Studená válka měla alespoň jednu výhodu: byla přehledná. Dva hráči, dvě pravidla, jedna rovnováha strachu a přinejmenším každý věděl, kdo na koho míří. Dnes se na šachovnici objevil třetí hráč, arzenály rostou a smlouvy se rozpadají. Nikdo pořádně neví, jak tuhle partii hrát.
Čínský arzenál: z okraje do středu hry
Na začátku tohoto desetiletí disponovala Čína přibližně dvěma sty jadernými hlavicemi — skromným arzenálem, který Peking dlouhodobě prezentoval jako čistě obranný. Dnes se číslo podle odhadů pohybuje kolem 600 kusů a Pentagon předpokládá, že do roku 2030 by Čína mohla překročit hranici tisíce hlavic. Některé analýzy hovoří dokonce o 1 500 kusech do roku 2035.
To není postupná modernizace. Je to jiná kategorie.
Čína za posledních několik let vybudovala nová pole raketových sil pro mezikontinentální balistické střely, rozšířila kapacity pro obohacování uranu a testovala balistické střely odpalované z ponorek. Postupně tak buduje plnohodnotnou jadernou triádu — schopnost odpálit jaderné zbraně ze souše, moře i vzduchu. Jinými slovy: Čína přestala být jadernou mocností druhé kategorie, a kdo si to ještě myslí, čte zastaralé mapy.
Problém tří těles
Odborníci na kontrolu zbrojení pro tuto situaci používají výstižný termín: „problém tří těles“. Přirovnání pochází z fyziky — tři objekty, které se vzájemně ovlivňují svou gravitací, tvoří systém, jehož chování je v zásadě nepředvídatelné. Stejně tak je obtížné odhadnout, jak budou USA, Rusko a Čína reagovat na vzájemné kroky v jaderné oblasti.
„Jsme na pokraji toho, co vypadá jako závody ve zbrojení řízené akcí a reakcí kvůli tomuto tripolárnímu jadernému prostředí,“ řekl Paul Dean z Nuclear Threat Initiative.
Americké obranné plánování bylo historicky postaveno na odstrašení jednoho hlavního rivala. Kongresová komise pro strategické postavení USA v roce 2023 konstatovala, že Washington již nemůže předpokládat, že síly navržené k odstrašení Moskvy budou zároveň dostačující vůči Pekingu. Na papíře to zní logicky. V praxi to znamená obrovský tlak na americký rozpočet — a ještě větší tlak na strategické myšlení, které se desítky let nemuselo zabývat dvěma soupeři najednou.
Smlouvy skončily, dohled také
Situaci dále komplikuje vypršení smlouvy New START. Ta po desetiletí stanovovala právně závazné limity pro americké a ruské strategické jaderné síly a — možná ještě důležitěji — zajišťovala vzájemné sledování a ověřování. Bez ní poprvé za více než padesát let mezi oběma největšími jadernými mocnostmi neexistují ani formální omezení, ani mechanismy dohledu.
Rusko navrhlo neformální prodloužení limitů, zatímco Washington trvá na tom, že jakýkoli nový rámec musí zahrnovat i Čínu. Peking to odmítá s argumentem, že jeho arzenál je stále výrazně menší než americký či ruský a že větší mocnosti by měly nejprve samy výrazně odzbrojit. Tento pat není jen diplomatický. Je nebezpečný i z bezpečnostního hlediska — protože bez ověřovacích mechanismů každá strana plánuje podle nejhoršího možného scénáře.
Zlatá kopule a spirála, kterou dobře známe
Do hry vstupuje ještě jeden faktor: americký projekt protiraketové obrany označovaný jako Golden Dome neboli Zlatá kopule. Odborníci varují, že právě tento systém může Peking motivovat k dalšímu rozšiřování arzenálu — aby si zachoval schopnost proniknout americkou obranou. Rozšíření čínských sil pak logicky vyvolá tlak na USA i Rusko. Klasická spirála, kterou studená válka znala velmi dobře a která tehdy také nikdy nevypadala jako spirála — vždy jen jako „nezbytná reakce“.
Washington mezitím diskutuje o zvýšení výroby jaderných hlavic a modernizaci triády prostřednictvím programů Sentinel, B-21 Raider a ponorek třídy Columbia.
Svět bez formálních jaderných dohod, se třemi mocnostmi v plné modernizaci a bez funkčních mechanismů ověřování. Diplomatická setkání na nejvyšší úrovni se konají, prohlášení se vydávají — ale Čína zatím odmítá být považována za rovnocenného jaderného partnera USA a Ruska, přestože její arzenál toto tvrzení každým měsícem více zpochybňuje.
Možná největší ironie celé situace: studená válka skončila mimo jiné proto, že obě strany pochopily, že závody ve zbrojení jsou ekonomicky neudržitelné. Dnes se do stejné pasti vydávají tři hráči najednou — a tentokrát nikdo z nich nemá Gorbačova.
Zdroj info: united24media.com
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Článek Jaderná hra má třetího velkého hráče. Staré pojistky přestávají stačit se nejdříve objevil na Ekonomický magazín.
<
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.