Bod zlomu se blíží. Stát postupně snižuje církvím příspěvky na provoz a náboženské organizace se bez nich budou muset za sedm let obejít úplně. Po staletích tak dojde k historické události – majetkové odluce církví od státu. Aby byly církve finančně soběstačné, musí se naučit podnikat s pomocí majetku navráceného v rámci restitucí. Církve si zvolily čtyři poměrně konzervativní pilíře své „obživy“.
Církve se učí hospodařit s pomocí majetku, který jim přiřkl po letech politických tahanic restituční zákon z roku 2012. Ten stanovil, že se náboženským organizacím vrátí 56 procent majetku zabaveného komunisty po roce 1948 v hodnotě přibližně 75 miliard korun.
Jde hlavně o pole, lesy, ale i další nemovitosti. Za zbytek majetku, který už vrátit nelze, pak stát vyplácí jako náhradu po 30 let, tedy do roku 2042, postupně 59 miliard korun. Necelé dvě miliardy korun ročně zvýšené podle míry inflace z předminulého roku ale mají církve použít jen na investice.
Naprostá většina navráceného majetku šla do rukou římskokatolické církve, která byla před rokem 1948 jeho hlavním vlastníkem. U finančních náhrad se ale katolíci zřekli asi pětiny svého nároku ve prospěch dalších církví. Církev československá husitská tak například dostane během 30 let do roku 2042 celkem přes tři miliardy, Českobratrská evangelická přes dvě a čtvrt miliardy a římskokatolická církev si přijde na 47,2 miliardy korun zvýšených o inflaci.
Tyto církve mají dnes v Česku nejvíc členů. Ke katolíkům se v posledním sčítání obyvatel v roce 2021 přihlásil necelý milion lidí, k dalším dvěma církvím pak několik desítek tisíc. Nicméně skutečné počty zástupců jednotlivých církví budou vyšší, protože asi třetina lidí otázku na náboženskou víru nevyplnila.
S pomocí navráceného majetku a investic se mají církve stále více podílet na financování svého provozu, na který zatím přispívá stát. Tento příspěvek, který loni tvořil necelou miliardu korun a směřuje zejména na platy duchovních, se ale každoročně snižuje o pět procent.
Za sedm let budou církve muset státní příspěvek kompletně nahradit vlastními silami.
Církve se tak musí postupně naučit pokrýt ziskem ze svého podnikání rozsáhlé a ekonomicky ztrátové duchovní, sociální či zdravotní služby nebo opravy často zchátralých kostelů. Před deseti lety například té nejpočetnější římskokatolické stát přispíval na provoz necelou miliardou korun ročně.
Nahradit ji se katolické církvi na první pohled daří. V roce 2021, za který má k dispozici poslední souhrnný finanční výsledek, získala státní příspěvek 625 milionů korun a zároveň vydělala 646 milionů korun. Výpadek státního příspěvku by tedy ustála. Jenže situaci komplikuje několik faktorů.
„Končilo programové období evropských fondů. V čerpání jsme byli velmi úspěšní a některé výnosy jsou důsledkem dotace. Dotační peníze ale nebudou pořád,“ řekl Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Dalším faktorem jsou výkyvy trhů. Jedna z největších diecézí, Arcibiskupství pražské, se loni dostala po odečtení ztráty z hlavní, duchovní činnosti do zisku 227 milionů. Finanční výsledky ovšem mimořádně poznamenaly vysoké výkupní ceny dřeva. „V dalších letech s tím ale nemůžeme počítat,“ řekl generální vikář Jan Balík.
Navíc se zvyšuje inflace, rostou náklady na energie nebo platy a arcibiskupství chce dál podporovat opravy zchátralých budov. Podle vikáře proto bude v roce 2030 potřebovat vydělat minimálně půl miliardy korun.
Církevní developeři
Hlavní roli v hospodaření církví nyní hrají navrácené pozemky. Náboženské organizace většinou pronajímají pole a samy hospodaří v lesích, z nichž prodávají dřevo dalším zpracovatelům. Pražské arcibiskupství ale chce začít dřevo samostatně zpracovávat. Buduje proto automatickou štípačku a pilu a začne prodávat palivové dříví a dlouhé trámy. Na několika zemědělských pozemcích s horší bonitou pak plánuje i fotovoltaické elektrárny.
