Šéfovi Vlastislavu Břízovi je 77 let, firmu chce vést ještě další tři roky. Ředitel Agrostroje Pelhřimov Lubomír Stoklásek ve svých 74 letech plánuje pracovat dokonce dalších dvacet let. Týdeník Ekonom oslovil významné české průmyslníky, kteří podnikají i v pokročilém věku. Zjišťoval, jak se jim s přibývajícími lety proměňuje jejich styl práce a řízení lidí.
Já jsem mladý, říká přesvědčivě Lubomír Stoklásek, ředitel a majitel firmy Agrostroj Pelhřimov, vyrábějící zemědělskou techniku. Narážku na vyšší věk považuje za nepatřičnou. Ačkoliv v lednu oslavil 74. narozeniny, odpočívat se rozhodně nechystá. „Budu pracovat dalších dvacet let,“ plánuje.
Žádné změny svého manažerského stylu nepozoruje. „Řídím lidi pořád stejně,“ tvrdí byznysmen, jehož firma zaměstnává jen na Vysočině přes dva tisíce lidí. „Další dva závody máme v Německu, tři ve Spojených státech a jeden v Polsku,“ vyjmenovává Stoklásek a popisuje, jak před časem koupil německou firmu Stoll, vyrábějící zemědělské nakladače. Téměř sto procent produkce holdingu se vyváží.
Když má prozradit recept na úspěch, odpovídá jednoznačně: „Chodíme do fabriky a pracujeme i 12 hodin denně.“ Připouští, že to zní banálně, ale podle něj se na důležitost tvrdé a poctivé práce dnes zapomíná.
I po sedmdesátce přichází Stoklásek ve firmě s novými nápady a inovacemi, do udržovacího režimu se rozhodně přepnout nechystá. Nedávno postavil byty pro zaměstnance, aby přilákal ty kvalitní. Nyní se chce zaměřit na vzdělávání a buduje vlastní učiliště.
Kamery místo dalekých cest
Také zakladatel skupiny Fenix Cyril Svozil, který letos oslaví sedmdesátku, reaguje na dotazy související s věkem zpočátku pobaveně a lehce dotčeně. „Ani mě zatím nenapadlo o věku příliš přemýšlet,“ říká majitel firmy s obratem dvě miliardy korun.
Následně však připouští, že už musel z pracovního nasazení přece jen trochu ubrat. „Dřív jsem trávil většinu času na cestách, teď už mám poslední tři nebo čtyři roky problém vyspat se v cizím prostředí,“ vysvětluje, proč cestování omezil na nutné minimum. A může si to dovolit, protože řízení byznysu už převzaly děti. Největší firmu skupiny Fenix Trading, s níž je spojena většina cest, má pár let na starosti dcera Kateřina Jezerská, šéfování celého holdingu se na začátku letošního roku ujal syn Cyril Svozil mladší.
Daleké cesty nelákají ani Vlastislava Břízu, majitele a generálního ředitele holdingu Koh-i-noor Hardtmuth. „Potřeboval bych letět pracovně do Bangladéše, kdyby mi bylo padesát, už sedím v letadle, ale v mém věku se mi nechce,“ přiznává 77letý podnikatel. Zvažuje, že se do cílové destinace vydá s mezipřistáním v Dubaji, kde si dva dny odpočine a pak bude pokračovat.
V Česku spadá pod holding Koh-i-noor Hardtmuth celkem 28 společností, dalších pět pak v cizině. Dříve Bříza do všech pravidelně osobně jezdil. „Teď už třeba do Broumova zamířím maximálně jednou za rok,“ popisuje. Má ale ve výrobních závodech kamery, takže každý den sleduje, co se v holdingu děje. „O firmě mám dokonalý přehled,“ podotýká.
Bříza připouští, že bez moderní techniky by byl v mnohem horší pozici. „Operativní řízení firem se v poslední době výrazně změnilo. Lidé si to často neuvědomují, ale nové technologie nahrávají starším šéfům,“ myslí si Bříza.
