Bulharsko.
Nejlepšího výsledku dosáhlo Česko u nezaměstnanosti, kde mu patří první příčka. Nezaměstnanost navíc v roce 2022 ve srovnání s předchozím rokem klesla z 2,8 a 2,2 procenta. Tento trend jde ale podle analýzy ruku v ruce se zaplňováním volných pracovních míst.
Oblastí, kde tuzemsko v posledních letech rovněž dominuje, je nezaměstnanost mladých do 25 let. „Ačkoliv dle červnových dat Eurostatu dosáhla nezaměstnanost mladých v Česku rekordních hodnot a přiblížila se průměru EU, z dlouhodobého hlediska je v kontextu EU stále nízká. V roce 2022 činila v průměru ‚pouhých‘ 6,8 procenta, což byla druhá nejnižší hodnota hned za Německem,“ připomíná Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. Průměr za prvních sedm měsíců letošního roku činí 9,4 procenta.
Na růst podle Hrtúsové působí jak demografický vývoj, tak změna trendu mezi absolventy, kteří se po ukončení studia před nástupem do zaměstnání rozhodnou pro pauzu – ať už proto, že chtějí cestovat nebo nenašli vyhovující pracovní pozici.
S vysokou nezaměstnaností mladých se dlouhodobě potýkají státy jako Řecko či Španělsko, kde míra nezaměstnanosti v loňském roce dosahovala 30 procent. Hranice 20 procent dosahuje nezaměstnanost mladých také na Slovensku.
Produktivní populace a flexibilita
Česko se dle aktuálního indexu prosperity může pochlubit i relativně vysokým podílem produktivní populace, která může pomoci zaplnit neobsazená pracovní místa. V první polovině evropského srovnání se Česko nachází i v otázce flexibility práce – o čase i místě výkonu své pracovní činnosti může do jisté míry rozhodovat téměř třetina pracujících.
„Zaměstnanci dnes na pracovní nabídku nahlížejí jako na kompletní balíček, který netvoří jen mzda, ale především také benefity. Lidé chtějí mít kontrolu nad tím, kdy, kde a jak budou pracovat – a od zaměstnavatele očekávají, že jim v tom bude naslouchat. Toho si ostatně všímají i personalisté, kteří v našich průzkumech označili pružnou pracovní dobu a možnost práce z domova za jedny z nejatraktivnějších benefitů,“ popisuje Aneta Martišková, členka vedení společnosti Edenred.
Připomíná, že za změnou k flexibilnějšímu pracovnímu prostředí stojí do velké míry i koronavirová pandemie či požadavky generace Z.
Nedostatek talentů a byrokracie přetrvává
Příčinou tohoto, že Česko v celkovém hodnocení trhu práce dosahuje 16. příčky, je podle expertů mimo jiné i setrvale klesající produktivita práce. V hodnocení přidané hodnoty na hodinu odvedené práce se český výsledek rovná zhruba 76 procentům unijního průměru, a zatímco vloni Česko stanulo na 14. příčce, letos jsme se ještě o dvě místa propadli.
Podle Martina Vohánky, člena správní rady Druhé ekonomické transformace a zakladatele firmy Eurowag, je problém i v nedostatečném využívání zahraničních expertů. „Chceme-li bohatší Česko, potřebujeme přitáhnout talenty ze zahraničí. Studenty, podnikatele, experty. Stejně tak jako je normální, že se v zahraničí nakupují různé součástky a subdodávky do výrobků, které u nás nevyrábíme, v případě mozků potřebujeme totéž,“ vysvětluje. Problém je podle něj nejen omezený počet povolení, který neodpovídá potenciálu české ekonomiky, ale i extrémně dlouhý a komplikovaný proces.
Rozdíly mezi muži a ženami
České firmy začaly v posledních letech nabízet zkrácené úvazky ochotněji. Šestiprocentní výsledek Česka ovšem podle analytiků nedosahuje unijního průměru. Ten vychází na 13,7 procenta a rekordního výsledku dosáhlo i letos Nizozemsko, kde zkrácené úvazky představují na 42,6 procenta všech pracovních poměrů.
Zkrácené úvazky mimo jiné pomáhají i matkám, které pečují o děti. Díky nim pak lépe zvládají skloubit péči o děti s prací. „Právě nerovný přístup k ženám a mužům zůstává na českém trhu práce nadále problémem. Ačkoliv jsme podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů dosáhli v hrubých číslech lepšího výsledku než vloni, v porovnání se zbytkem unie jsme se meziročně propadli o jedno místo na 24. příčku,“ uvádí analýza.
S tím souvisí i rozdíl mezi odměňováním mužů a žen. V tomto případě Česko zůstává na podprůměrném 20. místě z unijní sedmadvacítky. „K pozvolnému snižování rozdílu mezi průměrnými mzdami mužů a žen v Česku dlouhodobě dochází, nezapomeňme ale, že k nejvýznamnějšímu posunu došlo v roce 2020, tedy v období pandemie, což ale paradoxně nemusí znamenat snížení genderových rozdílů na trhu práce,“ upozorňuje Martina Mysíková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Během pandemie podle Mysíkové o pracovní příjmy přišly nepoměrně častěji právě ženy s nižšími příjmy. „Statistiky tohoto období pak zahrnují ženy s relativně vyššími mzdami, takže zaznamenaný pokles GPG je spíše technickou záležitostí a nemusí odrážet reálný pokles nerovnosti,“ dodává vědkyně.
Kromě toho, že muži často pracují na vyšších pozicích ve velkých firmách a lépe placených odvětvích, vidí socioložka příčinu pay gapu i v délce české rodičovské dovolené. „I když už je v současnosti pro matky o poznání snazší vrátit se na trh práce dříve než po třech letech, mnoho žen to nedělá,“ podotýká Mysíková. Míra zaměstnanosti matek ve věku 20 až 49 let s jedním dítětem do 6 let je podle ní v Česku 39 procent, zatímco v EU je to 70 procent. „Institucionální péče o děti do tří let je v Česku hned po Slovensku nejméně využívaná ze všech zemí EU. Důvodem může být přetrvávající nedostatek míst ve školkách a také nízká rozšířenost částečných úvazků, které by ženám pomohly sladit práci a rodinu,“ uzavírá Mysíková.