Vlastní pilu už provozuje olomoucké arcibiskupství, které také prodává zvěřinu z vlastních honiteb a má i své vinice, sklepy a vinařství. Litoměřické biskupství zase provozuje pivovar.
Vedle hospodaření s pozemky jsou druhou nohou podnikání církví investice do cenných papírů a další finanční nástroje. Například evangelíci pro tento účel založili dva investiční fondy, které spravují najaté investiční firmy.
Církve se také vrhly na pronájem bytů. Pražské arcibiskupství jich chce mít do roku 2030 ideálně tisíc, přičemž výtěžek z nich by spolu s výnosy z lesů měl stačit na pokrytí výdajů arcidiecéze.
Balík ale přiznává, že takto rychle se asi ambiciózní plán nepodaří realizovat. Teď firma XPlace spadající pod arcibiskupství pronajímá po Praze něco přes stovku bytů, které z části získala od developerů Central Group a Trigema. Vedle Prahy má v příštích měsících přebírat také byty v Kolíně a Milovicích. Do roku 2025 by mělo mít arcibiskupství asi 600 nájemních bytů zhruba za tři miliardy korun, pak ale tempo nejspíš zpomalí.
„Nárůst je teď urychlen, protože se nám daří vyjednávat lepší ceny,“ říká Balík. Řadu bytů určených k prodeji totiž nyní kvůli drahým hypotékám a ochlazení trhu nemohou developeři prodat. Do kurzu tak přišlo nájemní bydlení. Větší investoři ale mají zájem hlavně o menší byty, které jsou při pronajímání výnosnější. Církev ovšem kupuje spíš větší byty pro rodiny, o které dnes není na investičním trhu příliš zájem. Dostává se proto k výhodným cenám.
„Církev má možnost zdvojit výnosy. Cena nájmů roste, i když ne závratně, a také se v čase zvyšuje kapitálová hodnota nemovitostí,“ uvedl Petr Hána, ředitel oddělení pro stavebnictví a nemovitosti poradenské firmy Deloitte. Podle šéfa realitní společnosti UlovDomov.cz Michala Hrbatého bude v Česku nejspíš růst zájem o nájemní bydlení dlouhodobě a postupně v tom začneme dotahovat západní trhy, kde je podíl vůči vlastnímu bydlení zhruba 50 na 50.
Podobně jako katolíci investuje do nájemního bydlení také evangelická a husitská církev. Nakupují nové byty a renovují své budovy. „Některé vyžadují i náročnější opravy a také správu budov. Nájemné je však stabilním příjmem,“ řekl patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta.
Náboženské organizace rozjíždějí také vlastní development. Biskupství královéhradecké investovalo spolu s developerskou společností Karlín Group do výstavby multifunkčního projektu Dva domy v Praze 8. Většina bytů se už prodala a diecéze připravuje další podobné projekty.
Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou zase nyní realizuje výstavbu bytového domu spolu s pražskou městskou částí Ďáblice a developerem Doma je doma. Všechny tři strany jsou zároveň členy bytového družstva, které bude mít kolem 30 nájemních jednotek. Rozsáhlejší byty patřící křížovníkům budou sloužit jako dostupné bydlení pro větší rodiny.
Pražské arcibiskupství bude stavět na svém pozemku v Praze na Habrovce a k podobným projektům motivuje i své farnosti, kterým nabízí partnerství ve formě joint venture projektu. Jeden takový se už připravuje v Mníšku pod Brdy. Při společných projektech arcibiskupství a farností přitom nepůjde jen o bydlení, ale plánuje se také skladovací hala. V Sedlčanech zase arcibiskupství koupilo nákupní park a podobný projekt zvažuje i v Unhošti.
Řád františkánů zase nabízí netradiční komerční prostory. Pronajímá část svých opravených klášterů, které nevyužije pro bydlení bratří nebo sociální a kulturní aktivity. „Nájemné se tak stává zdrojem pro provoz, údržbu a opravy budov, případně v budoucnu i pro finanční rezervu,“ říká františkán Jakub Sadílek. Provoz komunity se také hradí ze společného účtu, kam bratři ukládají mzdy ze zaměstnání.
Kompletní článek si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom ve středu 27. září.