Vedle kontrol výroby prostřednictvím kamer je dnes běžné uspořádat poradu nebo konferenci ve virtuálním prostředí. „Ještě před covidem jsem skoro každé dva dny provázel nějakou delegaci naším výrobním závodem. Dneska nikdo nepřijede, na všechno máme videokonference,“ říká. Během covidových restrikcí se totiž ukázalo, že řadu administrativy i schůzek lze nahradit dálkovým přístupem. Není to sice tak osobní, ale zase rychlejší, levnější a pohodlnější. A jak se ukazuje, moderní technologie udržují ve hře i starší manažery.
Po šedesátce se mi svět vybarvil
Vedle snížené ochoty cestovat přiznávají někteří sedmdesátníci v čele firem i určitý úbytek sil. „V průběhu života se dostáváte na vrchol. Ale cesta z vrcholu vede prostě z kopce, ať se vám to líbí, nebo ne,“ podotýká Vlastislav Bříza s tím, že nejvýkonnější byl v padesáti a za vrchol své kariéry považuje dobu zhruba před deseti lety, kdy se stal Podnikatelem roku a získal i další ceny. „Po sedmdesátce si na vás už nikdo nevzpomene. Možná tak s oceněním in memoriam,“ vtipkuje.
Bříza nepracuje méně než dříve, jen dbá na odpočinek. „Jdu se občas projít, snažím se pohybovat, každý rok jedu na tři týdny do lázní,“ popisuje s tím, že se drží sokolského hesla „Ve zdravém těle, zdravý duch“. V létě jezdí na kole, teď o víkendu si byl v Rakousku zalyžovat. „Na svahu už prostě nejezdím 90 kilometrů v hodině, ale jen padesát,“ popisuje Bříza, jak bere ohled na svůj vyšší věk.
Šediny a přibývající roky přinášejí také řadu výhod. Mnozí z šéfů si pochvalují, že kolem šedesátky získali větší nadhled, předvídavost a lépe zvládají konflikty.
Cyril Svozil oceňuje, že s věkem získal větší sebejistotu a uvážlivost. „Do 35 let většinou člověk vidí svět černobíle, buď je něco pravda, nebo lež, pak s věkem začnou přibývat odstíny šedé. A musím říct, že po šedesátce se mi svět vybarvil,“ přiznává. Díky tomu je k podřízeným a spolupracovníkům tolerantnější. Vede je méně direktivně než zamlada. „Snažím se poznat jejich silné a slabé stránky, ty první zkouším posilovat, druhé omezovat,“ vysvětluje.
Změna přístupu podle Svozila souvisí s tím, že jak člověk stárne, a je navíc úspěšný, získává sebejistotu. „Když ji máte, rozhodujete s daleko větší uvážlivostí,“ podotýká. Člověk pak podle něj nevidí jen dobré a špatné řešení, ale hledá i další alternativy. „Většina křečovitých špatných rozhodnutí pramení právě z nejistoty,“ myslí si Svozil.
S vyšším věkem se také snaží přistupovat jinak k řešení konfliktů. Vyhýbá se dohadům kvůli malichernostem. A zkouší navíc dosáhnout cíle jinak než striktním nařizováním a přikazováním. „Taky jsem si uvědomil, že je lepší řešit i sporné záležitosti hned, jak se objeví, a v klidu. Nemá smysl čekat, až někdo vybuchne,“ říká Svozil.
Nadhled a schopnost předjímat
K silným stránkám starších manažerů a šéfů patří podle Agnieszky Pietrasik, ředitelky personální společnosti Hays pro Česko, zejména rozsáhlé praktické zkušenosti. Z nich podle svých slov těží třeba Vlastislav Bříza. „Zkušenosti sbírám roky. Když jsem podepisoval nějakou investici, vždy jsem se na místo jel podívat a plán té fabriky jsem si v podstatě uložil do hlavy,“ popisuje. Právě léta praxe a studium strojařiny na ČVUT umožňují Břízovi vyniknout v oboru.
Důležitá je také schopnost tyto znalosti a dovednosti předávat dětem nebo kolegům. „Starší manažeři jsou často dobří mentoři,“ upozorňuje Pietrasik. Předávat zkušenosti svým nástupcům, synům a synovci, se snaží i Bříza. „Bohužel některé jsou nepřenosné,“ podotýká.
