Tak jsme je dostali! Radují se proruští vládní politici nad tím, že ukrajinští muži ve vojenském věku, kteří nesplnili doma svou občanskou povinnost, nově již nedostanou dočasnou ochranu. Ve skutečnosti tohle vůbec není jejich úspěch.
Za prvé nejde o rozhodnutí koalice ANO, SPD a Motoristů, ale Evropské Unie, za druhé o něj žádal Kyjev a za třetí není pravda, že se tím pomůže našemu zdravotnictví a sníží sociální náklady, jak lživě tvrdí.
Rozeberme si co, to bude znamenat, zejména pro ekonomiku.
Jak opatření komentují koaliční představitelé? Ministr vnitra Lubomír Metnar, který má uprchlíky v gesci, prohlásil: „Toto rozhodnutí omezí počty nově příchozích o desítky procent. Díky tomu se následně sníží také tlak na naše kapacity a uleví se českému zdravotnímu i sociálnímu systému.“ Jindřich Rajchl, známý ukrajinobijec zvolený za SPD si pak přisadil s tím, že prý jde o „nesmírně důležitý krok pro zajištění bezpečnosti našich občanů“. Oba však matou občany, protože jim neříkají pravdu. Rozhodně ne celou.
Předně o přitvrzení pravidel Evropské unie dlouhodobě usiloval zejména prezident Volodymyr Zelenský. Což má logiku, bojeschopné muže potřebuje ve své armádě. Nakonec mu EU vyhověla. Ovšem s tím, že přísnější metr se týká pouze nově příchozích a těm Ukrajincům, kteří již zde jsou, prodloužila jejich status nejméně do března 2028. A nelze ani počítat s tím, že by právě kvůli této změně odcházelo z válčící země na Západ výrazně méně lidí, protože Kyjev samozřejmě už teď neumožňuje potenciálním vojákům odejít.
Jde spíše o pojistku, aby ti, kteří utekli nelegálně, nedostávali v Unii ochranu. Přičemž od loňska smějí vycestovat muži do 22 let (odvodová povinnost je od 25 let). Těch se ovšem bruselská direktiva nedotkne – právě proto, že nejsou ve vojenském věku. Nějaké snížení o „desítky procent“ je zkrátka nesmysl. Nemluvě o tom, že Češi nemají důvod se migraci z Ukrajiny bránit. Spíše je pro nás přínosem. Královsky na ní vyděláváme. Jako argument lze brát jedině to, že Kyjev potřebuje vojáky více než Praha pracovníky.
Příznačné je, Metnar i Rajchl zdůrazňují své vlastní „zásluhy“ a snaží se vyvolat dojem, jak česká koalice zatnula Ukrajincům tipec. Ani jeden nezmínil, že primárně šlo o iniciativu vlády v Kyjevě. A ten druhý zamlčel i to, že šlo o rozhodnutí celé sedmadvacítky, nikoli našeho kabinetu. Tento paradox však nakonec není tak důležitý. Daleko horší je, že využili této příležitosti k dalšímu rozdmýchávání nenávisti k uprchlíkům. Přičemž používají zcela falešné argumenty.
O nějaké úlevě pro zdravotní a sociální systém nemůže být ani řeči. Ukrajinci ve vojenském věku u nás v drtivé většině pracují, takže vůbec nevyužívají dávky spojené s dočasným azylem a naopak vydělávají na české pacienty a důchodce. Můžeme být rádi, že se nemusejí nuceně vracet, protože bez nich bychom zchudli, měli méně peněz pro „naše lidi“ a začala by se hroutit řada služeb, včetně zdravotních a sociálních. Pouze díky Ukrajincům máme dost pracovníků, aby ekonomika plně využívala svůj potenciál.
Vysloveně odporná pak je snaha sugerovat občanům, že uprchlíci představují bezpečnostní hrozbu. Ve skutečnosti mají dokonce o něco nižší zločinnost, než Češi. O určité hrozbě bychom mohli mluvit právě u těch, kteří se vyhýbají válce a tím porušují ukrajinské zákony (dezertérem byl i muž, který hodil zápalnou láhev na fasádu obytného domu). Ano, zde je dobře, že Brusel a Kyjev jsou zajedno v tom, že takoví lidé mají být doma a sloužit vlasti, ne se těšit ochraně v Evropské unii.
V každém případě, pro nás se nic moc nemění (naštěstí). Ukrajinci, kteří zde jsou, nám zůstanou a nadále budou přispívat k naší prosperitě. Mimochodem, ve skutečnosti není přírůstek pracovníků tak vysoký, jak se může zdát. Po vypuknutí války totiž zamířilo opačným směrem mnoho těch, kteří u nás měli zaměstnání, avšak rozhodli se bojovat za svou zem. V prvních měsících ruské agrese se tak řada firem naopak potýkala s nedostatkem lidí, neboť odešli muži a k nám přicházelo hodně starců, malých dětí a jejich matek.
Co se tedy vlastně mění? Stručně řečeno, Unie a Ukrajina se dohodly na postihu nelegálů, kteří se vyhýbají odvodu. Což je zkrátka správně. Počty příchozích se tím ale nijak zásadně nezmění, protože za zvýšením podílu mužů mezi uprchlíky stojí skutečnost, že Kyjev už jim nebrání legálně vycestovat, pokud jim není více než 22 let. A změna se nedotkne těch, kteří již u nás jsou, což je dobře, protože drtivá většina těch, kteří mohou, zde pracuje, čímž přispívá ke zvýšení českého HDP o stovky miliard korun.
Bez Ukrajinců by byl deficit státního rozpočtu vyšší v řádu sto miliard korun, protože by se snížil hrubý domácí produkt a tím i příjmy státní kasy. Bonus je o to větší, že Ukrajinci nemají nárok na řadu dávek jako Češi a samozřejmě u nás nepobírají penzi. Problém nemáme s nimi, zato nám způsobí potíže, pokud se jich po válce výrazná část rozhodne vrátit domů. Možná i proto, že eskaluje vládní nenávistná propaganda a v jejím důsledku roste počet útoků z nenávisti proti nimi, takže se u nás přestávají cítit bezpečně.
Místo nasazování na Ukrajince buďme rádi, že můžeme využívat jejich služeb. Zřejmě dočasně. Mysleme už teď na to, co bude po válce. Jejich země bude potřebovat obnovu a nabídne hromadu byznysových příležitostí. Ztrátu pracovníků si mohou české firmy vynahradit tím, že budou vyrábět přímo tam a do Česka repatriovat zisk. Bohužel máme vládu, která i v tomto hází našemu hospodářství klacky pod nohy, bojkotuje spolupráci a tím ohrožuje budoucí investice. Všem se nám uleví, až zmizí ona, ne Ukrajinci.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
