Když se letos Sanae Takaichi stala první premiérkou v historii Japonska, mnozí to vnímali jako průlom. Jenže symbolický krok ještě neznamená revoluci. Země vycházejícího slunce se totiž v žebříčku genderové rovnosti Světového ekonomického fóra propadla na 118. místo ze 148 zemí. To je dno. Nejhorší výsledek mezi všemi členy OECD. A právě v byznysu je situace obzvlášť tristní.
Když čísla mluví za vše
Japonská vláda si v roce 2020 stanovila ambiciózní cíl: 30 % vedoucích pozic obsadí ženy. Nestalo se. Termín byl potichu posunut o celou dekádu. Dnes tvoří ženy v managementu japonských firem pouhých 11,1 %. Pro srovnání – v USA pracuje přes 70 % žen ve věku 15–64 let, v Japonsku dokonce více než 77 %. Problém tedy není v tom, že by Japonky nepracovaly. Problém je, že se nedostanou výš.
Yumiko Murakami, spoluzakladatelka prvního japonského venture kapitálového fondu vedeného ženami, to shrnuje trefně: „Japonsko udělalo skvělou práci v tom, dostat ženy na trh práce.“ Pak ale přidává háček – ženy v Japonsku vydělávají v průměru jen 70 až 80 % toho, co muži. A když se pokusí založit vlastní firmu, narazí na „klubovní prostředí“ investorů, kde informace kolují mezi chlapy a outsideři se nedozvědí vůbec nic.
Bezpečný prostor jako nutnost
Moeko Suzuki, spoluzakladatelka organizace Startup Lady, vytvořila v létě 2018 platformu pro začínající podnikatelky. Důvod? Chybělo místo, kde by se ženy mohly bezpečně poradit, sdílet zkušenosti a budovat kontakty. „Chtěly jsme vytvořit opravdu bezpečné prostředí,“ říká Suzuki. A není to jen fráze – podle průzkumu z roku 2024 zažilo více než polovina japonských podnikatelek sexuální obtěžování. Ministerstvo zahájilo v srpnu 2025 vládní šetření, aby zjistilo rozsah problému.
Přinejmenším se tedy začíná mluvit nahlas o tom, co dřív zůstávalo pod pokličkou. Tokijská metropolitní vláda dokonce vložila polovinu kapitálu do fondu WPower, který podporuje startupy založené ženami i firmy s produkty a službami posilujícími postavení žen. Zájem ze soukromého sektoru byl podle Murakami povzbudivý. Jenže kritická masa chybí – žen-podnikatelek je prostě málo, a proto nejsou součástí „malé startupové vesnice“.
Kde se berou vzory?
Část odpovědi leží už ve školách. Japonsko má jeden z nejnižších podílů studentek v oborech STEM mezi zeměmi OECD. Na prestižní Tokijské univerzitě tvoří ženy jen 20 % studentů a ještě méně výzkumnic. Univerzita proto v roce 2022 spustila iniciativu #WeChange s cílem zvýšit podíl žen mezi akademiky z 16 % na 25 % do roku 2027. Zatím se dostali na necelých 18 %. Za tři roky posun o dvě procenta. Závratné tempo.
Profesorka Kaori Hayashi, která projekt vede, upozorňuje na začarovaný kruh: dívky jsou někdy aktivně odrazovány od studia technických oborů nebo od vstupu na elitní univerzity. Univerzita proto posílá studentky zpátky na střední školy, aby sloužily jako vzory. Jenže vzory chybí i jinde – a to je problém, který se táhne celou společností.
Co změní premiérka?
Sanae Takaichi je bezpochyby viditelná. Její zvolení je precedens. Jenže mladá aktivistka Momoko Nojo varuje: „Chápu, že některé lidi povzbuzuje, že žena může být premiérkou. Ale nemyslím si, že to povede k realizaci politik genderové rovnosti.“ Takaichi je totiž konzervativní politička, která například odmítá legislativu umožňující ženám ponechat si po svatbě příjmení.
Symbolika je jedna věc, reálná změna druhá. Japonsko čelí stárnutí populace a nedostatku pracovních sil, což ženy do práce tlačí z ekonomické nutnosti. Vláda zkrátila čekací doby na jesle, aby se matky mohly rychleji vrátit do zaměstnání. To je pragmatismus, ne feminismus.
Kam to vede?
Japonsko se pomalu hýbe. Podíl žen v čele firem dosáhl v roce 2024 rekordních 15,2 % – více než trojnásobek oproti roku 2010. Jenže stále je to daleko od třicetiprocentního cíle. A hlavně – pokrok je pomalý, nerovnoměrný a často vynucený spíš demografickým tlakem než skutečnou změnou myšlení.
Zdroj info: BBC News
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