Zkušenosti považuje za klíčové i headhunter Jan Bubeník ze společnosti Bubenik Partners. Setkal se s požadavkem vlastníka na vyhledání mladého energického manažera. Ale jak se posléze ukázalo, jedna z mála věcí, které nevyčtete v knížkách ani je nemůžete nikde narychlo získat, jsou životní zkušenosti.
Nadhled a schopnost předjímat vývoj považuje Bubeník za největší přednost starších šéfů firem a manažerů. „Dotyčný už bývá dobrý dirigent, ne sólista na jeden nástroj, byť by byl nejlepším virtuosem a zvládal hrát těžké skladby,“ popisuje Bubeník. Starší šéf je podle něj spíše schopný poskládat orchestr z nejlepších hráčů, vytvořit jim dobré podmínky pro práci, sladit je dohromady. „Úkolem zkušeného šéfa je ostatní inspirovat, vyburcovat nebo v případě potřeby i uklidňovat,“ říká. Nemá podle něj smysl, aby soutěžil s mladými, spíše by měl být schopen využít svoje životní zkušenosti ku prospěchu celku.
Rozdíly mezi staršími a mladšími šéfy firem pramení i z odlišností mezi generacemi. „Každá má své silné stránky, priority, motivace a cíle,“ vysvětluje Jitka Kouba, marketingová ředitelka personální agentury Grafton Recruitment. Z nedávného průzkumu této společnosti například vyplynulo, že manažeři z generace označované baby boomers, kam spadají lidé ve věku 60 až 80 let, jsou známí svým konzervativnějším přístupem a vynikají v odolnosti vůči stresu. Jen tak něco je nerozhodí, takže mohou sloužit jako opora týmu v těžkých časech nebo při práci v časovém presu.
„I když jde o nejzkušenější generaci, její zástupci si cení odborných znalostí a chtějí je dále prohlubovat,“ říká Kouba. Práci mají rádi, a proto nemají problém jí věnovat více času než jiné generace. Nejsou ani tak týmoví hráči, jako spíše individualisté. „Pracují často sami a výsledky pak rádi předvedou,“ podotýká.
Komu předat firmu?
Řada kapitánů českého průmyslu nechce ani po sedmdesátce přibrzdit, mnozí považují za zbytečné vybírat a zaučovat nástupce. Třeba Luboš Stoklásek by firmu jednou rád převedl na vnuka, jenže ten není ještě ani plnoletý. „Když jsem téma nástupnictví před pár lety otevřel s majitelem Juty Jiřím Hlavatým, nechtěl se tím vůbec zabývat,“ říká Bubeník. Sám Hlavatý žádného konkrétního nástupce zatím nepředstavil a stále pracuje naplno, sedm dní v týdnu.
Podle Bubeníka je rozhodnutí o odchodu z byznysu individuální záležitost, měla by odrážet, jak se kdo cítí. Jsou podnikatelé, kteří zvládají jet na plný výkon klidně i v sedmdesáti, jsou vitální a energie mají na rozdávání. Jiní připouštějí, že už toho nezvládnou tolik jako dřív.
To je třeba případ Cyrila Svozila, který letos řízení skupiny Fenix předal synovi. Sám má nyní ve skupině na starosti inovace, spolupráci se školami nebo zajímavé projekty. „Teď dělám jen věci, které mě baví, takže mě práce tolik neunavuje,“ říká a zdůrazňuje, že ho vyčerpávaly zejména záležitosti spojené s Green Dealem. „Měl jsem rád dobu svobodného podnikání, kdy jsem řešil, co vyvineme pro zákazníky,“ říká a vysvětluje, že v přeregulovaném a přebyrokratizovaném světě se mu podnikat už ani příliš nechtělo.
Někteří šéfové firem však po šedesátce nebo o něco později z výkonných funkcí odcházejí. Zakladatel a majitel firmy Linet Zbyněk Frolík, kterému je sedmdesát, se z byznysu stáhl a prohlásil, že chce čas trávit hlavně s manželkou a vynahradit jí čas za roky, kdy byl celé dny ve firmě. Kousek od chorvatského Šibeniku si pořídili domek u moře, kam chtějí na část roku přesídlit. Svého nástupce pro řízení firmy Tomáše Koláře vybral už dříve a pozici generálního ředitele opustil v 65 letech. Firmu však Frolík neprodal.
