Výstavba nových jaderných elektráren za stovky miliard korun otevírá dodavatelským firmám šanci na slušný byznys. Každý ze tří uchazečů v tendru na nový blok v Dukovanech – francouzská EDF, korejská KHNP i americký Westinghouse – opakovaně ujišťuje, že tuzemským firmám připadne kolem 65 procent celkové hodnoty zakázky.
Už na jaře zveřejnila Aliance české energetiky (CPIA) materiál, podle něhož se české firmy dokážou na takovém rozsahu zakázek podílet. Vyjde‑li jeden blok na 250 miliard korun, znamenalo by to, že v Česku z něj díky subdodávkám zůstane něco přes 160 miliard.
Z analýzy CPIA plyne, že český průmysl dokáže dodat klíčová zařízení pro jednotlivé části jaderné elektrárny. Z 85 procent se může teoreticky podílet na samotné stavební části, elektroinstalaci a turbínovém ostrově, kde se vodní pára ohřátá štěpnou reakcí mění na elektrickou energii. Ze 70 procent na systémech kontroly a řízení a z 50 procent na jaderném ostrově, tedy samotném srdci elektrárny.
Výkonný ředitel aliance Josef Perlík říká, že procento je stanoveno velmi konzervativně. „Jsou v něm obsaženy pouze a jen ty dodávky, na které je průmysl skutečně připraven. Pokud bychom do této analýzy promítli ještě zakázky, které bychom technicky určitě zvládli, ale kde firmám chybí třeba reference nebo aktuálně technologický výrobní park, pak by jejich podíl vyšplhal na 70 až 75 procent celkové investice,“ říká.
Český průmysl je podle něj připraven i na variantu, kdy stát využije opci v současném tendru na jeden blok elektrárny Dukovany a rozhodne se postavit čtyři bloky v rychlém sledu za sebou.
Zapojení českých firem nicméně není součástí parametrů pro hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů. Nemusí tak být zcela jisté, že vítězný dodavatel skutečně dodrží objem zakázek pro české firmy, který nyní slibuje. A to i čistě z praktických nebo ekonomických důvodů. Může se například rozhodnout, že využije dodavatelský řetězec, který si již vybudoval při předchozích zakázkách. Jako důvod uvede, že se mu nevyplatí kvůli jednomu nebo dvěma blokům shánět nové dodavatele.
Přetahovaná o jaderné odborníky
Proto je podle Perlíka klíčové, aby stát vedle výběru dodavatele také definitivně rozhodl právě o rozsahu výstavby. A zároveň o objemu účasti českého průmyslu. „Tyto informace budou mimo jiné stěžejní pro přípravu té části personálu, která nyní logicky není k dispozici, a umožní přesnou organizaci akademických potřeb pro jejich výchovu,“ říká Perlík.
Firmy odhadují, že rozhodnutí o výstavbě čtyř bloků by mohlo přinést až 10 tisíc nových pracovních míst. Perlík nemá obavy, že by se odborníky nepodařilo sehnat. Ztráta know‑how a personálu podle něj není zdaleka tak dramatická, jak se mnohdy prezentuje. „Po skončení výstavby Jaderné elektrárny Temelín došlo k určitému útlumu. Na druhou stranu běží řada projektů v Česku i zahraničí, založených na ruských i západních technologiích,“ říká Perlík. Firmy se podílejí na modernizaci tuzemských elektráren, ve velké míře se například zapojily i do dostavby jaderné elektrárny Mochovce.
„Firmy jsou stále schopné si absolventy v oboru vychovat,“ říká Perlík. Navíc očekává, že po rozhodnutí o výstavbě bloků rychle stoupne zájem o tento obor. „Pokud začneme budovat nové jaderné bloky, mají studenti před sebou perspektivu nejen na dobu samotné výstavby, ale dalších mnoha desítek let, kdy bude třeba zařízení servisovat a modernizovat. A pokud se k tomu připočítá i likvidace již starých jaderných bloků, je před nimi obrovská perspektiva,“ domnívá se Perlík.
Odborník na jadernou energetiku Radek Škoda ovšem varuje před nedostatkem lidí na straně státu. „Například Státní úřad pro jadernou bezpečnost byl za posledních 20 let tak personálně vyčištěn, že není sám schopen licencovat ani jeden z nabízených reaktorů. Bude muset spoléhat a důvěřovat licencím ze zahraničí,“ říká Škoda.
Někteří lidé z jaderné energetiky navíc mimo záznam připouštějí, že už nastává přetahování odborníků do jiných zemí. Aktivní jsou především Poláci, kteří spouštějí ambiciózní jaderný program. Spouštějí ho však od nuly, a tak jim chybí dostatečný počet vlastních expertů a na vyšší peníze či dlouhodobou perspektivu lákají odborníky z okolních zemí.
Dodavatelé o české firmy stojí
Jen pár týdnů před termínem podání aktualizovaných nabídek v tendru na nový jaderný blok v Dukovanech dva ze tří uchazečů týdeníku Ekonom potvrdili, že v případě úspěchu počítají s podílem 65 procent českých firem. Tuzemští průmyslníci však volají po nějaké garanci. Například zmiňované Polsko jasně definovalo rozsah povinné účasti svého průmyslu na výstavbě nových jaderných elektráren – od 20 procent na stavbě prvního bloku až po 60 procent při výstavbě třetího a dalších bloků.
