Diplomaté ze sedmadvaceti členských zemí Evropské unie (EU) se scházejí bez telefonů a bez asistentů. Na stole leží scénář, o kterém nikdo nechce mluvit nahlas — masový hybridní útok s civilními oběťmi. Podle zdrojů z bruselských kuloárů to totiž už dávno není otázka jestli, ale kdy.
Lipsko jako budíček
Byl srpen letošního roku. Na letišti v Lipsku je nalezen dron naložený výbušninami. Žádné oběti, žádná exploze — tentokrát. Právě tento incident ale zásadně urychlil debaty, které v EU probíhaly roky spíše v čistě teoretické rovině. Velvyslanci všech sedmadvaceti členských zemí se začali scházet v takzvaném „restricted format“ — bez telefonů, bez asistentů, s vědomím, že to, co si říkají, nesmí uniknout ven. Nebo přinejmenším ne přímo do Moskvy.
„Musíme být připraveni na něco vážného,“ řekl jeden z vysoce postavených unijních diplomatů. „Lipsko nám ukázalo, že incident s mnoha oběťmi není mimo hru.” Jiný úředník byl ještě přímější: zatím se obětím vyhnuli jen díky čirému štěstí.
Hybridní útoky přitom nejsou vůbec nic nového. Od ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 se jejich počet v Evropě zčtyřnásobil. Sabotáže infrastruktury, dezinformační kampaně, kybernetické útoky na kritické systémy — střípky mozaiky, která dostává stále ostřejší kontury.
Kdo má co na starosti?
Brusel pochopitelně reaguje. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navrhla „nouzový bezpečnostní protokol“, který by umožnil členským státům koordinovat reakci na hybridní útok ještě před tím, než situace eskaluje do vojenské roviny. Spolu s připravovanou „Evropskou bezpečnostní strategií“ a návrhem na vznik „Evropské bezpečnostní rady“ jde o ten vůbec nejambicióznější pokus EU vymezit si vlastní roli v oblasti bezpečnosti.
Jenže právě tady začínají třenice. Část členských států — zejména ty na východním křídle — se obává, že nové unijní struktury budou jen zbytečně duplikovat to, co Severoatlantická aliance (NATO) dělá lépe a déle. „Hrozí, že to bude velmi matoucí pro všechny úrovně rozhodování,“ varuje Oana Lungescuová z britského Královského institutu spojených služeb (RUSI) a bývalá mluvčí NATO. Zpomalení rozhodovacího procesu v krizi přitom může mít naprosto fatální důsledky.
Bezpečnostní díra jménem důvěra
K problémům patří i něco mnohem prozaičtějšího: EU nemá dostatečně zabezpečené komunikační kanály a citlivé informace z jednání velvyslanců mají tendenci unikat. Případ maďarského exministra zahraničí, který obsah lídrských rozhovorů sdílel se svým ruským protějškem, zanechal hlubokou stopu. Výsledek? Skutečně citlivé zpravodajské informace zůstávají v NATO formátech, nikoli v těch unijních.
„Moje vláda je velmi nedůvěřivá, pokud jde o sdílení citlivých zpravodajských informací ve Výboru stálých zástupců (Coreper),“ přiznal diplomat z jedné z východních zemí. „Buď se to objeví v médiích, nebo to jde rovnou do Moskvy.“
Teija Tiilikainenová z Evropského centra excelence pro čelení hybridním hrozbám to shrnuje zcela bez příkras: jakmile Rusko začne používat stále smrtelnější nástroje k testování připravenosti Evropy, oběti jsou jen otázkou času — ať už záměrné, nebo náhodné.
EU se ocitla v bodě, kdy příprava na nejhorší scénář přestala být pouhým akademickým cvičením.
Otázka nezní, zda jsou evropské instituce terčem stále agresivnější ruské hybridní ofenzivy. Otázka stojí tak, zda se Brusel dokáže zbavit své děravé bezpečnosti a byrokratických třenic s NATO dřív, než první dron s výbušninou na evropském území skutečně zabije desítky civilistů.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
