Washingtonská administrativa podepsala s Rijádem dohodu o civilní jaderné spolupráci, která se připravovala více než deset let. Výsledek je ambiciózní, týká se projektů za miliardy dolarů a podle části odborníků může změnit dosavadní pravidla jaderné diplomacie. Klíčové detaily přitom stále zůstávají neveřejné.
Deset let čekání, jeden podpis
V uplynulých dnech podepsali americký ministr energetiky Chris Wright a saúdský ministr energetiky princ Abdulaziz bin Salmán dvě dohody, které otevírají americkým společnostem, jako jsou Westinghouse nebo TerraPower, cestu na saúdský jaderný trh. Americké ministerstvo energetiky označilo projekt za partnerství budované více než deset let v hodnotě mnoha miliard dolarů. Jde o jeden z nejvýznamnějších projektů civilní jaderné spolupráce posledních let.
Dohoda vychází z takzvaného rámce 123, pojmenovaného podle § 123 amerického zákona o atomové energii z roku 1954. Tento mechanismus představuje standardní právní základ pro vývoz amerických jaderných technologií do zahraničí za předpokladu, že partnerská země přijme stanovené bezpečnostní záruky.
Trump zařadil dohody podle rámce 123 mezi hlavní pilíře své energetické politiky. V květnu 2025 podepsal výkonný příkaz, kterým uložil ministerstvu zahraničí usilovat o uzavření nejméně dvaceti nových dohod do ledna 2029. Saúdská Arábie představuje dosud nejvýznamnější z nich.
Proč to není jednoduché
Jednání o saúdském jaderném programu probíhala už za administrativ Baracka Obamy, pokračovala během vlády Joea Bidena i první administrativy Donalda Trumpa. Opakovaně však narážela na stejný problém. Saúdská Arábie odmítala podepsat dodatkový protokol s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), který umožňuje rozsáhlejší inspekce a posiluje kontrolu nad mírovým využíváním jaderného programu.
Korunní princ Mohammed bin Salmán navíc v minulosti otevřeně prohlásil, že pokud Írán získá jadernou zbraň, bude Saúdská Arábie usilovat o vývoj vlastní. Právě tato vyjádření zvyšují citlivost celé dohody.
Podle dostupných informací aktuální dohoda standardní dodatkový protokol MAAE neobsahuje. Nahrazovat jej má jiný kontrolní mechanismus, jehož přesná podoba dosud nebyla zveřejněna ani klíčovým členům amerického Kongresu. Odborníci na kontrolu zbrojení upozorňují, že právě odmítání dodatkového protokolu bylo po dlouhá léta hlavní překážkou při vyjednávání. Nyní to vypadá, že Washington od této podmínky zřejmě tiše upustil.
Geopolitika v pozadí
Dohoda vzniká ve zcela konkrétním geopolitickém kontextu. Přichází v době rostoucího napětí mezi Spojenými státy a Íránem. Saúdská Arábie hostí americké vojenské základny a jemenští Húsiové, podporovaní Teheránem, dlouhodobě ohrožují lodní dopravu v Rudém moři.
Rijád hledá bezpečnostní garance. Washington usiluje nejen o obchodní příležitosti, ale také o posílení svého vlivu v regionu, kde Čína i Rusko aktivně nabízejí vlastní jaderné technologie. Dohoda může naplnit oba cíle současně. Otázkou zůstává, za jakou cenu.
Zastánci argumentují tím, že silná americká přítomnost v saúdském jaderném programu sama o sobě představuje bezpečnostní pojistku. Tento předpoklad ale stojí na víře, že americká politika bude dlouhodobě stabilní, předvídatelná a konzistentní. Vývoj americké zahraniční politiky v posledních letech přitom ukazuje, že taková jistota neexistuje.
Kongres má nyní šedesát dní na případné zablokování dohody. Vzhledem k současnému rozložení sil se však takový scénář nepovažuje za příliš pravděpodobný.
Exportují Spojené státy pouze civilní jaderné technologie, nebo zároveň vytvářejí precedent, který může změnit dosavadní pravidla jaderné diplomacie?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
