Překvapení, ale jen mírné. Říjnový odhad Českého statistického úřadu ukázal, že inflace v Česku zrychlila na 2,5 procenta. Je to víc, než čekali analytici, ale stále v bezpečné vzdálenosti od dramat, která jsme zažili před dvěma lety. Zároveň je to připomínka, že cenové tlaky z trhu úplně nezmizely – jen se změnily jejich zdroje.
Inflace drží tempo, ale nerovnoměrně
Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu se meziroční inflace v říjnu zvedla z 2,3 na 2,5 procenta. Meziměsíčně ceny stouply o půl procenta. Na první pohled to není dramatický skok, ale mělo to být naopak – analytici očekávali spíš stagnaci, někteří dokonce mírné zvolnění.
Přinejmenším část vysvětlení se skrývá v cenách potravin, alkoholu a tabáku, které meziročně vzrostly o 3,9 procenta. To je o procentní bod víc než v září. Ceny zboží se v úhrnu zvýšily o 1,3 procenta, zatímco u služeb tempo naopak mírně zpomalilo – z 4,7 na 4,6 procenta. Tento posun mezi zbožím a službami je pro českou inflaci typický: i když ceny zboží kolísají, služby zůstávají tvrdohlavě nákladné.
Jedinou skupinou, kde ceny nadále klesají, jsou energie včetně pohonných hmot – o 3,3 procenta meziročně. Bez nich by celková inflace podle odhadu dosáhla 3,3 procenta. Jinými slovy: nebýt levnější elektřiny a benzínu, byli bychom od inflačního cíle České národní banky už dost daleko.
Centrální banka hlídá kurz
Česká národní banka si dlouhodobě drží inflační cíl na 2 procentech a výkyvy směrem vzhůru bere velmi vážně. Úrokové sazby proto zůstávají na mírně zvýšené úrovni – dost vysoko, aby brzdily přehřívání ekonomiky, ale ne tak vysoko, aby dusily oživení poptávky.
Z pohledu bankovní rady je klíčová tzv. jádrová inflace, která po vyloučení cen energií a potravin aktuálně činí 3,2 procenta. To znamená, že inflační tlaky jsou stále citelné, i když už nejsou plošné. Lze odhadovat, že centrální banka bude snižování sazeb dál odkládat, dokud se ceny služeb nezačnou chovat ukázněněji.
Mezi optimismem a opatrností
Na první pohled vypadá říjnových 2,5 procenta jako úspěch. Po extrému z let 2022–2023, kdy inflace patřila k nejvyšším v Evropě, by si ekonomika zasloužila oddech. A ten také přišel – alespoň částečně. Inflace se drží blízko cíle, mzdy po dlouhé době rostou reálně a spotřebitelská důvěra se pozvolna vrací.
Přesto je na místě trochu opatrnosti. Vývoj v posledních měsících ukazuje, že i v dobách zdánlivé stability může cenový růst nečekaně zrychlit. Přinejmenším k tomu přispívají právě služby, které kopírují rostoucí náklady práce. Na přelomu roku může podle spekulativních odhadů inflace krátkodobě vystoupat až na 3 procenta.
Krok od cíle, ale ne od starostí
Inflace se po delší době chová předvídatelně – a v ekonomice je to zázrak. Přesto stojí za připomenutí, že cenová stabilita není automatická ani trvalá. Česko je stále velmi citlivé na vývoj energií a mzdových nákladů i na případné expanzivní kroky vlády.
Co z toho plyne? Že i když se inflace vrací „tam, kam patří“, ekonomická politika se nemůže uchýlit k samolibosti. Cenová rovnováha není cíl, ale křehký stav – a česká ekonomika se právě učí, jak v něm vydržet déle než jedno čtvrtletí.
Zdroj info: ČSÚ, ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
