Washington plánuje výrazně omezit vojenské prostředky, které poskytuje NATO v Evropě. Méně stíhaček, žádné tankery, méně lodí. Zpráva přichází v okamžiku, kdy Evropa zbrojí rychleji než kdykoli od studené války — a přesto si stále nedokáže zajistit vlastní bezpečnost bez amerického podpisu.
Třetina stíhaček pryč, tankery na nule
Podle informací deníku The New York Times hodlá Washington snížit počet stíhaček přidělených Evropě přibližně o třetinu — v konkrétních číslech to znamená pokles ze zhruba 150 na 100 letounů F-16 a F-15E. Všech osm tankovacích letounů pro doplňování paliva za letu má být z evropského svazku staženo úplně. Počet námořních průzkumných letadel by klesl z 26 na 15. A to ještě nejsme u konce seznamu: přemístěna má být i ponorka s raketami, letadlová loď, skupina bombardérů a další plavidla.
Americké velitelství pro Evropu (USEUCOM) na začátku června potvrdilo, že přehodnotí své příspěvky do modelu sil NATO, aby „Evropa převzala primární odpovědnost za vlastní konvenční obranu“. Generál Alexus Grynkewich to pojmenoval ještě ostřeji — hovořil o „nezdravé závislosti“ na amerických silách.
Přinejmenším v rétorice je Trumpova administrativa konzistentní. Prezident označil alianci za „papírového tygra“ a její členy za „zbabělce“. Ministr zahraničí Marco Rubio pak nadcházející summit NATO v Turecku označil za „pravděpodobně nejdůležitější setkání v historii NATO, protože je třeba vyjasnit a napravit některé věci“. Co to v praxi znamená? Že evropští spojenci přijedou do Ankary s kalkulačkou a budou muset ukázat, co jsou schopni zaplatit a zařídit sami.
Sedmdesát let pod americkým deštníkem
NATO vzniklo v roce 1949 jako odpověď na sovětskou hrozbu. Jenže od samého začátku bylo jasné, kdo nese hlavní bezpečnostní tíhu: Spojené státy po většinu studené války pokrývaly více než 70 % celkových obranných výdajů aliance. Americká vojenská přítomnost v Evropě nebyla jen symbolická — byla páteří celého systému. Evropa si na to zvykla. Možná až příliš.
Dnes se rovnice mění. Strategie národní obrany USA pro rok 2026 předpokládá vůči Evropě „kritickou, ale omezenější“ podporu. Amerika neodchází, ale přestává platit za celý stůl.
Zbrojí se, ale existuje mezera
Evropské státy zvyšují obranné rozpočty nejrychleji za poslední dekády — v roce 2025 všichni spojenci NATO splnili nebo překročili cíl 2 % HDP. Švédsko plánuje dosáhnout 3,5 % HDP na obranu do roku 2030. A přesto právě teď, kdy čísla konečně vypadají slušně, přichází zpráva, že se americká podpora krátí.
Švédský parlamentní obranný výbor tento týden varoval, že Rusko by mohlo podniknout vojenské „kroky“ proti zemím NATO relativně brzy, pokud by Kreml vyhodnotil situaci jako příznivou. „Ozbrojený útok proti Švédsku nebo našim spojencům nelze vyloučit,“ stojí ve zprávě výboru.
Evropa tedy musí zrychlit zbrojení, přebudovat průmyslovou základnu a zaplnit mezery po americkém ústupu — a to dříve, než někdo v Kremlu dospěje k závěru, že okno příležitosti je otevřené. Červencový summit v Ankaře ukáže, jestli má aliance na tuto rovnici odpověď.
Zdroj info: Euronews
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
