Podle odhadů ministerstva školství mělo loni nastoupit do prvních tříd asi 118 tisíc prvňáků. Vybavit nového školáka vyjde klidně i na tři a půl až šest tisíc korun. Nejdražší položkou je batoh. Rodiče nejen v Česku rádi sahají do sortimentu společnosti Topgal ze Šternberka u Olomouce, kterou před více než 30 lety založil někdejší učitel fyziky Radek Brynda.
„Na prvním stupni má 40 procent dětí batohy od nás. Na druhém je to kolem 30 procent,“ tvrdí zakladatel a šéf Topgalu. Nezávislá statistika k tomu není, v testu srovnávače Testino do TOP 10 pronikly tři výrobky Topgalu. Snem majitelů už na začátku podnikání bylo, aby se jeho výrobky staly synonymem pro školní batoh. Od té doby jich firma prodala asi dva miliony.
Do roku 1993, kdy s prodejem obuvi a výrobou kožené galanterie Brynda začal, ještě dominovaly českému školství aktovky. Nosily se v ruce. „Jakmile přišel 90. rok, skončil jsem s učitelstvím, šel jsem dělat zedničinu a poté jsem si otevřel obchod s botami. Až pak přišla tahle příležitost. Začal jsem prodávat koženou galanterii a ono to šlo, lidi to chtěli. Pak se mě ptali, jestli nemáme něco pro děti do školy,“ vzpomíná.
V nabídce měl jen aktovky a v hovorech se zákazníky často slyšel, že by se jim víc líbily batohy a aby měly alespoň dvě oddělené komory. Bryndu to inspirovalo a v roce 1998 firma představila svůj školní batoh.
Od té doby dala na trh množství variant, prodaly se jich tisíce, ale doba se mění, najednou aktovky – tedy batohy se zavíracím víkem – zase přišly do módy. „Po třiceti letech, co jsme celou filozofii měli postavenou na školních batozích, po nás zákazníci chtějí opět i aktovky. Asi 20 procent dětí má je,“ říká šéf.
V současnosti lze najít batohy Topgalu ve 14 zemích, převažuje střední a východní Evropa. Přes vlastní internetový obchod firma přímo obsluhuje i Slovensko, Polsko a Maďarsko. „Dlouhá léta dodáváme do Pobaltí a na Ukrajinu. Chceme expandovat do Rumunska a Bulharska,“ říká Brynda. Připouští, že na západních trzích je podnikání v něčem složitější a firma se musela přizpůsobit. „Uvedu příklad Německa. Jde o silně konzervativní trh, kde když jde dítě do školy, potřebuje aktovku. Přestože ji používá zhruba dva roky, kdežto ten batoh může používat pět let.“
Na západ od českých hranic se setkal s různým chováním zákazníků, a co podle něj funguje i v těchto zemích, je „šuškanda“. Brynda vypráví o paní z Itálie, která si koupila batoh ze Šternberka na německém Amazonu. „Následně nám přijdou tři nebo čtyři objednávky od italských klientek, už přímo na náš e‑shop. Oni si to prostě řeknou,“ vysvětluje.
Hokej ne, počítačová hra ano
Kdo by čekal, že u dětí zaberou osvědčené značky, jež na batohy umístí například obrázky s komiksovými hrdiny od společností Marvel či Disney, toho zkušený podnikatel vyvede z omylu – tak jednoduché to prý není.
„Dělali jsme batohy s motivy NHL, s Harrym Potterem, něco od Disneyho a spoustu dalšího. Jenže jsme zjistili, že vyjde film, následuje obrovský boom, megapropagace. A za půl roku vyjde další a najednou není zájem,“ říká Brynda.
Majitelé licencí navíc hodně mluví do designu batohu. „Třeba vám řeknou, že se musíte držet přesných odstínů nebo že velikost obrázku bude jen taková, a ne jiná. Z toho důvodu jsem třeba skončil s NHL,“ říká.
