Kanadský premiér Mark Carney dal jasně najevo, že jeho země netouží po křesle u stolu EU. Chce ale být co nejblíže jejím dveřím. Geopolitický tlak ze strany Washingtonu mění mapu spojenectví a Kanada hraje svou kartu rychle a chytře.
Trumpův efekt v praxi
Když se Donald Trump vrátil do Bílého domu, málokdo čekal, že jedním z vedlejších důsledků bude kanadsko-evropské sbližování v dosud nevídaném tempu. A přece. Obchodní válka mezi Washingtonem a Ottawou, která eskaluje od začátku roku 2025, přinutila Kanadu přehodnotit, na koho se vlastně může spolehnout.
Odpověď Marka Carneyho je pragmatická: na Evropu. Ne však jako na náhradní Ameriku, ale jako na strategického partnera, s nímž Kanada sdílí hodnoty i ekonomické zájmy. Co to v praxi znamená? Kanada disponuje zásobami kritických nerostných surovin, které Evropa zoufale potřebuje pro svůj zelený průmysl, zatímco Evropa nabízí technologie, kapitálové trhy a politickou stabilitu, po níž Ottawa v době washingtonské nepředvídatelnosti touží. Přinejmenším tak to premiér formuloval před novinář.
„Neuvažujeme o tom, že se staneme členy Evropské unie,“ řekl Carney. „Uvažujeme o jedinečném spojenectví mezi Kanadou a Evropskou unií.“ Jinými slovy: chceme výhody blízkého vztahu bez závazků členství.
Co přesně je na stole
Spekulace o možném „přidruženém členství“ Kanady v EU přinesl deník Wall Street Journal — a Carney je rychle uvedl na pravou míru. Geografická realita je ostatně neúprosná: podle unijních smluv může o členství požádat pouze evropský stát. Kanada tuto podmínku nesplňuje.
Zajímavé přitom je, že podle kanadského deníku The Globe and Mail myšlenku „přidruženého členství“ nadnesla EU, nikoli Ottawa. Brusel tedy není jen pasivním příjemcem kanadského zájmu — sám hledá způsob, jak vztah pojmenovat a institucionalizovat.
Konkrétní jsou především oblasti možné spolupráce. Kanada a EU jednají o volnějším pohybu zboží, služeb a pracovníků ve strategických dodavatelských řetězcích. Klíčová — a zároveň politicky nejcitlivější — je energetika. Projekt infrastruktury pro dodávky kanadského zkapalněného plynu do Evropy naráží na odpor části evropských zelených politiků, kteří v něm vidí odklon od klimatických závazků.
Podobně nejednoznačná je situace v oblasti umělé inteligence. Spolupráce na datových centrech a podmořských kabelech zní technokraticky, ve skutečnosti ale souvisí s digitální suverenitou — tedy s tím, kdo bude kontrolovat data a infrastrukturu, na níž závisí evropská ekonomika.
Carney navíc pravidelně komunikuje s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o možnosti usnadnit Kanaďanům pobyt a práci v EU. Oba lídři se mají setkat tento týden — Carney cestuje do Francie a Británie a vystoupí také v Evropském parlamentu ve Štrasburku.
Nadšení s výhradami
Brusel je této myšlence otevřený, ale jeho nadšení má své meze. Obchodní dohodu CETA z roku 2016 — tedy dokument podstatně méně ambiciózní, než je nyní diskutované partnerství — dosud ratifikovalo pouze 17 členských států EU. Přesvědčit všech sedmadvacet zemí o hlubším partnerství s mimoevropským státem bude politicky náročné. Stačí si představit, jak bude v italském parlamentu nebo polském Sejmu vypadat debata o tom, zda mají Kanaďané získat právo volně pracovat v EU.
Anonymní zdroje z obou stran naznačují, že debaty o tom, jak celý vztah pojmenovat, jsou zatím předčasné. Na podzim 2026 má být na společném summitu v Montrealu oznámena podrobnější podoba nového strategického partnerství. Aby k tomu skutečně došlo, musely by obě strany překonat nejen diplomatické překážky, ale i domácí politický odpor — v Kanadě proti „přílišnému přimknutí k Evropě“, v EU proti precedentu, který by mohly chtít využít další mimoevropské státy.
Kanada si tedy přeje být Evropě blíž než kdykoli předtím. Carney to říká otevřeně, Macron přikyvuje a summit v Montrealu se rýsuje na obzoru. Otázka ale zní jinak: dokáže Evropa překonat vlastní byrokratickou setrvačnost dřív, než se politické okno zavře? Příležitosti tohoto druhu — kdy geopolitická krize přivede dvě vzájemně se doplňující ekonomiky blíž k sobě — se neopakují každý rok. Ratifikační procesy, jak dobře víme, ano.
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
