Humanitární pomoc na půl plynu: Česko škrtá tam, kde to bolí

Čísla mluví jasně. Minulá vláda Petra Fialy počítala pro rok 2026 se 165 miliony korun na humanitární pomoc v zahraničí. Nynější kabinet Andreje Babiše tuto částku seškrtal na 50 milionů a ještě z toho deset milionů putuje na generátory pro zmrzající Ukrajinu. Reálně tak zůstává 40 milionů na vše ostatní.

Další zásahy? Program humanitární, stabilizační, rozvojové a hospodářské spolupráce přišel o polovinu: z miliardy na 500 milionů. Zahraniční rozvojová spolupráce klesla z 562 milionů na 334 milionů. Program pomoci Ukrajině má být zcela zrušen.

Macinka situaci komentuje s pragmatismem člověka, který zná stav účtu: „Peníze nejsou, musí se opravdu hodně šetřit.“ Dodává, že situace samozřejmě není optimální.

Humanitární pomoc z této kapitoly v minulosti financovala třeba provoz vrtulníků hasících požáry ve Španělsku nebo podporu pro Pásmo Gazy. Šlo o projekty, které reagovaly rychle na akutní krize – živelní pohromy, konflikty, humanitární katastrofy.

Právě rychlost je podle kritiků klíčová. Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský upozorňuje, že v případě katastrof musí ministr rozhodnout okamžitě, ne čekat na schůzi celé vlády. „To jsou stany, jídlo a věci pro lidi v místech, kde se dějí katastrofy,“ vysvětluje Lipavský, který současný krok nazval „Macinkovou mstou na lidstvu“.

Druhá půlmiliarda z širšího programu asistence byly podle Macinky z velké míry „průtokové“ prostředky pro další resorty – průmyslu, vnitra a školství. Projekty se týkaly především Ukrajiny: obnova škol, bydlení pro vnitřně přesídlené, aby neutíkali dál na západ. Zda budou pokračovat, není jasné.

Vláda argumentuje rozpočtovým provizoriem a nutností konsolidace. Macinka zdůrazňuje, že zbývajících 500 milionů poslouží jako záruka pro Národní rozvojovou banku, na kterou jsou navázány další zdroje z EU. Technicky vzato tedy peníze úplně nezmizí – jen se přesunou jinam.

Humanitární pomoc ale není jen o penězích. Je to také o tom, jak se Česko prezentuje ve světě. Odborníci a neziskové organizace varují před poškozením mezinárodní pověsti a bezpečnostními riziky. Charita České republiky nebo Lékaři bez hranic upozorňují, že škrty dopadnou na statisíce lidí v nouzi.

Přitom obrana Ukrajiny – která je z těchto kapitol částečně financována – přímo ovlivňuje stabilitu střední a východní Evropy včetně Česka. Není to tedy jen altruismus. Je to i pragmatická investice do vlastní bezpečnosti.

Česká humanitární pomoc se dostává do režimu minimálního provozu. Vláda tvrdí, že jinak to nejde. Opozice říká, že jde o selhání priorit. Kolik si můžeme dovolit šetřit na solidaritě, aniž bychom ztratili kredibilitu? A co se stane, až přijde další krize – a my budeme mít v kapse jen čtyřicet milionů?