Chcete, aby vás vláda „chránila“ před vysokým cenami? Pak byste měli mít na paměti slova připisovaná americkému prezidentu Geraldu Fordovi: „Vláda, která je dost silná na to, aby vám dala vše, co chcete, je také dost silná na to, aby vám vzala vše, co máte.“
Měli bychom být opatrní, než začneme tleskat tomu, že kabinet posílí své regulační pravomoci. Byť se zaklíná třeba tím, že nám díky tomu zlevní benzín a naftu. Nakonec nás taková „sleva“ vyjde pořádně draho…
Vláda tlačí parlamentem novelu zákona o cenách, která rozšíří a upevní její pravomoci. Činí tak dokonce ve stavu legislativní nouze, což jí umožní postupovat rychleji a vyhnout se případným obstrukcím. Jako záminku si vzala momentální zdražení ropy, což vyhnalo vzhůru i ceny u čerpacích stanic. Ve skutečnosti je namístě otázka, zda je něco takového vůbec nutné a zda kabinetu nestačí nástroje, které už má. A už vůbec se nehodí vyhlašovat kvůli tomu speciální opatření, jež urychlí přijetí této normy.
Paradoxně s touto změnou přichází koalice poté, co zavedla regulaci marží a cenové stropy. Z čehož jasně plyne, že moci má dost. Až příliš, protože tohle opatření se vůbec nepovedlo. Napřed způsobilo zdražení na velké části pump mimo hlavní tahy a v druhé fázi naopak donutilo některé pumpy zavřít, protože by musely prodávat naftu pod nákupní cenou. Jak to, že jsou důsledky takto protichůdné? Inu je to tím, že rigidní regulace nepočítá ani s rozdílnou situací čerpacích stanic, ani se setrvačností cen komodity.
Když si vláda z prstu vycucá určité číslo, které určuje, za kolik mají všichni prodávat, vždy tím pokřivit trh. Jde o průměr, který nezohledňuje, že v „horní dolní“ logicky stoji paliva méně, než na dálnici do Prahy. Takže ti, co měli levněji, zdraží na povolenou mez. I proto, že jde často o celoplošné řetězce, které si takto vykompenzují, že na dálnici musejí naopak zlevnit. Tohle se opravdu stalo, na což doplatili chudší lidé, kteří auto používají v místě a nejezdí služebně do velkých měst.
Druhým problémem je, že když ministerstvo financí vezme za základ cenu na burze – ta může být v současné turbulentní době o hodně jiná, než za kolik prodejci už nakoupili (protože se musejí předzásobit). A pak jim kabinet nařídí, aby povinně prodělávali. Nebo musejí zavřít, což někteří opravdu udělali. A je vrcholem arogance a neznalosti tržního systému, když jim vicepremiér vzkáže, že k podnikání patří i ztráta. To sice ano, ale nemůže být zaviněna nesmyslnou vládní regulací…
No, podle mého názoru bych spíše pravomoci kabinetu zasahovat do našich životů a byznysu osekal, ne je rozšiřoval. Protože i s těmi, které má, dokáže způsobit škody až dost. Měli bychom být vždy ostražití, když vláda říká, že jí jde o naše dobro… a nenechat si ho od ní vzít. Měl by nás varovat příklad Maďarska, kde populistický autoritář Viktor Orbám reguloval kde co, od cen potravin přes paliva až k energiím. Přineslo to občanům levnější život a vyšší životní úroveň? Ani náhodou, jen šílenou inflaci a drastický růst zadlužení.
Vlastně by nemělo být těžké přijít na to, proč regulace zákonitě vede k bídě, nikoliv k prosperitě. S naší zkušeností… Přece kdyby to fungovalo, musely by socialistické země nejen dostihnout, ale i dalece předstihnout kapitalistické státy. Jenomže to bylo obráceně a komunismus dojel právě na to, že byl ekonomicky neefektivní a neuspokojoval potřeby obyvatel. Není důvod myslet si, že co nade vši pochybnost již historicky selhalo, se najednou ukáže jako dobrý nápad.
Ve skutečnosti vláda nikdy nezařídí „levnější“ elektřinu, plyn, naftu, benzín, nebo jídlo. Pouze přesune náklady do budoucnosti, rozprostře mezi všechny obyvatele skrze rozpočet a celkové náklady narostou o úroky ze státního dluhu. Neexistuje totiž nic jako ekonomické „perpetuum mobile“ – drahota způsobená tržními faktory vás vždy dožene. Jediné oprávněné důvody k usměrňování cen jsou dva: Za prvé, že chudší lidé by jejich zvýšení neunesli a za druhé, že v dané chvíli to příliš poškozuje chod hospodářství.
Nesmíme si tedy myslet, že vláda za trh a za nás něco „vyřešila“. Nikoli, pouze celkové břemeno proporcionálně více přenese na bohatší plátce daní a odsune problém do budoucna, kdy se předpokládá, že nastanou „lepší podmínky“ pro splacení závazků. Jde tedy o solidaritu mezi lidmi a o zajištění lepšího „cash flow“ pro ekonomiku. Když si jsme vědomi těchto omezení, můžeme souhlasit s regulací, jsou – li splněny ony dvě podmínky. Rozhodně nesmí jít jen o populistickou hru a snahu kabinetu nahnat si laciné body.
Tedy ono to nakonec nikdy nejí laciné. Nicméně když se vrátíme zpět k naší aktuální situaci, asi lze přijmout dočasné snížení spotřební daně na naftu. Sice tím utrpí státní rozpočet a zvýší se tak deficit (nebo se musí ušetřit jinde, ale to je ale bláhové čekat od Babiše a spol.), avšak tohle palivo tvoří většinu spotřeby (70 %), přičemž ho nutně potřebují klíčové sektory ekonomiky, takže jeho zdražení dopadá na všechno a na všechny. U benzinu to neplatí a není zase až tak drahý, aby ho kabinet musel tomto způsobem nepřímo dotovat.
Kdyby koalice ANO, SPD a Motoristů zůstala jen u spotřební daně, většina ekonomů by s ní souhlasila. Ale ty zastropované marže byly navíc. Byly horší než zbytečné, byly škodlivé. Právě proto, že nešlo o nic jiného, než o snahu zalíbit se vlastním voličům tím, že jim každý den ministryně finance sdělí, kolik že jim „ušetřila“. Ve skutečnosti jen přibrzdila růst prosperity. Opravdu si dávejme dobrý pozor na politiky, kteří nám slibují, že nám dají vše, po čem toužíme. Nakonec nám vždy seberou vše, co máme…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
