Maďarští podnikatelé z okruhu Viktora Orbána vybudovali miliardy na evropských dotacích. Teď jim Brusel zavírá kohoutky – a oni křičí o unijní tyranii. Paradox? Spíš cynismus.
Když Viktor Orbán v roce 2010 znovu usedl do premiérského křesla, sliboval obrodu maďarského kapitalismu. Příliš mnoho zahraničních investorů, málo domácích šampionů. Znělo to rozumně – dokonce i část ekonomů přikyvovala. Jenže výsledek vypadá jinak: místo zdravé tržní konkurence vznikla oligarchie, která nežije z kvality svých služeb, ale z blízkosti k moci. A vyrostla především na penězích z Bruselu, kterému dnes její členové nadávají za tyranii.
Mészáros a spol.: Z instalatéra na miliardy
Lőrinc Mészáros je dnes nejbohatším Maďarem s majetkem v hodnotě téměř pěti miliard dolarů podle Forbesu. Před patnácti lety byl drobným podnikatelem z Orbánovy rodné vesnice, dnes ovládá konglomerát firem od stavebnictví přes zemědělství až po finance. Sám kdysi v rozhovoru přiznal, že svůj úspěch vděčí „Bohu, štěstí a Viktoru Orbánovi“ – v tomto pořadí.
Není sám. István Tiborcz, Orbánův zeť, má investiční fond a většinu akcií Gránit Bank. István Garancsi dominuje stavebnictví, Zsolt Hernádi vládne palivovému koncernu MOL. Dohromady tvoří uzavřený klub, jehož členové nežijí z inovací, ale z přístupu k veřejným zakázkám – a ty jsou, jak ukázalo šetření Financial Times z března 2026, hojně financovány z evropských fondů.
28 miliard eur: Unijní dárky pro věrné
Od roku 2010 získalo 42 firem napojených na Orbánův okruh státní zakázky za více než 28 miliard eur. Velká část těchto peněz pocházela z kohezních fondů EU – Brusel platil stavbu dálnic, železnic a infrastruktury, na kterých zbohatli lidé z premiérova nejbližšího okolí. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) opakovaně odhaloval nesrovnalosti, Evropská komise varovala před korupcí a netransparentností. Maďarsko je dnes podle některých indexů nejzkorumpovanějším státem Unie.
Systém fungoval, dokud Brusel nezačal přituhovat. Dnes je Maďarsku zmrazeno zhruba 18 miliard eur z unijních fondů, protože Budapešť nesplnila sedm z osmi prioritních požadavků týkajících se justice, svobody médií a boje proti korupci. Generální advokátka Soudního dvora EU dokonce zpochybnila rozhodnutí Komise uvolnit alespoň část prostředků.
Loajalita jako měna
Orbánův systém stojí na jednoduché rovnici: loajalita za peníze. Oligarchové dostávají zakázky, v protislužbě kupují média a dělají z nich prorežimní hlásné trouby. Kdo se pokusí vzbouřit, dopadl jako Lajos Simicska – kdysi mocný podnikatel se v roce 2015 pokusil postavit Orbánovi, prodal většinu aktiv už v roce 2018 a stáhl se z veřejného života. Lekce pro ostatní: premiér je arbitr, soudce i exekutor v jedné osobě.
Maďarská oligarchie není produktem volného trhu, ale politického inženýrství. A její hlavní živnou půdou byly – ironií osudu – evropské peníze. Teď, když Brusel zavírá kohoutky, Orbán křičí o unijní tyranii. Jenže pravda je jiná: jeho oligarchové zbohatli díky Evropě, kterou dnes veřejně zatracují.
Vydrží tento systém i bez unijních injekcí? Nebo se ukáže, že celá konstrukce stála na penězích, které Orbán tak rád kritizuje?
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
