Labouristická vláda Keira Starmera hledá cestu zpět k Evropě, aniž by to otevřeně přiznala. Veřejné mínění se obrátilo, ekonomika dál nese následky Brexitu a politici opatrně testují, kam až mohou zajít. Každý krok směrem k Bruselu ale naráží na tvrdou realitu: červené linie zůstávají na stole.
Když se chyba stane konsenzem
Osm let po referendu a čtyři roky po formálním odchodu z Evropské unie se Británie ocitla v paradoxní situaci. Většina Britů dnes považuje Brexit za chybu.
Podle průzkumu YouGov by 56 procent voličů hlasovalo pro návrat do EU, zatímco pouze 32 procent by chtělo zůstat mimo Unii.
Ekonomická data mezitím ukazují dlouhodobé dopady odchodu z evropského trhu. Analýza Centre for European Reform odhaduje, že britský HDP je oproti scénáři bez Brexitu nižší o pět až šest procent. Reálné mzdy stagnují a investice oslabily. Institute for Government navíc upozorňuje, že dlouhodobý objem obchodu je přibližně o 15 procent nižší, než kdyby Británie v EU zůstala.
Přesto se žádný z hlavních politiků neodvažuje říct nahlas to, co si myslí velká část společnosti.
Labouristická vláda, která nastoupila v červenci 2024, mluví o „resetu“ vztahů s Bruselem. Premiér Keir Starmer tvrdí, že Británie musí být „v srdci Evropy“.
Jeho možný nástupce Andy Burnham, favorit na premiérský post v případě vítězství labouristů v doplňovacích volbách v Makerfieldu 18. června, dříve podporoval opětovný vstup do EU. Dnes ale varuje, že znovuotevření celé debaty by Británii uvrhlo do „trvalé rutiny“. Britská politika se tak postupně proměnila v umění říkat co nejméně a zároveň naznačovat mnohem víc.
Sbližování po špičkách
Británie se k Evropě vrací opatrně. Vláda navrhla vytvoření užšího trhu pro zboží s EU, Brusel to ale odmítl.
Londýn se zároveň zavázal k „dynamickému sladění“ s některými evropskými pravidly a od roku 2027 se znovu připojí k programu Erasmus+.
Na červenec 2026 je navíc naplánován summit mezi Británií a Evropskou unií, který má otevřít debatu o budoucím směřování vztahů.
Labouristé ale současně odmítají návrat do celní unie, jednotného trhu i obnovení volného pohybu osob. Jinými slovy: chtějí část výhod evropské integrace bez návratu ke všem povinnostem členství.
Brusel na to reaguje chladně – a logicky. Evropská unie nemá velký důvod vytvářet pro Británii speciální režim poté, co sama dobrovolně odešla.
Přesto je v britské rétorice vidět posun. Zatímco konzervativní vlády po Brexitu mluvily o „globální Británii“ a hledaly nové ekonomické těžiště ve vztazích s USA nebo Asií, labouristé otevřeněji přiznávají, že britská ekonomika zůstává na Evropě výrazně závislá.
Geografii totiž nelze obejít. Přibližně 42 procent britského exportu stále směřuje do EU, zatímco do Spojených států asi 15 procent.
Politika mezi minulostí a budoucností
Británie stále neví, jaký vztah s Evropou vlastně chce. Veřejné mínění se sice posunulo, politici ale dál opatrně našlapují kolem tématu, které zemi roky rozdělovalo. Volební obvody jako Makerfield v referendu roku 2016 podpořily Brexit – a mnoho voličů svůj postoj dosud nezměnilo.
Každý pokus o výraznější obrat proto může znamenat politické riziko.
Ekonomické důsledky Brexitu jsou přitom stále viditelnější. London School of Economics odhaduje, že produktivita britských firem kvůli novým obchodním bariérám klesla o 1,3 procenta. UK Trade Policy Observatory upozorňuje na rostoucí byrokracii a pokles exportu do EU. Analytici z Institute for Government proto mluví o potřebě nového „národního konsenzu“ ohledně vztahu Británie k Evropě. Jenže konsenzus se buduje těžko ve chvíli, kdy politici používají opatrné eufemismy a vyhýbají se přímému pojmenování problému.
Sblížení bez poviností neprojde v EU
Otázkou zůstává, jak dlouho může Británie pokračovat v tomto tichém návratu k Evropě, aniž by otevřeně přiznala, že očekávání spojená s Brexitem se nenaplnila.
A stejně důležitá je ještě jedna věc: co se stane ve chvíli, kdy Londýn zjistí, že Brusel nemá zájem o polovičatá řešení?
Možná právě v tom spočívá největší ironie celého příběhu. Brexit měl Británii osvobodit od evropských pravidel. Místo toho ji dostal do politické situace, v níž se většina establishmentu snaží s Evropou znovu sblížit – jen bez toho, aby to musela nazvat návratem.
Zdroj info: The Economist
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
