Bez tankování až k francouzským vinicím. Renault s drtivě nízkou spotřebou umí bořit mýty

Dojet do Francie, konkrétně Alsaska, s co nejnižší spotřebou a ukázat krásy části země galského kohouta, která je autem z Česka vzdálená zhruba osm hodin. Úkol, během něhož jsme přišli i na to, že šestý Renault Clio je výborný společník na dlouhé cesty, což s pohonem na LPG platí dvojnásobně.

Související

21 fotografiíProhlédnout si 21 fotografií

Vezete si totiž s sebou nevídanou rezervu: nádrž na benzin má stejně jako u čistě zážehových variant 39 litrů, nádrž na plyn se mezigeneračně zvětšila dokonce na 50 litrů. A protože plynová auta nemají rádi jen ve střední Evropě, ale i ve Francii nebo více na jihu v Itálii, doplníte LPG skoro stejně snadno jako benzin.

Plynový pohon navíc Renault spojil s automatickou dvouspojkovou převodovkou. Odpadá tedy nutnost neustálého řazení v kolonách na německém autobahnu, zúženích kolem Mylhúz nebo na horských silničkách, kterých si v k Alsasku přilehlých Vogézách užijete do sytosti. Ne že by snad Clio bylo vyloženě sportovní vůz, ale 90 kW si s autem vážícím lehce přes 1300 kilo pohrává více než slušně.

Jenže tak dalekou cestu jsme dělali hlavně kvůli zjištění, jak úsporný dvoupalivový pohon skutečně dokáže být. Nezklamal. Na konci cesty svítil na palubním počítači údaj průměrné spotřeby 4,7 l/100 km na benzin a 6,2 l/100 km na plyn. V obou případech jsme o sedm desetin pokořili dokonce tabulkový průměr.

Související

25 fotografiíProhlédnout si 25 fotografií

Přitom většinu času auto strávilo na dálnici: do Alsaska a okolních míst musíte projet celým Německem a nejrychleji to jde samozřejmě po dálnici. Rychlost na ní jsme udržovali mezi 120 a 130 km/h, pokud zrovna podmínky nekázaly jinak. Vůbec jsme nejeli úsporně, ale zkrátka jako s každým jiným autem.

Matematicky dají dvě plné nádrže kombinovaný dojezd až na úrovni 1600 kilometrů. Nevýhodou je snad jen to, že klesne-li dojezd na jednu či druhou nádrž zhruba k 80 km, najednou zmizí údaj, kolik ještě auto zvládne ujet. Svítí pouze ukazatel rezervy.

Každopádně o dojezd jsme se moc starat nemuseli, o to více tak zbylo kapacity na poznávání západní části Francie.

Pro nadšence do aut a techniky obecně přitom už po cestě v Německu doporučíme alespoň jednu zastávku viditelnou z dálky i na dálnici: technické muzeum v Sinsheimu. Je to třeba jediné místo na světě, kde vedle sebe uvidíte francouzsko-britské nadzvukové letadlo Concorde a hned vedle jeho konkurenci z Ruska Tupolev Tu-144. Do obou letadel se navíc můžete podívat a přímo porovnat odlišnosti v západním a východním přístupu.

Letadel je k vidění mnohem více, poměrně čerstvě je součástí expozice i ponorka U17, která do roku 2010 sloužila u německého vojenského námořnictva. O sbírce veteránů i youngtimerů včetně ucelené kolekce vojenské techniky, řady historických maybachů nebo mnoha monopostů formule 1 nemluvě.

Není to přitom jediné motoristické muzeum, které stihnete za víkendovou návštěvu Alsaska navštívit. To druhé je v Mylhúzách a má výmluvný název Musée National de l’Automobile – národní muzeum automobilů.

Na jednom místě je 450 vystavených vozidel, je to jedno z největších muzeí na světě. Zároveň je do tohoto čísla zahrnuta i největší ucelená sbírka automobilů Bugatti na světě. V ní nechybí třeba kupé Royale z roku 1930, kterým jezdil samotný Ettore Bugatti, případně limuzína stejné modelové řady. Přitom celkem vzniklo bez prototypů jen šest kusů modelu Royale. České oko vedle nich zaujme přítomnost Tatry 87.

Až nečekaně hladce zapadlo testované Clio mezi vinice, jimiž je Alsasko doslova protkané. Možná za to mohla zelená barva karoserie, možná francouzská registrační značka, s níž v úzkých uličkách cítilo jako ryba ve vodě. Každopádně technické krásy mohou v této části Francie v podstatě za chvíli vystřídat krásy přírodní. Hory, vinice, silnice vinoucí se mezi rozlehlými poli. Až by jednoho napadla sem tam nějaká kýčovitá hláška.

Související

39 fotografiíProhlédnout si 39 fotografií

Mimo místního vína (a také kuchyně) pak stojí za návštěvu i spousta menších měst s architekturou blízkou německému stylu. Není se moc co divit, historicky celý region patřil chvíli Svaté říši římské, pak Francii, po prusko-francouzské válce opět Německu a po první světové válce opět Francii.

