Zaplatit u obchodníka jen s pomocí skenu obličeje u kasy není žádné sci‑fi. Podle generálního manažera společnosti Mastercard pro Česko a Slovensko Michala Čarného dorazí tento způsob platby brzy do Česka. „Myslím, že prvních projektů se dočkáme ještě letos, nejpozději příští rok,“ říká.
Před pár lety byl podíl Mastercard na počtu vydaných platebních karet kolem 60 procent a Visa měla zbytek. Ve světě to bylo naopak. Jak to vypadá teď?
Obdobně. Mastercard významně posílila svoji pozici v Evropě, kde byla historicky slabším hráčem. Myslím si, že to bylo na přelomu roku, kdy poprvé překonala 50 procent. V Česku je situace víceméně stabilní. Náš podíl je někde kolem 52 procent u vydaných karet, a dokonce 55 procent na objemu realizovaných transakcí.
Česká spořitelna oznámila, že vymění karty Mastercard za Visa. Půjde asi o půl milionu karet. Co pro vás ztráta největší retailové banky na trhu znamená?
V Česku je vydaných asi 14 milionů karet, takže nás ztráta samozřejmě mrzí, i když není zásadní. Doufám, že v budoucnu najdeme nějaké nové možnosti spolupráce. Pro nás je v tuto chvíli nejdůležitější, aby změna neměla negativní dopad na držitele karet.
Nebojíte se, že ztratíte i další banky?
Ne, protože to je skutečně krok jen jedné banky. Nemáme z trhu žádné signály, že by měl přijít u jiných našich bankovních klientů.
Zajímá vůbec retailové klienty, od kterého vydavatele mají kartu? V minulosti s nimi byly spojené různé výhody, vy máte teď nabídku letištních salonků. Slyší na to banky?
Volbu značky platební karty dnes významně ovlivňuje strategie banky. Některé preferují dát svým klientům možnost výběru mezi karetními schématy. Jiné volí jednoduchost, jedno schéma. Na českém trhu jsou úspěšné oba modely. Koncový klient od karty chce, aby platba byla rychlá, jednoduchá a bezpečná. Tam rozdíl mezi karetními společnostmi skutečně příliš není. Je až v tom, co daná karta nabízí navíc.
Vždycky jsme se snažili profilovat jako společnost, s jejímiž kartami lze dělat víc než jen platit. Typicky jde například o slevy a výhody u obchodníků – my jsme třeba partnery Dnů Marianne. Nebo tu jsou různé cash backy, tedy vrácení části peněz z nákupu na kartu. Druhým typem výhod jsou balíčky služeb, například můžete využít naše letištní salonky, asistenční služby nebo třeba online zdravotní poradnu ULékaře.cz. Dnes se spíš snažíme odměňovat uživatele podle toho, jak s kartou platí, a ne podle toho, jestli má zlatou či platinovou.
Během covidu se lidé naučili více platit kartou. Vydrželo jim to, nebo je cash stále king?
Nějaký podíl hotovosti tu bude pořád. Jsem přesvědčen, že dnes kralují spíš bezhotovostní platby. Je jedno, jestli se díváme na objemy transakcí, počty transakcí, či akceptační síť. Všechno roste.
O kolik se zvýšil počet platebních terminálů?
Každoročně roste o 10 až 20 tisíc. Když se ohlédnu 10 let zpátky, v Česku bylo něco přes 87 tisíc terminálů. Dnes je to asi 307 tisíc. To je obrovský posun. Pokud by se nám podařilo zvýšit počet terminálů všude tam, kde je lidé chtějí, podle odhadů by podíl plateb na nich vzrostl na 77 procent. Vždycky tu ale bude nějaká skupina lidí, kteří chtějí hotovost. Dřív ji drželi v peněžence, aby s ní platili. Dnes ji většina Čechů vnímá jako železnou rezervu.
Byly zde pokusy přijímat v podnicích jen bezhotovostní platby. To ale narazilo u úřadů. Jak to vypadá teď?
