Bez společného dluhu Evropa oslabí. Macron má tentokrát pravdu

Macronův návrh je konkrétní: společné evropské půjčky na investice do bezpečnosti, obrany, klimatu, umělé inteligence a kvantových počítačů. Nejde o financování běžných rozpočtů jednotlivých zemí, ale o projekty, které dávají smysl jen na evropské úrovni – satelitní systémy, transportní kapacity, obranný průmysl.

Přesně tady narážíme na jádro problému. Evropa má roztříštěný obranný průmysl, což vede k vyšším nákladům, špatné vzájemné kompatibilitě a malým výrobním sériím. Pokud chce získat strategickou autonomii – po návštěvě amerického ministra zahraničí Marca Rubia u Viktora Orbána, která proběhla den po Mnichovské bezpečnostní konferenci – je jasné, že potřebuje investovat do vlastních schopností, které jí dnes poskytují výhradně Spojené státy.

Odpůrci společného dluhu rádi varují před morálním hazardem a fiskální unií zadními vrátky. Realita je ale jiná. Program Next Generation EU, který vznikl jako odpověď na pandemii, ukázal, že společné půjčky nevedou k fiskální nezodpovědnosti. Itálie, největší příjemce těchto fondů, snížila svůj rozpočtový deficit rychleji, než se čekalo.

Díky Next Generation EU vyrostl trh s evropskými dluhopisy z 45 miliard eur v roce 2019 na zhruba 780 miliard eur v současnosti. EU se stala pátým největším emitentem dluhopisů denominovaných v eurech a třetím největším emitentem s ratingem AAA na světě. Poptávka po těchto dluhopisech byla silná – a právě tady se skrývá další argument pro Macronův návrh.

V době, kdy globální investoři nervózně hledají alternativy k dolarovým aktivům kvůli obavám z fiskální udržitelnosti USA a právního státu pod Trumpovou administrativou, má Evropa skutečnou příležitost posílit roli eura jako světové rezervní měny. Hluboký a likvidní trh s evropskými dluhopisy by mohl mobilizovat obrovské soukromé úspory kontinentu pro domácí investice – což je ostatně klíčový cíl plánované Unie úspor a investic.

Není náhoda, že Evropská centrální banka v čele s Christine Lagarde dlouhodobě podporuje společné emise dluhopisů. Podobně se vyjádřil i prezident Bundesbanky Joachim Nagel. Když i německá centrální banka uznává výhody eurobondů, mělo by to přimět politiky v Berlíně k zamyšlení. 

Podle současných plánů má být část příštího sedmiletého rozpočtu EU vyčleněna na splácení dluhu z Next Generation EU, který začne být splatný od roku 2028. Macron navrhuje tento dluh refinancovat a vytvořit prostor pro nové půjčky. Bylo by to mnohem rozumnější než splácet dluh právě v době, kdy Evropa potřebuje investovat do své budoucí bezpečnosti a prosperity.

Odpůrci eurobondů mají právo na obavy. Ale měli by si uvědomit, že alternativa – roztříštěná Evropa neschopná konkurovat Americe a Číně – je mnohem horší. Evropa se musí rozhodnout, jestli chce sedět u stolu, nebo být na jídelníčku. Macron ví, kterou variantu preferuje. A tentokrát by mu Evropa měla naslouchat.