Představte si, že jdete v sobotu ráno do obchodu a víte předem, že tam nenajdete pomeranče. Ani banány. Možná ani toaletní papír. A pokud ano, budete stát frontu. Tak vypadal běžný nákup v roce 1985. Dnes si stejné zboží objednáte z gauče a za hodinu vám zazvoní u dveří kurýr. Co se vlastně za těch čtyřicet let změnilo?
Fronta jako životní styl
Nakupování za socialismu bylo především o trpělivosti a vynalézavosti. Československé rodiny v roce 1985 neřešily, co si koupí, ale jestli vůbec něco seženou. Chronický nedostatek spotřebního zboží byl normou, ne výjimkou. Hlavními aktéry byly státní podniky jako Pramen, Jednota nebo Prior – názvy, které dnes zní jako z jiné planety.
Průměrná hrubá měsíční mzda se tehdy pohybovala kolem 2 920 korun. Za to si rodina mohla dovolit základní potraviny, ale výběr byl tristní. Typický nákupní košík? Chléb, mléko, vajíčka, možná kus masa – pokud zrovna bylo. Exotické ovoce se objevovalo sporadicky, většinou před Vánoci. Kvalita? Domácí rajčata byla rajčaty, ale banány často vypadaly, jako by cestu z Kuby přežily jen tak tak. A kdo chtěl něco lepšího – třeba džíny nebo kvalitní kávu – musel mít známosti nebo štěstí.
Éra neomezených možností
Přeskočme do roku 2025. Průměrná mzda dosáhla více než čtrnáctinásobku hodnoty z roku 1989. Jenže nejde jen o peníze. Jde o zcela jiný svět. Místo státních podniků tu vládnou nadnárodní řetězce – Lidl, Kaufland, Albert, Penny Market. A k nim se přidává armáda e-shopů.
Dnešní české rodiny mají přístup k sortimentu z celého světa. Exotické ovoce? Samozřejmost. Bio produkty? Celá sekce. Veganské alternativy? Taky. Typický nákupní košík dnes obsahuje avokádo z Peru, quinou z Bolívie a sýr z Francie – věci, o kterých se nám v roce 1985 ani nesnilo. Objem dostupného zboží se zvětšil exponenciálně: průměrný hypermarket nabízí přes 20 tisíc položek, zatímco tehdejší Pramen měl sotva pár stovek.
A pokud se vám nechce do obchodu, 86 procent Čechů má zkušenost s online nákupy – což je víc než průměr Evropské unie.
Paradox hojnosti
Tahle hojnost má ale svá úskalí. Dnešní rodiny sice nemusí stát fronty, ale čelí jiným výzvám. Inflace a rostoucí životní náklady nutí lidi lovit slevové akce a sáhnout po levnějších značkách. Personalizovaný marketing nás bombarduje nabídkami přesně podle toho, co jsme včera googlovali.
A pak je tu otázka udržitelnosti. Polovina Čechů tvrdí, že jim na ní záleží. V praxi to ale praktikuje jen třetina – zbytek zůstává u deklarací. Možná proto, že udržitelné produkty bývají dražší. Nebo prostě proto, že v moři možností je snazší sáhnout po tom nejlevnějším.
Kombinace online a offline kanálů je dnes standardem. Ráno si prohlédnete recenze na mobilu, odpoledne zajdete do kamenného obchodu vyzkoušet produkt a večer ho objednáte online, protože tam je levnější. Tenhle nákupní balet by v roce 1985 nikoho nenapadl ani v nejdivočejších snech.
Co jsme získali – a co ztratili
Transformace je ohromující. Z prostředí nedostatku a front jsme se přesunuli do světa takřka neomezených možností. Digitální revoluce a tržní ekonomika proměnily nakupování z nutného zla v sofistikovanou hru preferencí, porovnávání cen a budování značkové loajality.
V roce 1985 lidé trávili hodiny ve frontách, ale věděli, co chtějí. Dnes máme tisíce možností a často nevíme, co si vybrat. Možná právě v tom spočívá největší rozdíl – nejen v tom, co nakupujeme, ale v tom, jak moc nás to nakupování definuje. A jestli nás ta svoboda volby skutečně osvobodila, nebo jen přidala další vrstvu stresu do každodenního života.
Zdroj info: ČSÚ, Forbes.cz
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Článek Když se nakupovalo se síťovkou – a když se nakupuje kliknutím se nejdříve objevil na Ekonomický magazín.
<
