Donald Trump přesouvá vojáky po Evropě a tlačí spojence k větší samostatnosti. Zároveň ale Washington údajně zvažuje rozšíření jaderného deštníku na další státy NATO – třeba i na Polsko. Paradox? Možná. Ale v logice současné americké politiky to dává překvapivý smysl.
Jaderný klub se může rozrůst
Dnes má přístup k americkým jaderným zbraním v rámci programu sdíleného rozmístění pět evropských zemí: Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Turecko. Na jejich území jsou rozmístěny takzvané letouny dvojího určení – stroje schopné nést jaderné bomby. Ty zůstávají pod výhradní kontrolou USA, ale v případě konfliktu by je mohly použít i síly hostitelských států.
Podle Financial Times se nyní zvažuje rozšíření tohoto programu. Zájem údajně projevilo Polsko a některé pobaltské státy. Polské vedení o jaderné zbraně usiluje dlouhodobě – bývalý prezident Andrzej Duda opakovaně vyzýval k zahrnutí země do plánu rozmístění. Současná vláda se pak připojila k francouzské iniciativě, která zkoumá možnosti dočasného přesunu části evropského jaderného potenciálu ke spojencům.
Trumpova Amerika: méně vojáků, víc bomb?
Celá věc působí zvláštně v kontextu toho, co Trump dělá jinde. Jeho administrativa letos oznámila stažení pěti tisíc vojáků z Německa. Prezident opakovaně zdůrazňuje, že Evropa musí nést větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. Pentagon přesouvá priority směrem k obraně amerického kontinentu a odstrašování Číny v Indo-Pacifiku.
Přesto – nebo právě proto – může dávat smysl posílit jaderné záruky. Konvenční síly stojí obrovské peníze a vyžadují rozsáhlé personální kapacity. Jaderné odstrašení je levnější a symbolicky silnější. Pokud Washington chce snížit svou fyzickou přítomnost, ale zároveň ukázat, že Evropu neopouští úplně, rozšíření jaderného programu je poměrně elegantní tah.
Polsko sází na maximum
Polsko do toho jde naplno. V roce 2026 vydá na obranu odhadem 4,8 procenta HDP – nejvíce v celém NATO. Masivně modernizuje armádu, buduje infrastrukturu pro rychlé rozmístění amerických jednotek a otevřeně usiluje o posílení americké vojenské přítomnosti na svém území. Varšava vnímá ruskou hrozbu existenčně a chce mít co nejsilnější pojistku.
Oproti tomu například Česko plánuje v rozpočtu na rok 2026 alokovat na obranu jen kolem 1,7 až 1,8 procenta HDP, což vyvolává kritiku. NATO přitom na summitu v Haagu loni stanovilo nový cíl: 3,5 procenta na základní obranné schopnosti a dalších 1,5 procenta na související investice do roku 2035.
Co to znamená pro Evropu?
Jde o zajímavý signál. Amerika možná opouští Evropu v jednom smyslu – fyzicky. Ale v jiném smyslu – symbolicky a strategicky – ji možná posiluje. Otázka zní: bude to stačit? A co to udělá s dynamikou uvnitř aliance, pokud se jaderný deštník rozšíří blíž k ruským hranicím?
Polsko evidentně sází na to, že nejlepší obrana je mít co nejvíce amerických záruk. Jestli to vyjde, ukáže čas. Jedno je ale jisté – mapa evropských bezpečnostních garancí se možná začne znovu překreslovat. A Varšava chce být v první řadě.
Zdroj info: Interia.pl
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