Takové podniky existují, u obchodníků je po tomto řešení obrovská poptávka. Pochopili, že práce s hotovostí je pro ně složitá a nákladná. Současně vidí na odezvě klientů, že přepnout na bezhotovost není problém. To, na co se ptáte, ale zákon neumožňuje, takže vždy musí být řešení, jak zaplatit v hotovosti. Například takové, že si u obchodníka koupíte kartu přednabitou hotovostí a touto kartou pak zaplatíte.
Neměl by mít klient možnost vybrat si, co preferuje?
V principu má mít právo jak uživatel, tak obchodník, obou se to přece týká. Vím, že přes 70 procent klientů se rozhoduje pro návštěvu nějaké provozovny podle toho, jestli je možné v ní platit bezhotovostně. Takže by to mělo být na rozhodnutí obchodníků.
Aktuální je vznik digitálních měn, konkrétně eura. Co by pro karetní společnosti znamenalo? Nemůže je to vyšachovat?
Je brzy na hodnocení. Bude záležet na tom, jakým způsobem se digitální měna, ať to bude euro, koruna, či jiná, zavede. Digitální měny mají samozřejmě potenciál celý platební trh zásadně změnit a nejen ten. V momentě, kdy je emitentem centrální banka, měna je u ní uložena a ona zároveň provozuje transakce. V zásadě by centrální banka přebrala obrovskou část byznysu tradiční retailové banky, ale i platebních schémat, tedy nás. Záležitosti digitálních měn s celou řadou centrálních bank na světě diskutujeme, takže můžeme být i silným partnerem, který pomůže digitální měnu úspěšně realizovat.
Michal Čarný
Od roku 2019 je generálním ředitelem Mastercard pro Česko a Slovensko. Předtím byl ve společnosti tři roky zodpovědný za přípravu a realizaci strategie pro spotřebitelské a firemní produkty v Česku, na Slovensku a v Rakousku. Vystudoval ekonomii a strategii na University of Chicago a London School of Economics and Political Science.
Jak se meziročně vyvinulo placení kartami?
Přesnou statistiku nemám, ale obecně jde o nižší dvouciferný nárůst. Třeba v minulém roce se počet transakcí na českém trhu zvýšil o 24 procent. Dějí se dvě věci. Roste počet transakcí a zároveň se snižuje průměrná částka transakce. Z našeho posledního průzkumu vyplývá, že už asi 41 procent Čechů je ochotno platit bezhotovostně částky od deseti korun. Když se podíváme na platby od dvaceti korun, už jsme nad polovinou. U padesáti korun jsou to tři čtvrtiny Čechů. To je obří posun oproti roku 2013, kdy kartou lidé platili hlavně velké nákupy. Změnily to bezkontaktní platby a ještě víc změnu akcelerovaly platby mobily či chytrými hodinkami.
Bude se škála platebních možností dál rozšiřovat?
Nic revolučního nevidím. Spíš nějakou evoluci. Platby telefony a hodinkami v roce 2019 využívalo třeba 20 procent Čechů. Dneska je to skoro 40 procent. V podstatě platíte tím, co máte po ruce. V budoucnu třeba prstenem a jednou třeba čepicí. Zkrátka tím, co bude nejpohodlnější. A druhý krok bude, že platba jako fyzický úkon zmizí.
Jak to myslíte?
Nejde o sci‑fi, dnes už to běžně vidíte. Když si objednáte odvoz přes Uber a vystoupíte z auta, platba probíhá na pozadí, fyzický úkon chybí. Alternativou, kterou jsme vyzkoušeli u obchodníků v Latinské Americe, jsou biometrické platby. Uskuteční se tak, že u kasy terminál bezpečně rozpozná obličej. Nejde o novou technologii, jen o chytrou kombinaci již používaných. Biometrické rozpoznání třeba otisku prstu či obličeje dnes pro platby online používá více než 80 procent Čechů.
Kdy se taková možnost objeví v obchodech?