Dnes se firma zaměřuje na klasický design s univerzálními motivy – klukům nabízí například batohy fotbalové, s letadly či zemědělskými stroji, pro holky má zase design s květinami či motýly, uplatní se i ty, na nichž převažuje určitá barva, například fialová.
Jediným obecně známým motivem, který se na batozích firmy vyskytuje, je populární hra Minecraft od společnosti Microsoft. „Není licencovaná, Microsoft to vnímá tak, že ji hrají děti napříč generacemi, a my jim tím, že ho dáváme na naše batohy, děláme reklamu,“ vysvětluje Brynda.
Trable s velkoobchodem a pokutou
Ačkoliv dnes má firma tržby kolem 200 milionů korun a jen v Česku je její zisk asi 20 milionů, nedařilo se jí vždy. Dokonce na přelomu milénia málem zkrachovala. „Problém byl, že nás oslovil velký řetězec, abychom mu dodali batohy. Objednal si tři kontejnery, to znamená dejme tomu 20 až 30 tisíc kusů. Nepodepsali žádnou smlouvu, jen objednávku. Batohy odebrali, ale v podmínkách měli, že budou platit za 60 dnů. Ceny byly opravdu šíleně nízké, což zdůvodňovali tím, že odebírají velký objem, proto mohou mít tak nízké ceny. Problém ale byl, že po sezoně nám půlku batohů vrátili a ty nezaplatili,“ vzpomíná šternberský podnikatel. Během tří let mezi roky 2020 a 2022 tak firma přišla o to, co v předchozích sedmi letech vydělala, a ještě se dostala do minusu.
Za to, že podnikání nezabalil, vděčí prý Brynda kamarádovi právníkovi. „Řekl mi, že když to vzdám, povleče se to se mnou celý život.“ V roce 2004 se tak firma pustila do internetového obchodování, aby se nemusela na obchodní řetězce spoléhat. Trvalo pět let, než se jí podařilo z problémů dostat a umazat ztrátu. Přestože o čtyři roky později začala finanční krize, měl Topgal dobře nakročeno. Už tehdy provozoval e‑shopy například v Polsku a na Slovensku. „Děti pořád chodí do školy a potřebují batohy,“ vysvětluje Brynda, proč v té době firma vystřelila nahoru.
I když se teď daří, problémy se jí někdy nevyhnou. Například loni na podzim dostala od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pokutu skoro 11 milionů korun. Za to, že Topgal stanovoval odběratelům minimální maloobchodní ceny svého zboží. Brynda to vzal. Poté co v sídle firmy ÚOHS provedl šetření, problematické dohody ukončil a odběratele informoval, že prodejní ceny jsou nezávazné. Má k tomu nicméně komentář.
„V Česku je 50 tisíc internetových obchodů na 10 milionů lidí. To je absurdní číslo. Teď si představte, že si za malý peníz zřídíte internetový obchod. Uzavřete se mnou smlouvu a budete prezentovat moje zboží, vezmete si od nás fotky a podobně a pak to zboží budete prodávat o 200 až 300 korun levněji, než je námi doporučená cena. A budete ho prodávat bez toho, abyste držel záruku. Když vám přijde reklamace, rovnou napíšete, ať to vyřídí Topgal.“
Teď si prý bude více vybírat, komu zboží prodávat. „Budeme si opravdu chránit značku ve smyslu servisu. Jestliže nás někdo bude chtít distribuovat, bude plnit ty podmínky, které my chceme, to znamená službu zákazníkovi, na úrovni,“ odhaluje řešení.
Firma nejspíš i do budoucna zůstane v rodině, i když o ni měli zájem investoři. Před pár lety se k Bryndovi přidala jedna z dcer. „Přiznám se, že se mi ulevilo. Ne ve chvíli, kdy jsem ji přesvědčil, ale když začala ukazovat, že opravdu toho byznysového ducha zdědila,“ uzavírá pyšný otec.