Šéf české pobočky EDF Roman Zdebor říká, že firma plánuje použít stejný model lokalizace jako v případě britské elektrárny Hinkley Point C. Britské firmy tam získaly 64 procent z celkové hodnoty zakázky. „EDF plánuje zapojit české podniky ve všech oblastech jaderné elektrárny, včetně jaderného ostrova a turbínového ostrova. Na české firmy se chceme spolehnout, mimo jiné pokud jde o elektrické systémy, montážní a instalační práce a samozřejmě stavební práce,“ říká Zdebor.
Pokud jde o stavební práce, jedná se o vytvoření společného podniku mezi Metrostav DIZ a francouzskou společností Bouygues Travaux Publics. Stavební část přitom představuje přibližně 20 procent hodnoty projektu.
Pokud EDF v tendru uspěje, mohla by vnitřní díly reaktoru a další zařízení primárního okruhu dodávat Škoda JS, která byla dlouhá léta v ruských rukou a od loňska ji vlastní ČEZ. Plzeňská firma s Francouzi spolupracuje již delší dobu, dodávala součásti reaktorů do Číny a Finska a nyní je vyrábí i pro Hinkley Point C. „V Česku zvažovaná souběžná výstavba čtyř bloků by ještě posílila zapojení českého průmyslu a zároveň otevřela více možností dodávek pro naše další projekty,“ říká Zdebor.
Korejci jsou v Česku aktivní od roku 2016. „Provádíme průzkum místního dodavatelského řetězce a pořádáme konference a akce, což nám umožnilo vytipovat přibližně 200 místních společností. S 38 z nich jsme podepsali memorandum o spolupráci a jednáme s nimi o rozsahu dodávek. Úzce také spolupracujeme s CPIA na vytvoření lokalizační strategie. Budeme i nadále vyvíjet maximální úsilí, abychom dosáhli takové míry zapojení místních firem, která Českou republiku uspokojí,“ říká šéf pražské kanceláře KHNP Min Hwan Chang.
Některé české firmy, jako Sigma Group, VF či Nuvia, jsou už zapsány v seznamu kvalifikovaných dodavatelů KHNP a díky tomu se mohou podílet na jejích projektech.
Týdeník oslovil i třetího účastníka tendru, společnost Westinghouse, ta však odmítla případnou účast českých firem na dodávkách jakkoliv komentovat.
Tendr jako příležitost pro zahraniční dodávky
Zástupci tuzemských firem se zdráhají odpovědět, kterého z uchazečů považují za favorita tendru. Logicky se nechtějí spálit, kdyby vyhrál někdo jiný. Dokonce firmy často podepisují memoranda o spolupráci s vícero uchazeči. „V rámci vypsaného tendru jednáme se všemi třemi uchazeči a pevně věříme, že se zapojíme do jejich dodavatelského řetězce. V současné době jsme ve fázi spíše vyjasňování si možností, co vše jsme schopni nabídnout,“ říká výkonný ředitel a člen představenstva ZAT Ivo Tichý.
Firma, která do jaderných elektráren dodává řídicí systémy, už v minulosti využila později zrušený tendr na Temelín. „Nám z té doby zůstaly všechny vztahy a spolupráce se západními firmami, které jsme vybudovali a které dále rozvíjíme. Dodáváme řídicí systémy například pro francouzské jaderné elektrárny. Aktuálně jsme pro Framatome, dceřinou společnost EDF, dokončili certifikaci,“ říká Tichý.
Něco podobného si české firmy slibují také od aktuálně probíhajícího tendru. Podle Perlíka se firmy do mezinárodních dodavatelských řetězců s uchazeči zapojují, ale pouze v menším rozsahu. „Velmi pravděpodobně to však s vlastním tendrem nesouvisí a tyto účasti jsou spíše výsledkem úspěšných obchodních činností jednotlivých firem. Varianta strategického provázání českého průmyslu s průmyslem vybraného uchazeče se samozřejmě nabízí a je více než logická a výhodná pro obě zainteresované strany. Jak dalece lze toto uskutečnit, však ukáže až budoucnost,“ říká Perlík.
Lukáš Zedník, který ve společnosti Metrostav DIZ zodpovídá za nabídku na Dukovany 5, říká, že požadavky a přístup jednotlivých uchazečů se poměrně výrazně liší. „Zčásti to vychází z odlišností samotných projektů, zčásti pak volbou obchodní strategie, kterou si v žádném případě nedovoluji jakkoliv hodnotit,“ říká. Obecně je podle něj velký rozdíl mít podepsané obecné memorandum o spolupráci, anebo závaznou smlouvu o budoucích závazcích, která dá větší prostor připravovat se na budoucí výstavbu. Uchazeči se ale do toho moc nehrnou.
Tuzemský jaderný průmysl byl historicky silně navázán na Sovětský svaz, byl založen primárně na technologii VVER, která se tehdy v Československu instalovala. Nachází se v obou jaderných blocích. Podle Perlíka se však toto téma nadhodnocuje, firmy dokážou bez problému participovat na západní technologii. „V průběhu let, nejpozději počínaje rokem 2000, tedy po ukončení výstavby Jaderné elektrárny Temelín, byly firmy nuceny hledat obchodní příležitosti napříč technologiemi, včetně západních. Což se dařilo a daří dodnes,“ říká Perlík.
