ČNB od července 2023 zmírní jedno z pravidel pro poskytování hypoték. Jmenovitě jde o limit výše splátek k čistému měsíčnímu příjmu, tzv. ukazatel DSTI.
Samotné „změkčení“ jednoho z parametrů pro žadatele o hypotéky trhu však nejspíše výrazněji nepomůže, přestože jde o zásadní parametr, který mnohým blokoval šanci na získání hypotéky. Tento ukazatel se vlivem současné výše úrokových sazeb stal pro řadu potenciálních zájemců o hypotéku nesplnitelným. A tím de facto tyto diskvalifikoval od možnosti si pořídit nemovitost k bydlení, která může být nyní za zajímavou cenu či může být nový majitel dočasně podpořen např. z rodiny či přátel, aby byl schopen hypotéku splácet. Nadále bude platit stanovený limit DTI, který vypovídá o celkovém dluhu žadatele o hypotéku v násobcích jeho čistého ročního příjmu. Tento však sleduje celkové zadlužení, není ovlivněn aktuální výší úrokových sazeb a není tak pouze s ohledem na sazby diskvalifikující. Tento krok ČNB tak nepochybně alespoň mírně přispěje k oživení rezidenčního trhu a dostupnosti individuálního bydlení.
Nadále tak hlavním problémem trhu zůstane byrokracie a velmi komplikované procesy vedoucí k desítkám razítek a povolení, která jsou potřebná jen pro zahájení nové výstavby. V tomto bodě aktuální nově nastavené „změkčení“ jednoho parametru ze strany ČNB rozhodně nepomůže.
Stačí se podívat na statistiky ČSÚ v počtech nových povolení výstavby v Praze, zhodnotit umístění České republiky na jednom z posledních míst, dle Světové banky, v procesním řízení a administrativě, která je nutná pro získání povolení k nové výstavbě. Stejně tak i sledujeme stále se zvyšující nároky na udržitelnost nebo soběstačnost budov s ohledem na životní prostředí a každému musí být zřejmé, že aktuální krok regulátora trhu dlouhodobě nepomůže. Jakkoli je to ale krok důležitý.
České republice bytový fond neustále stárne. Komplikací je i ta skutečnost, že se daný fond meziročně ani nestačí obnovovat. Praha i další velká města by měla stavět dvoj, možná i trojnásobky dnešních dokončených bytů a stejně by těch bytů v dalším desetiletí, bohužel, bylo málo. Kde jinde totiž stavět než ve městech tak, abychom chránili okolí krajinu. Města se mají a musí zahušťovat tak, aby plnila pro své obyvatele funkce, které jim město musí nabízet a poskytovat. Ti, kteří nemají práci nebo hledají lépe placenou logicky hledají tam, kde je jí nejvíce. A to bylo, je a předpokládám, že i nadále bude, ve městech. Kde pracujete, tak chcete i žít a především bydlet. Dnes jsme svědky toho, jak každý den jsou směrem do velkých měst přetížené dopravní cesty lidmi, kteří jednou do práce. Řada z nich by jistě ráda vyměnila svůj čas strávený za volantem nebo i v přeplněném vlaku za možnost cenově dostupnějšího bydlení v místě jejich práce.
Cesta ke zlepšení vede přes povolovací proces, zjednodušení byrokracie, nastavení jasných pravidel, vymahatelnost práva až po odpolitizování státní správy. Roky o tom píší nebo mluví všichni z trhu – od developerů, přes stavební firmy a oborové spolky, až po ty, kteří danou výstavbu financují – tedy banky. Bohužel, optimistický výhled stále v nedohlednu, proto se domnívám, že jedno „změkčení“ podmínek pozitivní impulz v podobě výrazného poklesu nových cen nemovitostí rezidenčnímu trhu nedodá. A to je škoda.
JIŘÍ VANCURA, šéf nemovitostního financování Trinity Bank
Foto: Pixabay
Zdroj: TRINITY BANK
<
