V Bruselu se schyluje k citlivé debatě. Má Evropská unie i nadále poskytovat dočasnou ochranu ukrajinským mužům, kteří by podle zákonů své země měli být v armádě? Interní dokument Rady EU naznačuje, že některé členské státy chtějí po březnu 2027 tuto skupinu z ochranného režimu vyloučit.
Argumentují zájmy Ukrajiny – jak ve válce s Ruskem, tak při budoucí obnově země. Jenže co ti, kdo válku odmítají? A co ti, kdo už v Evropě zakořenili?
Čtyři miliony lidí, čtvrtina z nich muži
Od února 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi, aktivovala EU směrnici o dočasné ochraně. Ta umožňuje Ukrajincům žít a pracovat v Unii bez nutnosti procházet standardním azylovým řízením. K březnu 2026 mělo tento status 4,33 milionu lidí – z toho 43,3 % žen, 30,1 % dětí a 26,6 % dospělých mužů. Nejvíce uprchlíků hostí Německo (1,27 milionu), Polsko (961 tisíc) a Česko (téměř 380 tisíc).
Systém měl být původně dočasný. Evropská komise už loni vyzvala členské státy, aby se připravily na jeho postupné ukončení a přechod k trvalejším formám pobytu. Jenže válka pokračuje, a proto byla ochrana prodloužena do března 2027. Teď se otevírá otázka, co bude dál – a hlavně koho se další ochrana bude týkat.
Přibývá mužů v branném věku
Podle interního dokumentu, který získal server Euractiv, některé členské státy upozorňují, že mezi nově příchozími roste podíl mužů odvodového věku. Ukrajina přitom dlouhodobě čelí nedostatku vojáků – loni snížila mobilizační věk z 27 na 25 let a zpřísnila pravidla vojenské registrace.
Část evropských politiků proto tvrdí, že pokračující ochrana mužů v produktivním věku je v rozporu se zájmy samotné Ukrajiny.
„Nezdá se zcela logické, že mnoho branců, kteří nesmějí opustit Ukrajinu, může překročit hranice – případně i nelegálně – a okamžitě získat dočasnou ochranu,“ uvedl jeden z diplomatů.
Podle zastánců zpřísnění by EU neměla usnadňovat odchod lidem, kteří mají podle ukrajinského práva povinnost podílet se na obraně země.
Humanitární pomoc, nebo selekce?
Na první pohled jde o pragmatický argument. Ukrajina potřebuje vojáky i pracovní sílu pro budoucí obnovu země. Evropa by jí měla pomáhat, ne odčerpávat lidské zdroje.
Jenže tím vzniká zásadní etický problém. Co lidé, kteří odmítají bojovat z morálních nebo náboženských důvodů? Co muži, kteří už v Evropě pracují, mají rodiny nebo se integrovali do společnosti? A co ti, kteří odešli legálně – například ze zdravotních důvodů nebo kvůli péči o blízké?
Navrhované omezení by se mělo týkat pouze nových žadatelů. Ti, kdo už ochranu získali, by o ni nepřišli. Přesto by šlo o zásadní posun: od principu „pomáháme lidem prchajícím před válkou“ k mnohem selektivnějšímu přístupu.
Evropa mezi solidaritou a kalkulací
Ministři vnitra a migrace budou o budoucnosti dočasné ochrany jednat tento týden na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci. Evropská komise zatím nepotvrdila, zda navrhne další prodloužení režimu – a pokud ano, v jaké podobě.
Přinejmenším jedno je jisté: debata bude mimořádně citlivá. Na jedné straně stojí solidarita s Ukrajinou jako státem. Na druhé solidarita s jednotlivci, kteří hledají bezpečí a nový život.
A mezi tím vším otázka, kterou si Evropa bude muset zodpovědět: je dočasná ochrana čistě humanitární nástroj, nebo už začíná být součástí širší geopolitické strategie?
Zdroj info: Euractiv
Autor: Marek Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
