Šedesát pět let stará smlouva o přátelství dostala v Pchjongjangu nový impuls. Čína a Severní Korea se v červenci 2026 znovu přihlásily ke svému spojenectví – tentokrát s důrazem, který lze jen těžko přehlédnout. Co za tím stojí a proč by nás to mělo zajímat?
Výročí jako záminka, geopolitika jako důvod
Třídenní návštěva Wang Čchu-ninga, předsedy Čínského lidového politického poradního shromáždění a jednoho z nejbližších spolupracovníků Si Ťin-pchinga, byla oficiálně věnována 65. výročí podpisu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Jenže výročí bývají v diplomacii často jen kulisou. Skutečné sdělení zaznělo jasně: obě strany se zavázaly posílit spolupráci s odkazem na „mezinárodní politickou situaci“ – formulaci, která v diplomatickém slovníku zpravidla znamená, že se svět mění způsobem, který jim nevyhovuje.
Wang při jednání s tajemníkem Ústředního výboru Korejské strany práce Čo Jong-wonem připomněl, že smlouva vytvořila právní základ pro „přátelství zpečetěné krví“ – odkaz na Korejskou válku, během níž Čína vyslala statisíce vojáků na pomoc Pchjongjangu. Severokorejská strana naopak zdůraznila, že současná mezinárodní situace obě země přímo vybízí k dalšímu posilování jednoty. Rétorika je stará, ale okolnosti jsou nové.
Rok plný návštěv
Červencová schůzka není izolovanou událostí. Rok 2026 přinesl v čínsko-severokorejských vztazích mimořádnou diplomatickou aktivitu. V dubnu navštívil Severní Koreu čínský ministr zahraničí Wang I. V červnu pak přijel přímo Si Ťin-pching – jeho první cesta do KLDR po sedmi letech a zároveň první zahraniční návštěva v roce 2026.
Se Kim Čong-unem se dohodl na rozšíření spolupráce v politice, ekonomice i kultuře a oba lídři společně oznámili otevření „nové kapitoly“ vzájemných vztahů.
Vztahy se rychle obnovují a prohlubují na všech úrovních – od obnovení dopravního spojení mezi hlavními městy přes hospodářskou spolupráci až po vojenské a policejní kontakty. Kdo sledoval čínsko-severokorejské vztahy během covidové izolace Pchjongjangu, musel být překvapen, jak rychle se situace změnila.
Čína jako záchranná síť
Proč na tom Pekingu tolik záleží? Odpověď je pragmatická. KLDR je jediným formálním smluvním spojencem Číny na základě smlouvy o vzájemné obraně z roku 1961. Peking vnímá Severní Koreu jako strategický nárazník proti americkému vlivu na Korejském poloostrově. Kolaps severokorejského režimu by pro Čínu znamenal uprchlickou krizi na hranicích, destabilizaci regionu a potenciálně i přítomnost amerických jednotek přímo u čínských hranic.
Čína je zároveň nejvýznamnějším obchodním partnerem i diplomatickým zastáncem Pchjongjangu. Bez čínské ekonomické podpory by severokorejský režim jen obtížně odolával mezinárodním sankcím. Obě strany si tuto vzájemnou závislost dobře uvědomují.
Jaderná otázka tiše mizí ze stolu
Pozoruhodné je také to, co v oficiálních prohlášeních chybí. Slovo „denuklearizace“ se v komuniké prakticky nevyskytuje. Podle analytiků to není náhoda. Čína zřejmě stále více přijímá severokorejský jaderný status jako fakt a dává přednost stabilním vztahům před tlakem na odzbrojení. Přinejmenším navenek.
Kim Čong-un mezitím pokračuje v rozšiřování jaderného programu a zároveň výrazně prohloubil vojenskou spolupráci s Ruskem. KLDR dodala Moskvě munici i dělostřelecké granáty a vyslala až patnáct tisíc vojáků do Kurské oblasti. Podle řady analytiků sleduje Peking toto sbližování s rostoucími obavami. Rusko jako nový klíčový partner Pchjongjangu totiž oslabuje tradiční čínský vliv, a právě proto se Peking snaží Severní Koreu znovu pevněji přitáhnout do své sféry vlivu.
Výsledkem je trojúhelník Peking–Pchjongjang–Moskva, jehož obrysy jsou v roce 2026 stále zřetelnější. Zatímco pozornost světa směřuje především na Ukrajinu a Blízký východ, na Korejském poloostrově se tiše přeskupují mocenské poměry. Otázkou není, zda si toho Západ všimne, ale zda si toho všimne včas.
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
