Vladimir Putin strávil čtvrt století budováním systému, v němž každý vděčí za svou pozici jemu osobně. Jenže co se stane, když tito lidé získají takový vliv, že ho mohou ohrozit? Příběh Jevgenije Prigožina nabídl odpověď v přímém přenosu.
Vzpoura, která změnila pravidla
Dne 24. června 2023 se svět díval, jak ozbrojené kolony Wagnerovy skupiny postupují směrem k Moskvě. Prigožin se obrátil proti vojenskému vedení a vystavil Putinovu autoritu nejvážnější zkoušce za celá desetiletí. Vzpoura skončila téměř tak rychle, jak začala — po vyjednané dohodě se kolony otočily zpět. O dva měsíce později, 23. srpna, Prigožin zahynul při pádu svého soukromého letadla v Rusku. Podle předběžného hodnocení amerických zpravodajských služeb pád způsobila exploze.
Prigožin byl kdysi jedním z Putinových důvěrníků. Jenže důvěra v Kremlu má svůj strop — a Prigožin ho překročil.
Generálové, kteří se stali příliš pohodlnými
Putinův vnitřní kruh byl po léta pozoruhodně stabilní. Sergej Šojgu vedl ministerstvo obrany od roku 2012, Valerij Gerasimov zastával funkci náčelníka generálního štábu od téhož roku. Ani série vojenských neúspěchů na Ukrajině v roce 2022 na tom nic nezměnila — přinejmenším ne hned.
Po Wagnerově vzpouře se ale karta obrátila. Šojgu si za léta ve funkci vybudoval vlastní síť loajálních lidí — klíčová oddělení ministerstva, od nákupů po správu majetku, ovládali jeho lidé. Taková koncentrace zdrojů v rukou jednoho člověka nevyhnutelně vytváří nezávislé centrum vlivu. A to je v Putinově systému problém. V květnu 2024 byl Šojgu přesunut do funkce tajemníka Bezpečnostní rady — formálně povýšil, fakticky byl odsunut stranou.
Nikolaj Patrušev, o němž analytici roky spekulovali jako o možném Putinově nástupci, se stal prezidentským poradcem pro lodní průmysl. Výmluvnější ztrátu vlivu si lze jen těžko představit.
FSB: dozorce bez dozorce
Na pozadí všech těchto přesunů vyniká jedna instituce, která naopak posiluje. Federální bezpečnostní službu (FSB) vede od roku 2008 Alexandr Bortnikov a její pravomoci se od začátku války rozšiřují způsobem, který nemá od počátku tisíciletí obdoby — od provozování vlastních vazebních zařízení až po rozhodování o dostupnosti webových stránek.
Klíčový rozdíl oproti ostatním institucím: FSB není předmětem dohledu, sama ho vykonává. Podle Seana Wiswessera, bývalého vysokého důstojníka CIA, míří loajalita důstojníků FSB přímo k Putinovi. A Putin FSB zná lépe než kteroukoli jinou státní instituci — sám ji kdysi vedl.
Byznys pod tlakem
Stejná logika platí pro podnikatelské prostředí. Ruští oligarchové se po únoru 2022 ocitli v situaci, kdy veřejná kritika války přestala být jen politicky nevhodná — začala ohrožovat jejich podnikání. Několik podnikatelů, kteří se odvážili vyjádřit pochybnosti nebo se distancovat od Kremlu, záhy čelilo soudním sporům, daňovým kontrolám nebo nuceným prodejům majetku za podmínek, které by za normálních okolností žádný rozumný člověk nepřijal.
Systém funguje jednoduše: loajalita se odměňuje, neloajalita se trestá. A FSB je nástrojem, který toto pravidlo vymáhá.
Síla, která se živí sama sebou
Krátkodobě tato strategie Putinovu kontrolu nepochybně posiluje. Čím méně samostatných hráčů, tím menší riziko spiknutí. Jenže systém, který odstraňuje každého schopného samostatného rozhodování, se stává závislým na jediném člověku — a ten nemůže být všude najednou.
Historici to znají dobře. Sovětský svaz ve třicátých letech prošel čistkou elit. Stalin tehdy odstraňoval lidi, v nichž viděl možné soupeře. Čistky připravily armádu o řadu zkušených velitelů a oslabily ji před německým útokem v roce 1941.
Putin samozřejmě není Stalin a dnešní Rusko není Sovětský svaz roku 1941. I Putinův systém má ale slabinu: čím méně lidí v něm může rozhodovat samostatně, tím víc závisí na úsudku jediného člověka.
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.