Pokud ovšem podnikatel roky budovaný byznys prodá a skočí ze dne na den do plného důchodu, může se to negativně odrazit na jeho celkové kondici. „Stýkám se i s dalšími zakladateli firem a nejrychleji zestárli ti, kteří podnik prodali,“ popisuje Svozil. Dotyční sice měli najednou čas a prostředky na cestování, ale prudká změna rutiny jim neprospěla. „Jsou to úplně jiní lidé,“ podotýká.
Problémy může působit i situace, kdy má starší majitel firmy pocit, že je v nejlepší kondici, ale řízení byznysu už reálně nezvládá. Nepřipouští si to a předat firmu buď nechce, nebo nemá komu. Pak firmu odsoudí k pomalému úpadku. Některé firmy si právě z důvodu klesající výkonnosti ve vyšším věku hlídají, aby na klíčových postech nebyli manažeři starší šedesáti let. Proto musela například před časem v poradenské společnosti EY skončit Magdalena Souček a Zdeněk Tůma zase opustil KPMG.
Podle Bubeníka je potřeba myslet i na to, co by pro firmu znamenala náhlá nemoc nebo smrt šéfa. „Pokud je dotyčný jediným jednatelem nebo člověkem s podpisovými právy, může být firma paralyzovaná. Najednou nelze odeslat peníze,“ říká. Vzpomíná na dobu covidu, kdy se dokonce stávalo, že majitel zemřel a firma musela do likvidace, protože než bylo ukončeno dědické řízení, nešlo s ní žádným způsobem nakládat.
Pokud není vyjasněno nástupnictví, hrozí soudní spory, paralyzování firmy a s tím spojené dodatečné výdaje. „Většinou se rodina pohádá, takže místo aby majetek zlepšoval život, vypukne o něj boj a rodina se často i rozpadne,“ podotýká Bubeník. Upozorňuje, že je vhodnější mít závěť. „I když je rozdělení majetku asymetrické, ale vychází z vůle zemřelého, ostatní členové rodiny to většinou přijmou,“ říká.
Pokud ale žádný dokument neexistuje, po smrti zakladatele firmy většinou začínají spory o majetek. „Kromě rodiny se do nich pletou přivdaní a přiženění partneři, jejich právníci, daňaři,“ vyjmenovává Bubeník. Podle něj je odpovědností majitele firmy, aby ještě za života své majetkové záležitosti nějakým způsobem uspořádal. „Je to bezpečnější jak pro firmu, tak pro rodinu,“ podotýká.
Devadesátníci u kormidla byznysu
Populace stárne, časem by se v Česku mohlo chodit do důchodu až na prahu sedmdesátky. Podnikatelé a majitelé firem, kteří se svého byznysu nechtějí vzdát ani ve vyšším věku, jsou svého druhu průkopníci. Příklady ze světového byznysu ukazují, že úspěšně podnikat a řídit firmu lze i v mnohem vyšším věku.
V čele investiční společnosti Berkshire Hathaway stojí americký miliardář Warren Buffett, kterému je 93 let. Firmě to zjevně svědčí. Loni dosáhla rekordního čistého zisku ve výši 96 miliard dolarů. Není bez zajímavosti, že v letošním dopise akcionářům Buffett připomněl Charlieho Mungera, který zemřel loni ve věku 99 let a byl jeho pravou rukou.
Dalším rekordmanem je mediální magnát Rupert Murdoch, který v březnu oslavil 93. narozeniny. Přitom až do loňského podzimu řídil společnosti Fox Corporation i News Corporation. V čele obou firem ho vystřídal syn Lachlan. Až do 94 let zastával pozici generálního ředitele Helmut Claas, majitel německé firmy Claas, vyrábějící zemědělskou techniku. Zemřel před třemi lety.
Právě Classe si za vzor bere v úvodu zmíněný Lubomír Stoklásek. Ačkoliv jeho plán pracovat dalších dvacet let, tedy do 94 let, vypadá na první pohled bláznivě, příklady úspěšných seniorních byznysmenů ze světa ukazují, že by to vyjít mohlo.
Video: Ekonom řekl, za co teď utrácet a kdy šetřit
Spotlight Aktuálně.cz – Filip Matějka | Video: Tým Spotlight
