Sibiřská laboratoř, záhadná smrt mladé vědkyně a zaryté mlčení Moskvy. Incident v ruském Irkutsku na začátku října znovu otevřel palčivou otázku, která se v kontextu Ruské federace vrací se železnou pravidelností: proč by mu vlastně ještě někdo věřil?
Záhada z Irkutsku
Na konci září letošního roku zemřela osmadvacetiletá laborantka Irkutského protimorového institutu Sibiře a Dálného východu. Příčina smrti? Podle ruského státního zdravotního dozoru (Rospotrebnadzor) šlo o obyčejný zápal plic neznámé etiologie. Žádné nebezpečné patogeny prý nebyly prokázány — ani u zemřelé, ani u jejích kontaktů.
Jenže souběžně s tímto okázalým ujišťováním ruské úřady v tichosti izolovaly téměř dvě stě lidí a několik nemocnic v regionu vyhlásilo přísnou karanténu. Místní blogeři mezitím začali šeptat o rozbité zkumavce s bakterií Yersinia pestis — obávaným původcem moru — ze dne 25. září. Tuto verzi ruské úřady samozřejmě nikdy nepotvrdily – ale ani nevyvrátily.
Výsledkem je klasická ruská rovnice: oficiální klid plus neoficiální chaos se rovná celosvětová nervozita.
WHO čeká, Moskva mlčí
Světová zdravotnická organizace (WHO) kontaktovala ruské zdravotní úřady hned 3. října. Odpověď přišla až 6. října — se třídenním zpožděním, přestože mezinárodní zdravotní předpisy, jichž je Rusko signatářem, striktně stanovují lhůtu čtyřiadvaceti hodin.
„Nevíme přesně, jak tato osoba zemřela,“ prohlásila Maria Van Kerkhoveová, ředitelka oddělení WHO pro zvládání epidemií. „Víme, že měla zápal plic. Víme, že případ byl smrtelný. Původce nebyl nalezen. Proto potřebujeme více informací.“
Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus byl ještě přímočařejší: bez včasného a transparentního sdílení dat nelze provést absolutně žádné řádné hodnocení rizik. Zkrátka a dobře — WHO nemá úplný obraz a mít ho zkrátka nemůže, dokud Moskva nevyloží karty na stůl.
Vzorec starý jako Sovětský svaz
Bylo by krajně naivní tvrdit, že jde o ojedinělý případ. Ruská — a před ní sovětská — tradice systematického zamlžování zdravotních krizí má nesmírně bohatou historii.
V roce 1979 Sovětský svaz zatajil smrtelný výbuch antraxu ve Sverdlovsku, při němž zahynulo nejméně 66 lidí. Oběti prý tehdy zemřely na otravu z kontaminovaného masa. Ve skutečnosti šlo o masivní havárii tajné vojenské laboratoře biologických zbraní. Černobyl v roce 1986 přinesl světu ikonickou větu inženýra Anatolije Ďatlova: „Ani skvělé, ani hrozné“ — zatímco reaktor již nekontrolovatelně hořel. A během nedávné pandemie onemocnění covid-19 bylo Rusko zcela běžně obviňováno z brutálního podhodnocování reálného počtu obětí.
Tento vzorec navíc zdaleka přesahuje zdravotnictví. Potopení ponorky Kursk, sestřelení civilního letu MH17 — pokaždé naprosto stejná choreografie: popření, mlžení, pozdní přiznání, nebo rovnou žádné.
Jak velké je skutečné riziko?
Přinejmenším v tomto konkrétním bodě lze být relativně klidný. WHO hodnotí riziko pro Irkutsk jako střední až nízké, pro zbytek Ruské federace jako nízké a pro Evropu jako zcela velmi nízké. Pro Českou republiku se riziko zavlečení plicního moru blíží absolutní nule.
Mor je navíc za normálních okolností velmi dobře léčitelný antibiotiky, pokud je diagnóza včasná. Odborníci nicméně upozorňují na zásadní drobnou nesrovnalost: uváděná jednadvacetidenní karanténa pro kontakty vůbec neodpovídá klasickému plicnímu moru, jehož inkubační doba je výrazně kratší. Ani to ovšem nevysvětluje, co se v irkutské laboratoři skutečně stalo.
Problém totiž není jen v tom, zda šlo o mor. Sledování globálních infekčních nemocí funguje pouze tehdy, pokud členské země hlásí incidenty včas a naprosto poctivě. Rusko zatím nesplnilo ani jedno.
A tak svět nervózně čeká. Americký prezident Donald Trump plánoval do Moskvy zavolat. Do čtvrtka se tak nestalo — Putin „moc neříkal,“ poznamenal americký prezident. Což je, upřímně řečeno, velmi výstižný popis celé této mrazivé situace.
Je ruský režim ve své paranoidní snaze utajit jakékoliv vnitřní selhání ochoten riskovat globální epidemiologickou bezpečnost, nebo se svět konečně smíří s tím, že z Moskvy pravda zkrátka nikdy nepřijde?
Zdroje: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
