Za posledních pět let se ruský vězeňský systém zmenšil téměř o 40 procent. Čísla jsou impozantní: z 465 tisíc vězňů na konci roku 2021 jich dnes za mřížemi sedí 282 tisíc. Jenže tohle není příběh o úspěšné resocializaci nebo mírnější justici. Je to příběh o tom, jak se z cel staly náborové kanceláře.
Kontrakt místo trestu
Od léta 2022 Moskva systematicky nabízí odsouzeným vojenské kontrakty. Kdo přežije bojovou službu, může dostat milost. Zpočátku tuto praxi zavedla Wagnerova žoldnéřská skupina, od února 2023 ji převzalo přímo ministerstvo obrany. Odhady hovoří o 140 až 180 tisících naverbovaných vězňů – téměř přesně tolik, o kolik se vězeňská populace snížila.
Není divu. Rusko čelí akutnímu nedostatku pracovních sil – podle únorové zprávy agentury Reuters chybí minimálně 2,3 milionu pracovníků. Stovky tisíc mužů jsou na frontě, další uprchli ze země po vyhlášení mobilizace. Vězni se tak stali snadno dostupným zdrojem lidského materiálu. Kreml našel způsob, jak řešit dva problémy najednou: přeplněné věznice a nedostatek vojáků.
Gulagy v novém kabátě
Ti, kdo na frontu nejdou, pracují pro ty, kdo tam jsou. Ruský vězeňský průmysl vyrábí zboží pro armádu – od uniforem po vojenské vybavení. Celková produkce vězeňského sektoru dosahuje desítek miliard rublů ročně. Systém, jehož kořeny sahají až k sovětským gulagům, se vrací ke své historické roli: nucené práci ve službách státu.
Mezinárodní organizace, včetně OSN a Amnesty International, vyjádřily hluboké znepokojení nad systematickým náborem vězňů. Varují před nucenou prací, svévolným zadržováním a potenciálními válečnými zločiny. Moskva ale nepolevuje – v roce 2026 plánuje naverbovat nejméně 18 500 zahraničních bojovníků, včetně severokorejských dělníků.
Zdroj info: Kyiv Independent
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
