Evropa vstupuje do topné sezóny s nejnižšími zásobami plynu za více než dekádu. A největší hráč na kontinentu — Německo — se tváří, jako by to byl problém trhu, ne vlády. Jenže trh zatím nepospíchá.
Zásobníky na dně
K začátku srpna 2026 jsou evropské zásobníky naplněny zhruba na 58 procent kapacity — přibližně o 16 procentních bodů pod pětiletým průměrem. Německo je na tom ještě hůř: jeho zásobníky dosahují pouhých 47 procent, což je podle dostupných dat historicky nízká hodnota pro tuto dobu roku.
„Zásoby jsou na tuto část roku mimořádně nízké a pohybují se na historickém minimu,“ říká Sebastian Heinermann ze sdružení provozovatelů zásobníků INES. Dodává, že Německo stále spoléhá na tržní mechanismy, přestože „tržní ekonomické pobídky prakticky neexistují“.
Příčin je několik. Válka s Íránem a napětí kolem Hormuzského průlivu zdražily letní nákupy plynu natolik, že obchodníci — kteří tradičně nakupují levně v létě a prodávají dráž v zimě — nemají důvod spěchat. Dovoz LNG do EU přitom podle dostupných dat výrazně klesá. Ceny na evropské burze TTF se pohybují výrazně výše než před eskalací blízkovýchodního konfliktu, přičemž analytici hovoří o téměř dvojnásobném nárůstu.
Berlín drží linii. Sousedé se třesou.
Německá vláda zatím odmítá zasáhnout. Ministerstvo energetiky trvá na tom, že plnění zásobníků je věcí firem a obchodníků, nikoli státu. „Vládou řízené plnění zásobníků by dále omezilo plynový trh a ještě více zdražilo plyn,“ stojí v oficiálním vyjádření.
Je to logika, která má svou vnitřní konzistenci, a nebylo by fér ji rovnou odmítnout. Analytik S&P Global Laurent Ruseckas to formuluje přesně: pokud začnete nakupovat teď, abyste dosáhli politicky stanoveného cíle, zdražíte plyn už dnes. Pojistka proti zimnímu zdražení vás pak může stát víc, než kolik ušetříte. Jenže pokud přijde tuhá zima a zásobníky zůstanou poloprázdné, cena za váhání může být ještě vyšší. Jde o klasické dilema bez pohodlné odpovědi.
Problém je, že Německo není ostrov. Podle dostupných dat představuje více než pětinu celkové skladovací kapacity EU a v nouzi je smluvně zavázáno dodávat plyn sousedním zemím včetně Rakouska, Švýcarska, Itálie a Dánska. Německý hazard je tak zároveň hazardem celého kontinentu — ať se to Berlínu líbí, nebo ne.
Nizozemsko, další tradiční zastánce volného trhu, se rozhodlo jinak: uvolnilo přes miliardu eur pro státní energetickou firmu EBN, aby zásobníky doplnila rychleji. Berlín zatím vyčkává.
Regulátor uklidňuje, čísla méně
Analytická firma Rapidan odhaduje, že evropské zásobníky dosáhnou do listopadu nejvýše 65 procent kapacity — a to jen za předpokladu výrazně vyšších cen. Původní cíl EU činil 90 procent; po vypuknutí íránské války byl snížen na 80 procent, aby se předešlo panice na trhu.
Německý regulátor Bundesnetzagentur označil situaci za stabilní a riziko napjaté situace za nízké. Evropská komise tvrdí totéž. Přinejmenším na papíře tedy není důvod k panice — a možná skutečně není. Heinermann z INES ale upozorňuje, že ani dosažení 76 procent kapacity, což SEFE považuje za realistické, nemusí stačit, pokud bude zima „výjimečně chladná“. A výjimečné zimy, jak víme, přicházejí právě tehdy, kdy se to hodí nejméně.
Česko přitom není divákem z bezpečné vzdálenosti. České zásobníky jsou naplněny na necelých 61 procent a tempo plnění zaostává za předchozími lety. Ceny elektřiny navázané na německý trh mohou dále růst — a to bez ohledu na to, jak dobře jsme si doma vedli.
Německo vsadilo na to, že trh situaci vyřeší sám. Možná to vyjde. Možná přijde mírná zima a celá debata se v březnu tiše pohřbí pod statistikami. Pokud ale ne — pokud přijde leden s mrazy a prázdnými zásobníky — bude zajímavé sledovat, jak rychle se berlínská rétorika o tržních mechanismech promění v nouzová opatření.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
