Proč už nikdo nechce pracovat rukama? Skrytá krize českých profesí

Stavební firma, která má zakázku za miliony, ale nemůže ji realizovat, protože nemá dost zedníků. Nebo výrobní hala, kde linka stojí, protože chybí montážní dělníci. To je realita českého trhu práce v roce 2025. Podle dat Úřadu práce ČR k červnu 2025 je v zemi přes 98 700 volných pracovních míst, z velké části právě v manuálních profesích jako stavebnictví, doprava nebo výroba. Přitom míra nezaměstnanosti zůstává na nízkých 4,2 %, což znamená, že problém není v nedostatku lidí, ale v jejich zájmu o tyto pozice. Jak jsme se dostali do situace, kdy rukama pracovat už skoro nikdo nechce?

Ještě před několika desítkami let byla manuální práce v Česku považována za základ ekonomiky. Zedníci, truhláři nebo elektrikáři byli pilíři společnosti a učňovské školy byly plné. Po roce 1989 se ale hodnota řemesel začala vytrácet. Globalizace, růst služeb a IT sektoru a změny ve vzdělávacím systému posunuly pozornost jinam. Dnes vidíme, jak hluboko tento posun zasáhl. Mladí lidé touží po kancelářských pozicích nebo kreativních profesích, zatímco řemesla zůstávají v pozadí, stigmatizována jako „méněcenná“.

Jedním z klíčových důvodů, proč manuální profese ztrácejí na atraktivitě, je demografický útlum. Podle analýz Hospodářské komory ČR může do deseti let ubýt na trhu práce až 240 tisíc ekonomicky aktivních osob. Stárneme jako společnost a mladých, kteří by mohli nastoupit, je stále méně. K tomu přidejme finanční motivaci – nebo spíš její nedostatek. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) za první čtvrtletí 2025 vydělává průměrný zedník kolem 35 000 Kč měsíčně, zatímco méně kvalifikovaní dělníci sotva 27 000 Kč. Ano, špičkoví řemeslníci si přijdou i na 80 000 Kč, ale pro začátečníky je startovací plat často blízko minimální mzdě 20 800 Kč. Když k tomu přičteme fyzickou náročnost a nepružné pracovní podmínky, není divu, že si mladí říkají: „Proč bych to dělal?“

Nedostatek manuálních pracovníků není jen problémem jednotlivých firem – dotýká se nás všech. Podle odhadů Úřadu práce omezuje nedostatek lidí výrobní kapacity, zpomaluje růst HDP a tlačí na inflaci skrze rostoucí mzdy, které se pro rok 2025 očekávají na úrovni 6–7 %. Firmy se snaží situaci řešit najímáním zahraničních pracovníků, zejména z Ukrajiny, ale jak dlouho je toto řešení udržitelné? Navíc rostou náklady na nábor a benefity, což se může promítnout do vyšších cen zboží a služeb.

Krize manuálních profesí v Česku není jen statistický problém, ale výzva, která se dotýká základů naší ekonomiky i společnosti. Pokud chceme, aby se situace změnila, musíme jednat hned – zvýšit prestiž řemesel, modernizovat vzdělávání a podpořit duální systém, kde se teorie propojuje s praxí. A možná je na čase přestat hledět na manuální práci svrchu.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek

Zdroj info: Úřad práce ČR, ČSÚ, Hospodářská komora ČR