Zelenskyj v projevu ke Dni nezávislosti zasadil Putinovi rétorický úder, který bolí víc než mnohé jiné: zatímco Kreml desítky let budoval obraz velmoci, Rusové dnes stojí ve frontách na benzín. Není to jen slovní hříčka — je to obraz, za nímž stojí tvrdá čísla.
Slova, která se počítají
Třicet pět let od obnovení nezávislosti. Projev z 24. srpna 2026 kombinoval vzdor s ironií způsobem, který Zelenskyj ovládá lépe než většina světových lídrů. „Putin doufá, že jsme unavení. My ale víme, že není nesmrtelný,“ prohlásil Zelenskyj. Poté pronesl větu, která se rychle rozšířila daleko za hranice Kyjeva: „Vládce Ruska už sedmadvacet let vypráví o velikosti své země. Dnes přitom Rusové stojí ve frontách na benzín.“
Nejde o pouhý rétorický efekt. Ukrajinský prezident mluví o konkrétní realitě, která se v Rusku odehrává právě teď. Podle údajů monitorovací aplikace GdeBenz byly k 16. srpnu 2026 benzín nebo nafta dostupné pouze na 28,1 procenta sledovaných ruských čerpacích stanic. V Petrohradě docházel benzín s oktanovým číslem 95, v Gelendžiku na některých místech zmizel úplně. Ruská vláda musela situaci řešit omezením prodeje a dovozem pohonných hmot, zatímco antimonopolní úřad zahájil desítky řízení proti ropným společnostem a provozovatelům čerpacích stanic. Fronta u pumpy jako symbol státního selhání — to je obraz, který si Kreml rozhodně nepřál.
Rafinerie jako válečný cíl
Kyjev otevřeně přiznává, že systematicky útočí na ruskou energetickou infrastrukturu. Podle různých odhadů vyřadily tyto údery z provozu významnou část ruských rafinérských kapacit. Rafinerie, které zásobovaly domácí trh, jsou poškozené nebo dočasně mimo provoz. Válka, která měla trvat několik dní, se přelila do ekonomiky způsobem, který Moskva zjevně nepředpokládala.
Bez příkras to shrnul sám Zelenskyj: „Chtěl jsi zabrat celou naši Ukrajinu. Místo toho jsi přišel o své ropné rafinerie, svou flotilu, své zisky i celou generaci, kterou jsi poslal do mlýnku na maso.“
Plyn jako geopolitická zbraň, která se obrátila
Ironie situace má ještě jeden rozměr. Rusko po desetiletí používalo zemní plyn jako nástroj politického tlaku — na Evropu, Ukrajinu i celé své sousedství. Před invazí v roce 2022 pokrýval ruský plyn přibližně 45 procent evropského dovozu, což představovalo více než 150 miliard metrů krychlových ročně. V roce 2025 už jeho podíl činil přibližně 12 procent.
Tranzit přes Ukrajinu skončil 1. ledna 2025, kdy Kyjev odmítl prodloužit příslušnou dohodu — s odůvodněním, že nechce financovat ruské válečné tažení prostřednictvím prodeje surovin.
Rusko přesměrovává část exportu do Asie a rozvíjí vývoz zkapalněného zemního plynu, ztráta evropského trhu je však strukturální a obtížně nahraditelná. Číně se přitom situace hodí: nakupuje levněji, tvrdě vyjednává a o solidaritu s Moskvou nestojí. EU mezitím od 25. dubna 2026 zakázala dovoz ruského LNG na základě dříve uzavřených krátkodobých smluv. Od 1. ledna 2027 se má zákaz vztahovat také na dlouhodobé smlouvy na dodávky ruského LNG.
Donbas jako záminku Kyjev odmítá
Zelenskyj v projevu odmítl také tvrzení, které se v různých podobách objevuje v diplomatických debatách: že by vzdání se Donbasu mohlo válku rychle ukončit. „Nedovolíme jim přesvědčit Evropu, že stačí obětovat Donbas a válka rychle skončí,“ prohlásil Zelenskyj. Rusko podle něj stále posouvá termín, do kterého má údajně „každým dnem“ ovládnout celou Doněckou oblast — a stejně tomu bude i nadále.
Přinejmenším v jednom má pravdu: více než čtyři roky plnohodnotné války přinesly Moskvě výsledky, které se výrazně liší od původních plánů.
Ruská státní média v den Zelenského projevu dál zdůrazňovala vojenskou sílu a „historickou odolnost národa“. Ve stejné době stáli řidiči v řadě ruských regionů ve frontách na benzín. Možná nejlepší komentář k celé situaci nepotřebuje ani slova.
Zdroj info: united24media
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
