Rusko se v září letošního roku chystá na parlamentní volby. Na papíře jde sice o standardní demokratický rituál — kandidáti, strany, hlasovací lístky. Ve skutečnosti je to spíš divadelní představení, jehož scénář byl napsán dávno předtím, než se vůbec otevřely první volební místnosti.
Méně stran, méně kandidátů, méně iluzí
Za posledních deset let klesl počet legálně registrovaných politických stran v Rusku ze 75 na pouhých 17. Počet kandidátů ve volbách na všech úrovních se od roku 2022 snížil přibližně o dvacet procent — a to ještě před samotnou registrací. Lidé se už zkrátka ani nepřihlašují. Riziko je příliš vysoké, přínos příliš nejistý. Když se politická soutěž smrskne na tuto úroveň, přestane být otázkou, kdo vyhraje — ale zda má vůbec ještě smysl hrát.
O 450 křesel v dolní komoře parlamentu, Státní dumě, soutěží Jednotné Rusko, Komunistická strana, Liberálně-demokratická strana Ruska (LDPR), Spravedlivé Rusko a Noví lidé. Jejich programy si jsou nápadně podobné a v zásadě zcela kopírují kremelskou linii. Výjimkou bylo Jabloko — ta vůbec jediná strana s protiválečnou platformou. V srpnu letošního roku ji však soud vyřadil z celostátního hlasování s odkazem na údajné porušení pravidel o zahraničním financování. Strana jakékoli pochybení pochopitelně odmítá.
Pravidla hry, která mění soutěž
Vládnoucí strana Jednotné Rusko drží 321 ze 450 křesel a nikdo vážně nepochybuje, že si většinu bez problémů udrží. Politolog Ora John Reuter z Univerzity Wisconsin-Milwaukee to shrnuje jednoduše: otevřeně zpochybňovat Putinovu legitimitu nebo volat po ukončení války dnes prostě nejde. Vše ostatní je povoleno — avšak přísně v rámci daných mantinelů.
Exilová politická komentátorka Jekatěrina Schulmannová připomíná, že kremelská kontrola nad složením Dumy není nijakou novinkou. Jednotlivé Dumy se „výrazně nelišily jedna od druhé“ — a Jednotné Rusko musí mít vždy ústavní většinu. Ostatní strany nesmí narušovat hladký legislativní proces, tedy v praxi jen poslušné razítkování zákonů přicházejících z exekutivy.
Volby navíc proběhnou ve čtyřech částečně okupovaných ukrajinských regionech. Hlasování bude třídenní, elektronické hlasování dostupné ve 33 regionech — což jsou opatření, která kritici označují za nástroje usnadňující masivní manipulaci výsledků.
Zájem opadá, ale ne úplně
Průzkum nezávislé agentury Levada z června letošního roku ukázal, že 66 procent Rusů ani neví, kdy se volby konají. 28 procent říká, že volit vůbec nepůjde — z toho 41 procent proto, že jejich hlas stejně nic nezmění. To jsou čísla, která mluví zcela za sebe. Apatii si zkrátka nevymyslíte.
A přesto: když bylo Jabloko vyřazeno, analytici zaznamenali osmdesátinásobný nárůst zájmu o stranu na sociálních sítích. Připomíná to případ Borise Naděždina, jehož krátká protiválečná prezidentská kampaň v roce 2024 přilákala fronty podporovatelů — než byl sám diskvalifikován. Letos byl vyřazen znovu, tentokrát z kandidatury do Dumy, a v srpnu opustil Rusko.
Schulmannová i další pozorovatelé vidí v tomto spontánním zájmu důležitý signál: část Rusů je víc znepokojena zužováním politické soutěže než tím, co říká Kreml. Možná je to jen záblesk. Ale ruský volič jde k urnám s tím vůbec nejmenším výběrem za celou moderní historii země — a zdá se, že si to čím dál víc lidí uvědomuje. Otázka nezní, zda Jednotné Rusko vyhraje. Otázka stojí tak, co si z toho vlastně odnese zbytek.
Zdroj info: The Moscow Times
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