Dynamika, se kterou Češi přijímají platební inovace, je úchvatná. V řadě věcí Česko patří do světové špičky. Je jedním z pionýrů služby click to pay, platby online na jedno kliknutí. S obchodníky a poskytovateli terminálů jednáme a myslím, že prvních projektů, kdy zaplatíte pomocí skenu obličeje, se dočkáme ještě letos, nejpozději příští rok.
Přestože u nás počet terminálů roste, v přepočtu na obyvatele pomaleji než v západní Evropě. Čím to vysvětlujete?
Bezpochyby západní Evropu doháníme. Její náskok pramení z toho, že terminály jsou tam rozšířenější i v segmentu menších podnikatelů a živnostníků. Vezměte si, že u nás tvoří 19 z 20 firem právě tito drobní živnostníci a malé podniky. To je segment, se kterým je třeba pracovat i v osvětě a vzdělávání. Ze zkušeností víme, že bezhotovostní platby právě těmto podnikům pomáhají. Po pořízení terminálu jim tržby mohou vzrůst až o 20 procent. Někdy je ale pro ně složité si takový efekt připustit.
Skutečně? Není to spíš tím, že na poplatcích z těchto plateb firmy často odevzdají i víc než procento z objemu transakce?
Poplatky se skloňují často. Tyto platby jsou naprosto transparentní a snadno spočitatelné, zatímco náklady na hotovostní platby, třeba převoz peněz do banky, se počítají velmi složitě. Na konci dne jsou významně vyšší než náklady na bezhotovostní platby. Navíc díky konkurenci nejsou dnes poplatky tak vysoké jako v minulosti, pohybují se někde v rozmezí jednoho až dvou procent.
V roce 2020 karetní společnosti ve spolupráci s bankami a ministerstvem průmyslu a obchodu nabídly živnostníkům terminály na rok zdarma. Jak to s projektem vypadá dnes?
Velmi dobře, zájem neochabuje. Ročně ho projeví kolem 10 tisíc obchodníků. K srpnu 2022 bylo poskytnuto 23 tisíc terminálů a bylo zřízeno 2000 platebních bran. Program po vypršení umožňuje drobným podnikatelům si zdarma vyzkoušet akceptaci karet, opět až na rok. Bez poplatků, bez závazků. Zatím se většina rozhodla po roce pokračovat i na komerční bázi.
Historicky byla ochota řemeslníků využívat tyto terminály menší proto, že spousta raději nezaplatí DPH a má práci levnější. Lze říct, jaký je dnes podíl stínové ekonomiky v Česku?
Když se podíváme do veřejně dostupných zdrojů, starší studie jedné renomované poradenské společnosti indikovala, že jde o něco více než 11 procent. Podle novější studie Centra ekonomických analýz z roku 2019, která monitorovala stínovou ekonomiku, tedy legitimní prodej zboží a služeb, ale mnohdy bez dokladu, to bylo něco přes devět procent. Její podíl tedy pomalu klesá. Podle tří čtvrtin Čechů je šedá ekonomika nežádoucí a právě v bezhotovostních platbách vidí způsob, jak s ní bojovat.
Současná vláda zrušila EET. Občas se zdálo, že lidé najednou v některých hospodách nemohou platit kartou. Nepodpořilo to šedou ekonomiku?
Obecně si myslím, že je to škoda a i z technologického pohledu. Všechny subjekty, které do ní byly nějak zapojené, totiž investovaly v souvislosti s EET do infrastruktury a modernizovaly svůj provoz. Najednou šlo přijímat karty, měly nově nástroj třeba na skladové hospodářství a podobně. Před začátkem covidu bylo v EET asi 200 tisíc subjektů. Když se pak přepnulo do dobrovolného režimu, zůstala tam čtvrtina firem.
Máte pravdu, že občas se teď s fenoménem „nefunkčního terminálu“ setkáváme a může to s koncem EET souviset. Naštěstí to neovlivňuje dynamiku trhu z hlediska počtu či objemu transakcí a dál roste vybavenost terminály. Můj názor ale je, že zrušení EET logicky prostor pro šedou ekonomiku zvětšilo.
