Průměrný důchod 21 tisíc korun, schodek systému přes devět miliard za půl roku a prognózy, které mluví o 350 miliardách v roce 2050. Česká penzijní matematika je jednoduchá – jenže politici ji raději nahlas nepočítají.
Když se v roce 2025 podíváme na čísla z důchodového účtu, vidíme schodek 9,2 miliardy korun jen za prvních šest měsíců. To není abstraktní statistika – to je reálný deficit, který musí někdo zaplatit. A ten někdo jsme my všichni, kdo ještě pracujeme. Oproti federálním dobám se totiž zásadně změnila jedna věc: počet seniorů roste, počet dětí klesá. Stále méně lidí musí živit stále více důchodců.
Matematika, která se nevejde do volebního programu
Průměrný starobní důchod dosáhl letos 21 052 korun. Pro dnešního padesátníka to znamená, že pokud bude mít štěstí a systém vydrží v podobné podobě, může počítat s podobnou částkou – samozřejmě v dnešních cenách. Třicátník má situaci komplikovanější. Reforma vlády Petra Fialy sice zavádí postupné zvyšování důchodového věku a úpravy ve výpočtu penzí, ale i tak se odhaduje, že bez dalších zásahů by se schodek v roce 2050 vyšplhal na 350 miliard korun.
Dnešní třicátník bude pracovat déle, odvádět víc a dostane pravděpodobně méně – přinejmenším v poměru k tomu, co do systému vložil. Není to populární pravda, ale je to pravda matematická.
Proč se o tom moc nemluví
Politici mají problém. Každá reforma, která by systém skutečně stabilizovala, znamená buď vyšší odvody, nebo nižší důchody, nebo delší pracovní život. Žádná z těchto variant není voličsky atraktivní. Proto se raději mluví o „parametrických úpravách“ a „valorizačních mechanismech“ – termíny, které zní odborně, ale ve skutečnosti znamenají: budete pracovat déle a dostanete méně.
Nový kabinet Andreje Babiše už avizuje přehodnocení některých reformních kroků. Prioritou mají být změny ve valorizacích a důchodovém věku. Jenže jak ukazují data, i schválená reforma přináší jen částečné úspory. Další úpravy budou nevyhnutelné – otázka zní, kdo je prosadí a kdy.
Co to znamená pro vás
Čerstvý důchodce má relativní klid – systém ho uživí, i když ne v luxusu. Padesátník by měl začít počítat s tím, že odchod do penze bude pozdější, než plánoval. Třicátníci? Ti by měli vážně uvažovat o tom, že státní důchod bude jen základem, ne celým příjmem. A možná ani ne tím hlavním.
Česká správa sociálního zabezpečení je sice největší finančně správní institucí v zemi, ale ani ona nedokáže vyřešit základní problém: průběžný systém funguje jen tehdy, když je dost lidí, kteří do něj přispívají. A těch ubývá.
Systém, který fungoval v dobách, kdy na jednoho seniora připadalo pět pracujících, nemůže fungovat stejně, když je ten poměr třeba jedna ku dvěma. Politici to vědí. Jen to nechtějí říkat nahlas. Přinejmenším ne před volbami.
Zdroj info: mpsv.cz, cssz.cz, mfcr.cz, ČSÚ
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