Na silnou památku prusko-francouzské války můžete narazit ve městě Belfort, které bylo mezi 3. listopadem 1870 a 18. únorem 1871 obléháno pruskými vojáky. Nikdy ale nepovolilo až do chvíle, kdy bylo jeho obráncům nařízeno, aby se 21 dnů po uzavření příměří vzdali. Celý region kolem Belfortu pak nikdy nebyl připojen k Prusku, ale vyměněn za území okolo Mét.

Právě na připomínku odporu proti pruským útokům se dodnes nad městem tyčí obrovská socha lva od sochaře Frédérica Bartholdiho, mimo jiné autora Sochy svobody. Podobně jako zbytek hradeb dnes právě socha tvoří hojně navštěvovaný symbol města.

Architektonicky velmi pestré je město Colmar, kterému se přezdívá malé Benátky. To kvůli kanálu řeky Lauch, která protíná centrum města, a hrázděným domům kolem. Při jízdě mezi vinicemi pak stojí za zastavení i malé město Turckheim, které patří k posledním místům ve Francii, které pravidelně obchází noční hlídka. Dnes je to samozřejmě spíše turistická atrakce, v minulosti ale skutečně chránila město.

To všechno se dá z Prahy stihnout za jednu víkendovou návštěvu. Nové Clio se na ni hodí především, když pojedete ve dvou. Pořád je to malé auto, a i když se na silnici chová dospěle, velikost tím nezměníte. Do zavazadlového prostoru (omezeného nádrží na plyn pod podlahou) ale bezpečně naložíte dva cestovní kufry a spoustu drobností, dozadu lze pohodlně usadit třeba děti. Dospělý by tam asi dlouhou cestu nevydržel.

Příjemná je na dlouhé trasy vestavěná navigace od Googlu, která spolu s větší obrazovkou, desetipalcovými digitálními budíky a couvací kamerou přijde na 20 tisíc korun. V Česku se totiž plynové Clio nabízí jen v nejnižší výbavě Evolution. Za spoustu věcí na fotkách tak musíte připlácet, třeba automatickou klimatizaci jako testované auto ani nedostanete. Francouzi ano, Češi si musí vystačit s manuální klimatizací.

Zpátky ještě na skok k navigaci, jejíž obraz si můžete promítnout i do digitálních budíků. A protože ruku v ruce s navigací jde i přítomnost služeb Google včetně obchodu Play, můžete si do auta nainstalovat klidně Waze. Výborně hraje audio Arkamys se šesti reproduktory, také součást paketu s navigací.

Uživatelsky je Renault Clio vůbec zkrátka příjemným společníkem. Co má mít fyzická tlačítka, to je také má. Změnu teploty klimatizace či intenzity ventilace po chvíli nahmatáte i poslepu, volant by sice možná mohl být trochu menší v průměru, do ruky ale padne dobře. Neustále pípající asistenty lze vypnout stiskem jediného tlačítka, stejně jednoduše je také možné přepínat mezi pohonem na plyn a benzin.

Související

17 fotografiíProhlédnout si 17 fotografií

Auto se vždy rozjíždí na benzin, na rozdíl třeba od plynové Dacie Duster se ale pohon automaticky nepřepne na LPG. Čeká, až jej k tomu vyzvete. Naopak si ale auto pamatuje, že jste ho třeba den předtím vypnuli v plynovém režimu, takže po nastartování na benzin se samo vrátí k plynovému pohonu.

Ergonomicky snad jen jediná větší výtka: napravo pod volantem už je těch páček trochu více, než by muselo. Stěrače, rádio a k tomu volič automatu.

Nakonec právě samočinné dvouspojkové ústrojí bude paradoxně řidiče na cestě nejvíce „štvát“. Ve vyšších rychlostech řadí hladce, navíc jsou k dispozici i pádla pod volantem. Ale při rozjezdech nebo dobržďování automat trochu zbytečně cuká a auto místo plynulosti poskakuje. Úplně to neladí s naopak velmi komfortním podvozkem dobře filtrujícím většinu i větších nerovností.

Každopádně jsme se přesvědčili, že Clio s plynovým pohonem už dávno není jen auto na městské a příměstské popojíždění. Naopak směle se s ním dá vyrazit komfortně i na dlouhé trasy. Přitom bez jakéhokoliv strachu z dojezdu, a navíc i za poměrně příznivou cenu. V Česku stojí varianta Eco-G 484 tisíc korun, využití značkového financování srazí cenu o 35 tisíc korun.

Navíc jde o tovární přestavbu, takže auto ani s pohonem na LPG neztrácí tovární pětiletou záruku s omezením na 100 tisíc kilometrů. Kromě sesterské Dacie už nikdo jiný tovární plynové přestavby nedělá, Francouzi tak svým způsobem našli trestuhodně nevyužitou díru na trhu.