Kuba na kolenou: EU posílá miliony, zatímco velmoci rozehrávají nebezpečnou hru

Situace na ostrově se dramaticky zhoršila začátkem letošního roku. 3.ledna americké síly zadržely venezuelského prezidenta Nicoláse Madura – a tím pádem se zastavila i velká část dodávek ropy, na kterých byla Kuba existenčně závislá. Venezuela totiž dlouhodobě fungovala jako hlavní energetický dodavatel pro Havanu. Výsledek? Rozsáhlé výpadky elektřiny, kolaps distribuce potravin a paralýza zdravotnictví.

Americké ministerstvo financí sice v únoru povolilo prodej venezuelské ropy na Kubu, ale s jednou podstatnou podmínkou: z obchodu nesmí profitovat vládní subjekty ani armáda. Washington dal Havaně najevo, že pomoc ano, ale ne režimu.

Do hry vstoupila i Moskva. V pondělí dorazil na Kubu ruský tanker Anatolij Kolodkin se stotisíci tunami ropy – první větší dodávka od začátku amerických omezení. Ruské ministerstvo dopravy zdůraznilo, že Havana je pro Kreml strategickým partnerem. Z karibského ostrova se tak stává znovu – jako za studené války – místo, kde se střetávají zájmy velkých hráčů.

„EU stojí po boku obyvatel Kuby v čase, kdy to naléhavě potřebují,“ prohlásila eurokomisařka Hadja Lahbibová. Dva miliony eur mají směřovat na podporu humanitárních organizací působících na místě. Není to přitom první pomoc – loni EU pomáhala po hurikánu Melissa, který na ostrově napáchal rozsáhlé škody.

Celkově Evropská unie na rok 2026 vyčlenila přes 123 milionů eur na humanitární pomoc pro Latinskou Ameriku a Karibik. Kuba patří mezi hlavní příjemce – a není divu. Ostrov čelí chronickému nedostatku základního zboží, léků i paliva. Výpadky proudu trvají hodiny, někdy i dny, což ochromuje nejen domácnosti, ale i nemocnice.

Přinejmenším zajímavé je sledovat, jak se kolem Kuby formují nové aliance. Zatímco Washington uplatňuje tvrdou linii vůči Havaně – a dlouholeté embargo označují kritici za „genocidu“ –, Evropa volí cestu pragmatické pomoci. Brusel se snaží udržet si vliv v regionu, aniž by se přímo postavil proti Spojeným státům. Zároveň ale dává najevo, že humanitární krize je pro něj prioritou bez ohledu na politické sympatie.

Rusko zase využívá situace k posílení svých pozic v Latinské Americe. Dodávka ropy není jen gestem solidarity – je to signál, že Moskva je ochotna zaplnit mezery, které zanechá Washington. A Kuba? Ta se ocitá v roli hráče, který musí balancovat mezi různými mocnostmi, aby přežila.

Dva miliony eur nejsou astronomická suma. Ale v kontextu kubánské krize mohou znamenat rozdíl mezi hladem a alespoň základním zásobováním. Evropská unie tak potvrzuje, že i v době geopolitických turbulencí dokáže hrát roli stabilizátora – byť s vědomím, že každá humanitární pomoc má i svůj politický rozměr.

Otázkou zůstává, jak dlouho bude Kuba schopna fungovat v tomto napětí mezi americkými sankcemi, ruskou podporou a evropskou pomocí. A jestli se z karibského ostrova nestane opět – jako kdysi – symbol globálního soupeření.