Zelenskyj vyzývá Západ k dodávkám srovnatelných zbraní, zatímco Rusko každý měsíc přijímá od Severní Koreje desítky balistických raket. Není to jen vojenský problém Ukrajiny — je to bezpečnostní výzva pro celou Evropu.
Pchjongjangský dopravník
Šestnáctého listopadu Volodymyr Zelenskyj zveřejnil znepokojivé zpravodajské informace: Rusko dostává od Severní Koreje desítky balistických raket měsíčně. Nejde o ojedinělé zásilky — jde o systematický tok zbraní, který Moskvě umožňuje udržovat a stupňovat intenzitu útoků na Ukrajinu.
Severokorejská podpora přitom zdaleka není novinkou. Od léta 2023 proudí z KLDR do Ruska nepřetržité dodávky dělostřelecké munice. Podle dostupných informací dodala Severní Korea Rusku v průběhu dvou a půl roku mezi osmi a jedenácti miliony dělostřeleckých granátů — v některých bojových sektorech to představovalo až polovinu ruské dělostřelecké palby. Teprve začátkem roku 2026 tyto námořní dodávky zpomalily, a to nikoli kvůli diplomatickému tlaku, ale prostě proto, že severokorejské sklady se začaly vyprazdňovat a ruská domácí výroba nabrala tempo.
Balistické rakety jsou ale jiná kategorie. Typy KN-23, KN-24 a KN-30 nejsou jen munice do děl — jsou to zbraně schopné zasáhnout cíle hluboko v týlu. A Zelenskyj upozorňuje na něco, co bývá v debatách přehlíženo: Severní Korea tuto válku nevnímá jen jako příležitost k výdělku. Vnímá ji jako zkušební prostor. Každá odpálená raketa přináší Pchjongjangu cenná data o reálném bojovém nasazení — a to je pro režim, který roky vyvíjí vlastní balistický arzenál, možná cennější než jakýkoli honorář.
Matematika, která nevychází
Ukrajina potřebuje sestřelit přibližně 150 balistických raket měsíčně. Americké dodávky střel pro systémy Patriot přitom v roce 2026 dosahovaly průměrně dvanácti kusů měsíčně. Dvanáct oproti sto padesáti. Ani s dobrou vůlí to nelze nazvat jinak než propastí.
Rusko mezitím systematicky buduje kapacitu k zahlcení ukrajinské protiraketové obrany — kombinací vlastní produkce a severokorejských dodávek. Cíl na zimu 2026/2027 je zřejmý: masivní dálkové údery, vyčerpání protivzdušné obrany, ochromení energetické infrastruktury. Scénář, který jsme na Ukrajině viděli už v předchozích zimách, tentokrát s výrazně silnějšími kartami v ruské ruce.
Zelenskyj proto vyzval konkrétní partnery jménem — Německo, Francii, Británii a Itálii. Všechny čtyři země disponují raketovými systémy schopnými účinných úderů. A není náhoda, že svůj apel načasoval den před 37. zasedáním Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny ve formátu Ramstein, které se konalo 17. listopadu v Bruselu. Symbolika termínu byla zjevně záměrná.
Zrcadlová odpověď
Zelenskyj nežádá jen obranné zbraně. Znovu otevřel otázku, která byla dosud diplomaticky citlivá: možnost ničit ruská odpalovací zařízení balistických raket přímo na území Ruska. „Západ má technologie pro to,“ řekl. „A aby bylo Rusko tlačeno k míru rychleji, musíme je mít tady na Ukrajině.“
Logika vzájemné odpovědi je pochopitelná — a upřímně řečeno, těžko vyvratitelná. Pokud Rusko útočí balistickými raketami dodanými spojencem, který mezinárodní sankce ignoruje jako reklamní leták, pak se symetrická odpověď — zničení odpalovacích zařízení — jeví jako oprávněná. Přinejmenším z vojenského hlediska. Diplomatické hledisko je jako obvykle komplikovanější.
Rusko a KLDR přitom podle dostupných informací připravují pětiletý plán vojenské spolupráce na období 2027–2031. Tohle partnerství se nechystá skončit — spíš naopak, teprve nabírá institucionální podobu.
Rozhodující tak bude nejen to, zda Západ Ukrajině rakety dodá, ale také kdy. Každé další zdržení dává Rusku a Pchjongjangu prostor posilovat spolupráci a měnit podmínky celé hry.
Zdroj info: united24media.com
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.